Premiér Andrej Babiš se v poslední době rád stylizuje do role váženého státníka evropského střihu. Dramaticky přitom obrátil, přičemž hlavně jde o marketing a do značné míry o prosazování vlastních zájmů. Jako čelný politik by však za hranicemi z řady důvodů neobstál.

[ctete postid=“220075″ title=“Žalostná bilance 1173 podnětů k prověření původu majetku, Babiše se netýká“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/11/Babiš-Schillerová-majetek-385×230.jpeg“ excerpt=“Měl to být základní úhelný kámen vlády v boji proti korupci. Řeč je o zákonu o “ permalink=“http://forum24.cz/zalostna-bilance-1173-podnetu-k-provereni-puvodu-majetku-babise-se-netyka/“]220075[/ctete]

Babišův vztah k Evropské unii prochází turbulentním vývojem. Mění se i podle toho, zda je před volbami, nebo po volbách, a zda promlouvá k veřejnosti doma, či v zahraničí. Vždy používá rétoriku, kterou chce příslušné publikum slyšet. Předvádí oportunismus nejhrubšího zrna a mnozí tento amébní politický styl berou vážně, včetně části domácích médií.

Babiš 2011: EU horší než RVHP

Krátce předtím, než majitel Agrofertu vstoupil do politiky s protestním projektem ANO 2011 a nebyl ještě nepřirozeně ovlivňován marketingovými poradci, nenechal na Evropě nit suchou. Ve své kritice překonával dnešního Okamuru.

„Evropská unie je horší než RVHP. Tam jsme se mohli s těmi Rusáky alespoň vožrat a něco domluvit,“ tvrdil tehdy doslova rebelující miliardář, a znělo to od něj upřímně. Vzhledem k jeho nomenklaturní minulosti a působení v normalizačních podnicích zahraničního obchodu by to nebylo nic překvapivého.

Ještě v rozhovoru pro Reflex v listopadu 2011 tato slova potvrdil. „Jistě, vždyť je to pravda! Mluvili jsme s nimi!“ prohlásil na adresu spolupráce v sovětském bloku a odmítl výhrady, že šlo o klasický klientelismus. „A v Evropské unii to je o čem, prosím vás? To není klientelismus? Merkelová se Sarkozym rozhodují o celé Evropě. A co řešil pan premiér u Obamy? Temelín a možná stíhačky.“

Agrofert first!

Dnes už šéf hnutí ANO v roli premiéra o klientelismu v Unii nehovoří, verbálně předkládá údajné plány na řešení všech evropských neduhů a chlubí se portréty s Merkelovou a Macronem. Jen zřejmě i kvůli situaci kolem dostavby jaderných bloků v Dukovanech posílá svého emisara Radka Vondráčka na podivnou výpravu do Moskvy, a tato „klientelistická“ otázka zůstává otevřena.

Premiér přitom přehrává nebývalý oportunismus na všechny strany. Osobně podporuje politiku Viktora Orbána, zatímco poslanci jeho hnutí v Evropském parlamentu hlasují pro výzvu k zahájení sankčního řízení s Maďarskem. Kritizuje Evropskou komisi kvůli nehospodárnému víceletému rozpočtu, a zároveň mu jde o co největší objem dotací pro velké zemědělské holdingy a těžký chemický průmysl. Agrofert first!

Základní rozdíl mezi oligarchou Babišem a seriózním evropským politikem však spočívá v něčem jiném. Jeho případ je ve svém celku, počínaje komunisticko-estébáckou minulostí, konče trestním stíháním a každodenním střetem zájmů, čímsi novým, dosud nepoznaným nejen v české polistopadové historii, ale i v celém evropském prostoru.

Merzův střet zájmů

To si lze uvědomit i v aktuálních diskusích, kdo v Německu nahradí Angelu Merkelovou, která po volbách v Hesensku oznámila svůj odchod z čela CDU. Jedním ze tří vážných adeptů, o kterých se zatím uvažuje, je kritik současné kancléřky Friedrich Merz. Nový předseda CDU vzejde z volebního sjezdu 6. prosince, zatímco Merkelová zůstane v čele vlády.

