Česká televize neudělala chybu, když odvysílala vyjádření ministryně Jany Maláčové o Andreji Babišovi, že „udělal bordel a že je de*il“. Ne proto, že by snad šlo o informaci ve veřejném zájmu, ale proto, že Maláčová nenaznačila, že si záznam zveřejnit nepřeje.

Zmíněné vyjádření Maláčové zaznělo v pořadu České televize 168 hodin a kamera ho zachytila až po skončení oficiálního rozhovoru s ministryní. Následovala vlna kritiky směrem k ČT, která tím údajně nerespektovala důvěrnost informací sdělených „mimo záznam“.

Tato diskuze ale odhaluje, že mnoho lidí, a to včetně novinářů, vlastně neví, jak s vyjádřeními vyřčenými mimo záznam pracovat.

Pero do pouzdra, kameru vypnout

V první řadě je nutno konstatovat, že projev mimo záznam musí být učiněn skutečně mimo záznam. To znamená za situace, kdy je novinářovo pero uloženo zpět do pouzdra a diktafon nebo kamera vypnuty. Nic takového se v případě rozhovoru s Janou Maláčovou nestalo. Skutečnost, že rozhovor skončil, neznamená, že je vypnut i záznam.

Ještě podstatnějším faktem však je, že se dotazovaný musí s novinářem na nezveřejnění informací poskytnutých mimo záznam dohodnout. A to dokonce ještě před tím, než jsou tyto informace poskytnuty. Každá osoba, která poskytuje novináři rozhovor, musí být srozuměna s tím, že nemůže sdělit nic, co by si nepřála, aby bylo publikováno.

Pokud jsou poblíž novináři, kamery nebo mikrofony, nesmí zdroj říct cokoli, co podle něj nemá být otištěno v novinách, odvysíláno v rozhlase či televizi nebo zveřejněno prostřednictvím internetu. Podstatou novinářské práce je totiž šíření informací o věcech veřejného zájmu. Pokud novinář tyto informace šířit nemůže, nemůže svoji úlohu plnit dobře.

Vrtěti psem?

Pokud o nezveřejňování informací požádá dotazovaný bez dohody a až po jejich poskytnutí, je na novináři, zda mu vyhoví, či nikoli. I z tohoto důvodu by měl být jasně dohodnut začátek a konec rozhovoru, jakož i další pravidla jeho poskytnutí. Při této dohodě by měl novinář brát do úvahy, zda se jedná o osobu, která je zvyklá dávat rozhovory, nebo o osobu, která podstatu novinářské práce příliš nezná.

Výše uvedené patří mezi zásady novinářské etiky respektované v celém civilizovaném světě. Přesto z těchto zásad existuje jedna výjimka. A tou je naléhavý veřejný zájem na zveřejnění informace. Tento zájem je totiž silnější než ochrana anonymity zdroje informací.

Podstatná je ale také otázka, proč někdo sděluje novinářům informace, které nechce, aby byly zveřejněny. Určitě to není proto, že se cítil osamělý a konečně našel posluchače. Většinou to není ani z důvodu, že by se chtěl s novinářem spřátelit.

Není pravým důvodem spíše to, že dotazovaný se snaží novinářem manipulovat? I když se novinář zaváže, že určité informace nezveřejní, neznamená to, že by pro něj byly zcela bezcenné. Tyto informace mu mohou pomoci při dalším pátrání po podstatě a kontextu jevu, o kterém píše nebo natáčí reportáž. I když nejsou zveřejněny vůbec, zcela jistě ovlivní vyznění novinářova příspěvku.

Mimo záznam: Lákavé, ale riskantní

A právě v tom spočívá manipulativní potenciál sdělení mimo záznam. Proto by k nim měl novinář přistupovat mimořádně obezřetně. Dalším důvodem pro obezřetnost je to, že se jedná o vyjádření, za jehož sdělení nechce dotazovaný nést odpovědnost.

Tvůrci pořadu 168 hodin se tedy odvysíláním slov ministryně Maláčové o Andreji Babišovi žádného pochybení nedopustili. Ne snad proto, že by informace o tom, že se ministryně domnívá, že Andrej Babiš je debil, resp. že ve vládní koalici jsou rozpory, bylo věcí natolik závažného veřejného zájmu, ale proto, že Jana Maláčová ani jen nenaznačila, že by si přála, aby bylo její vyjádření chápáno jako vyjádření mimo záznam.

Pravděpodobnější je dokonce interpretace, že si ministryně přála, aby se její hodnocení premiéra Babiše dostalo na veřejnost, protože chce vyjádřit svůj distanc od premiéra, který je očividně nezpůsobilý být v čele státu.

Psáno pro HlidaciPes.org