Kromě Miroslava Kalouska má Andrej Babiš ještě jednoho velkého nepřítele. Tím jsou novináři, kteří nepatří do holdingu a nepřitakávají mu. Říká se jim nezávislí novináři. Andrej Babiš vytváří nenápadný, ale cílený tlak na tuto skupinu žurnalistů. S tímto tlakem se setkali všichni, kteří neplní funkci kašpárků chválících předsedu ANO a v rámci autocenzury vědomě nepřehlížejí kauzy ministra financí.
Tlak na novináře se po vzoru předsedy učí využívat i jeho podřízení ve Straně. Zástupci ANO, včetně šéfa, sice v boji s novináři zatím na všech frontách prohrávají, ale v mnoha případech jim nejde ani tak o kriminalizaci nebo profesní likvidaci novinářů. Stačí onen tlak pomocí kontrol, soudů nebo výhrůžek či urážek. Ne každý to ustojí.
Podívejme se na konkrétní případy.
Celkem aktuální je nátlak Andreje Babiše na Českou televizi. Je vydatným pisatelem stížností a udání na vše možné. Důvodem jsou reportéři televize, kteří se nebojí přistupovat k Babišovi jako k kterémukoliv jinému politikovi. Pro něj nečekaně. Sledují jeho nejasné zdroje příjmů, jeho kauzy atd. A to se místopředsedovi vlády nelíbí.
Cílem jeho útoků jsou také novináři, kteří odešli z médií, která Babiš koupil, a kteří veřejně vyjádřili nelibost nad kumulací mediální politické a finanční moci v rukou jednoho člověka. Když se redaktorka Echo 24 před časem zeptala Babiše na tiskovce na něco, co mu zrovna nepřišlo vhod, pan ministr na místo odpovědi vyhrožoval, aby si prý redakce Echa dala pozor, mohla by přijít kontrola z finančáku. Co se stalo za pár dní? Přišla kontrola z finančáku. Nezjistila žádné pochybení.
Kromě těchto případů je tu také jeden aktuální příklad dokazující, že členové ANO se snaží vytvářet tlak na média, která jim nevyhovují, i v menších městech. Městští zastupitelé za ANO vyvolali tři zbytečné „mediální“ soudní spory s městem Litoměřice. Vadí jim například to, že si do zdejšího Radničního zpravodaje nemohou umisťovat příspěvky o libovolném počtu a rozsahu, nelíbí se jim, že by pro ně měla platit stejná pravidla jako pro ostatní strany a zastupitele. Soudní spor táhnoucí se řadu měsíců, nyní zastupitelé za ANO prohráli.
„Těší mě, že také soudce konstatoval, že politický boj nepatří na stránky Radničního zpravodaje města, neboť toto periodikum by v prvé řadě mělo přinášet obyvatelům důležité informace týkající se města, jeho rozvoje a současných i budoucích událostí v něm. Zástupci litoměřické organizace ANO 2011 na místě vyjádřili nespokojenost s rozhodnutím okresního soudu. Zda se odvolají, není zřejmé,“ uvedla ke sporu šéfredaktorka litoměřického Radničního zpravodaje Eva Břeňová.
Neúspěchem pro ANO dopadla také další zdejší žaloba členů Babišova hnutí. „Předseda litoměřické organizace ANO 2011 Petr Urbánek neuspěl ani u krajského soudu s třetí žalobou na Radniční zpravodaj. V pořadí druhá žaloba mezi litoměřickým ANO 2011 a městem Litoměřice jako vydavatelem periodika dosud nebyla zakončena vynesením rozsudku,“ shrnula Eva Břeňová.
Babišovi a jeho stoupencům nejde až tak o nápravu v jejich mysli vykonstruovaných příkoří, ale o vyvolání strachu z publikování (nebo v případě Litoměřic nepublikování) článků o jejich hnutí a předsedovi. Těžko Babiš pomocí udání dosáhne toho, že bude změněna odvysílaná reportáž o jeho financích. Těžko Petr Urbánek v Litoměřicích dosáhne toho, že bude znovu vydán výtisk Radničního zpravodaje z roku 2014, kam by si mohl dát, co chce.
Ne. Cílem oněch soudů, stížností a výhrůžek je vyvolat v novinářích strach a nechuť vydávat kritické materiály o Babišovi a jeho hnutí. Pan místopředseda vlády chce nepohodlným novinářům dostat do hlavy toto uvažování: „Hmm, mám zajímavé zjištění, ale raději to nevydám. Babiš by si zase stěžoval, asi by nás čekal soud a ten stojí hodně peněz. Mám hypotéku, vyhazov z práce si nemohu dovolit. Nechám to být.“
Naštěstí jsou tu novináři, kteří takto uvažovat nikdy nebudou. Pracují v zájmu zachování demokracie a svobody slova v několika málo menších médiích.
