Premiér Andrej Babiš stále nechápe, že ničí demokracii. A to mnohem více než předcházející “modří kmotři” nebo “oranžoví šíbři”.

Babiš prohlásil, že i kdyby ho státní zastupitelství obžalovalo z dotačního podvodu, z funkce premiéra neodstoupí. Bezděky tím přiznal, že mu jde jen o funkci. A že mu nejde o vyšší principy, na které se odvolával, když do politiky vstupoval. Nejde mu o ústavnost, o svobodu ani o demokracii.

Jenže v celé této situaci nejde o funkci premiéra. Ať si klidně jeho strana vládne. Když to voliči chtěli a rozdali tak volební karty. Ale seriózní politik, který ctí zákony a morálku, musí umět vycítit, kdy jde o stát a kdy jde o jeho osobní věc.

Babišovi samozřejmě rezignace – v případě jeho obžaloby – automaticky nehrozí. Žádný zákon na to není. Je to stále v rovině mravních hodnot, které nastavují politici. Jenže od Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana nelze mravní principy čekat. Laťka jejich hodnot je tak nízká, aby je dokázali přeskočit se všemi svými problémy.

Zarážející je, že Babiš ani Zeman nejsou schopni uznat, že svými postoji jdou proti “státu”, který jako vrcholní politici sami zastupují. Akcelerace případu Čapí hnízdo nastavuje zcela novou situaci. Blíží se totiž takový střet zájmů, který tu ještě nebyl a který podkopává základy právního státu.

Státní zástupce, který se nyní bude rozhodovat, jestli na Babiše podá obžalobu, je “zástupce státu” a pokud někoho obžaluje, obžalovává ho “stát”. A stát je v tomto případě i premiér. Šlo by tedy o flagrantní střet zájmů – mnohem větší, než byly dosavadní Babišovy byznysové a politické aktivity.

Nechce se věřit, že si to premiér a prezident neuvědomují. Dokud na jedné straně stála “jen” policie, mohl si Babiš vystačit s tvrzením, že jde o kampaň a účelovku.

Jiný kalibr ovšem nastane, když se pro obžalobu rozhodne státní zástupce. To už nejde odbýt komplotem. Takový komplot by vykazoval znaky toho, že soustava státního zastupitelství je sama něco jako organizovaný zločin. Tato justiční mafie by ovšem musela fungovat dlouhodobě, tedy i během posledních pěti let, kdy byl Babiš ve vládě. Což zní jako protimluv, a ukazuje to spíše na účelové tvrzení Babiše, aby oddálil svůj problém.

Babiš ví, že mu teče do bot. A proto hraje vabank. A tak jsme svědky toho, jak zneužívá svého postavení k tlaku na státní zastupitelství a v budoucnu i na soudy. Působí to dojmem, jako by měl Babiš strach, že se jako občan před soudy neobhájí. Jakoby dával najevo, že může zvítězit jen jako premiér. Jako by tím sděloval, že je víc než kdokoli z nás.

Babiš by se měl zachovat čestně a jako chlap. Měl by z funkce premiéra odejít a vyřešit si soukromý problém jako občan, nikoli jako předseda vlády.

Protože toho není schopen, drží vše v rukách prezident. Babiš se mu zcela oddal. Jenže Zeman Babiše nedá, protože mu to vyhovuje. Má ho v koutě a může s ním manipulovat… což je v případě Babiše těžké, a o to Zemanovi jde.

Je to jen mocenský boj o mocenský pakt.

Úlohou nás novinářů, nebo aktivistů, či reálné opozice, ale i normálně uvažujících provládních politiků by v těchto chvílích měla být ochrana nezávislosti justice a spravedlnosti. A všech těch, kdo by měli být zárukou fungujícího demokratického systému.

Toto není boj proti Babišovi či Zemanovi. Je to přirozená touha udržet v zemi základní pilíře demokracie a také nezávislost policie, justice a soudního systému.

Když tohle nepochopil premiér a prezident, měli by to pochopit Babišovi spolustraníci a spojenci. A jestli selžou i oni, měli by si uvědomit, že nesou zodpovědnost za to, že se tu demokracie mění na oligarchii a Česká republika v gubernii, kde si před zákony nejsou všichni rovni.

Jaroslav Kmenta

Revue Forum Banner