Jak píší německá média (Spiegel, Süddeutsche Zeitung), Merz se bude muset předem vyrovnat s potenciálním střetem zájmů. Od roku 2016 je předsedou dozorčí rady německé pobočky největšího správce aktiv na světě – amerického fondu Blackrock, který celkově spravuje akcie v hodnotě 6,3 bilionů dolarů.

Blackrock působí po celém světě a je akcionářem prakticky všech velkých společností v Německu. Navíc radí mnoha centrálním bankám, akciové portfolio spravuje třeba i České národní bance.

Kritici Merzovi už nyní vyčítají možný konflikt zájmů a firma už dala najevo, že se s ním chce rozloučit. Merz sám oznámil, že se v případě zvolení vzdá všech aktivit v soukromém sektoru, rezignuje na veškeré manažerské funkce a ukončí právnické poradenství. V případě nezvolení vyjádřil přání, že se chce do mocného fondu vrátit.

Jak uvedl týdeník Spiegel, nebude to tak snadné. Americký fond si chce zachovat tvář a Merzův návrat do čela dozorčí rady bude téměř nemožný. Fond s ním sice nadále udržuje dobré vztahy, „ale je také jasné, že neexistuje žádná cesta zpět k Blackrocku, pokud jeho kandidatura selže,“ podotkly zdroje Spiegelu.

To je zásadní rozdíl mezi německou a českou realitou. Merz jde pouhou kandidaturou na předsedu CDU, tedy do nevládní funkce, do rizika, že se nebude moci vrátit do lukrativní pozice manažera v soukromém fondu, ani když neuspěje.

Čítankový klientelismus

Babišův případ je diametrálně odlišný. Jeho střet zájmů prověřuje Evropská komise, protože existuje podezření, že v pozici člena vlády dostatečně neoddělil svoje podnikatelské zájmy od politiky. Tomu ostatně nasvědčují i dva příběhy českých vládních aktivit na evropské úrovni – a to ještě nechme stranou zprávu OLAF, podezírající českého předsedu vlády z dotačního podvodu.

[ctete postid=“172125″ title=“Vláda Agrofertu nastupuje. Kde všude bude ve střetu zájmů?“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2017/12/Vláda-Babiš-385×230.jpeg“ excerpt=“Prezident Miloš Zeman jmenoval jednobarevnou vládu Andreje Babiše, která se stává “ permalink=“http://forum24.cz/vlada-agrofertu-nastupuje-kde-vsude-bude-ve-stretu-zajmu/“]172125[/ctete]

Koncem loňského roku vyšlo najevo, že Agrofert neuspěl se soudní hrozbou týdeníku Spiegel, který popsal, že holding prostřednictvím sítě lobbistů měnil ve svůj prospěch pravidla přidělování unijních dotací v Česku. Mezi nimi místopředseda představenstva Agrofertu Petr Cingr prosadil u vládních představitelů navýšení maximální povolené výše unijní dotace u velkých chemických firem z 20 na 40 procent. Agrofert se směšně bránil tím, že Cingr nevystupoval v roli člena vedení holdingu, ale jako prezident Svazu chemického průmyslu.

V současné době rezonuje tuhý boj české vlády v čele s premiérem proti zastropování zemědělských dotací prosazovanému Evropskou komisí, která chce více podporovat rozvoj malých farem na úkor obřích agrokoncernů, opět v čele s Agrofertem.

Pokud se vrátíme k ostrým Babišovým slovům na adresu Evropské unie z roku 2011, je počínání jeho konglomerátu typickým příkladem tehdy jím kritizovaného klientelismu. Spíše než marketingovým státníkem evropského střihu se český premiér ze všech výše uvedených důvodů stává jeho karikaturou.