Český premiér se před návštěvou Spojených států, při níž se má sejít s americkým prezidentem, dmul pýchou nad tím, jak jsou si s Trumpem podobní. V něčem skutečně jsou, ale není to nic, na co by měl být hrdý. Nemyslím tím teď to, že jsou oba vyšetřováni pro podezření ze spáchání závažných trestných činů. To je věc dobře známá. Oba politici mají bohužel téměř totožný vztah k pravidlům demokratického systému své země  a k roli ostatních hráčů na politické šachovnici.

Český premiér tvrdí, že se ve Sněmovně jen kecá a obecně, že politici moc kecají a málo dělají. S odkazem na to se dlouhodobě odmítá účastnit interpelací, což je jeden ze základních prostředků, jakým legislativa vykonává dohled na činností exekutivy. Když na ně v lednu po deseti měsících dorazil, označil je za plácání a lze se vsadit, že se tam zase dlouho neukáže. Že na všechny výtky reaguje útočně, je jedna věc. Takový útočný styl je sice sám o sobě problematický, ale je to plně v rámci toho, co lze od politika – a to jakéhokoliv – očekávat. Vyhýbat se debatě úplně by si ale politik v demokratické zemi dovolit neměl.

Obdobná, byť daleko závažnější situace teď nastala ve Spojených státech. Demokraté po svém převzetí sněmovny spustili celou řadu vyšetřování různých aspektů fungování Bílého domu. Zdaleka nejde jen o již prokázané vměšování Ruska do voleb v roce 2016, ani o možnou – zatím neprokázanou – účast prezidenta v celé operaci. Sněmovní výbor pro dohled a reformu vlády vedený demokratickým zástupcem Elijou Cummingsem si vyžádal dokumenty týkající se vydání bezpečnostní prověrky Jaredu Kushnerovi a dalším osmi vysoce postaveným Trumpovým nominantům.

Trumpův zeť Kushner o svou dočasnou bezpečnostní prověrku přišel v únoru minulého roku a v květnu mu byla možnost nahlížet do tajných dokumentů navrácena. Podle NY Times to bylo přes odpor tajných služeb a dokonce Johna Kellyho, tehdejšího vedoucího kanceláře Bílého domu. Je třeba zdůraznit, že i pokud tomu tak bylo, nedopustil se prezident ničeho nelegálního. Má na to právo. Na druhou stranu má ale Kongres v rámci své z Ústavy vyplývající kontrolní role plné právo se zajímat o to, za jakých okolností k tomu došlo.

Reakce Bílého domu byla z počátku zdánlivě relativně vstřícná. Nicméně nakonec do termínu stanoveného výborem, který vypršel včera, nic nedodal. Právník Bílého domu v pondělí předsedovi výboru poslal dopis, v němž poskytnutí dokumentů odmítl s tím, že je jeho úřad ochoten poslat před výbor svědka a zpřístupnit nařízení týkající se procesu vydávání prověrek obecně. Není vyloučeno, že celá věc doputuje k soudu.

K takovým událostem samozřejmě docházelo i za minulých prezidentů. Barack Obama například s odkazem na výsadu výkonné moci odmítl postoupit dokumenty týkající se tzv. operace Fast and Furious, což byl zpackaný pokus odhalit překupníky nelegálních zbraní tím, že bude jisté množství takových zbraní se svolením amerického Úřadu pro dohled na alkoholem, tabákem, střelnými zbraněmi a výbušninami uvolněno do oběhu.

Pod Trumpem se ale nevydávání dokumentů dohledovým orgánům legislativy stalo normou. Obdobně se prezident postavil k volání po zveřejnění výsledků vyšetřování FBI v otázce obvinění Blasey Fordové na adresu tehdejšího kandidáta na funkci soudce Nejvyššíhou soudu. V těchto dnech pak jiný sněmovní výbor požádal o záznamy týkající se vyhození Jamese Comeyho z pozice šéfa FBI. V té věci se Bílý dům zatím jasně nevyjádřil, ale očekává se, že i tuto žádost bude ignorovat.

Mnozí fanoušci amerického prezidenta jakož i našeho premiéra takové chování schvalují s tím, že proti nim jen opozice vede politický boj. To je z části pravda. Jistěže jde také, byť ne jen, o politický boj! To je ale správně a jde o podstatu a nikoliv chybu systému. Dělba moci vychází z přesvědčení, že žádný člověk není svatý a nedokáže úplně odolat svodům moci. Proto je kontrolován jinými lidmi v jiných úřadech a i těmi, kteří si brousí zuby na to, že jej od moci odstaví. Naopak slepá důvěra v poctivost nejvyšších představitelů je něco, co demokratický systém absolutně nepředpokládá. Kdokoliv odmítá kontrolu, chce po nás slepou důvěru. A to je špatně.