Andrej Babiš FOTO: ATEO/se souhlasem
FOTO: ATEO/se souhlasem
NÁZOR / Andrej Babiš je typickým představitelem takzvaného sadistického populismu – sadopopulismu, kterým nejvíc ublíží svým oddaným stoupencům. Je to politická strategie, kdy oligarchové dávají své klientele velké sliby, ale nakonec jí záměrně ubližují, aby se k nim lid stále více obracel jako k vůdcům. Pojem rozšířil americký historik Timothy Snyder.
Lidé jsou ochotni nechat si způsobit nějaké utrpení, pokud mohou věřit, že ve stejném okamžiku způsobují větší utrpení svým nepřátelům, nebo že aspoň někdo trpí ještě víc. Čím je takového utrpení ve společnosti víc, tím silnější destruktivní energie se dá namířit proti vybraným cílům. Takovými samozřejmě nikdy nejsou oligarchové a jejich dvořané, ale zranitelné skupiny, menšiny nebo sociálně slabší – uprchlíci, Romové, „pobírači a zneuživatelé dávek“, líná inteligence, woke agitátoři, neomarxisté a jakési záhadné „elity“. Proti elitám se vesele bojuje dál, i když náš politik, co prý není politik, je najednou sám elita, dokonce dvojí, ekonomická i politická. Tažení se maskuje hlásáním ctností a vlastenectví.
Tak jako Donald Trump bojuje proti údajným nepřátelům, aby Ameriku udělal opět velikou, tak Babiš bojuje proti „Palermu“ 90. let. Budoucnost už pro ně není moc zajímavá. Dozvíme se především, co se zruší, s kým se zatočí, koho zavřou. Když chce Babiš očišťovat od temnoty 90. let, a vůbec celého polistopadového období, nutně se musíme ptát, jestli to předtím podle něj bylo světlé a čisté. Muselo být, vždyť byl skoro desetiletí v komunistické straně a v hodné StB dohlížel, aby se nepáchala ekonomická kriminalita. Očišťovat nás chce někdo, kdo byl pevnou součástí systému před listopadem 89 i po něm, ale s ničím prý neměl nikdy nic společného.
Proč se nevystačí jen s označením populista, krom toho, že už je oposlouchané? Protože klasický populista se pohybuje v rámci systému a má nějaký program. Dobrý, horší, mizerný, ale má. Jen přitom značně přehání tvrzení o svých schopnostech a možnostech. Když se mu něco povede, je to pro něj dobrá zpráva. U sadopopulisty je to jinak, jak vysvětluje na příkladu Trumpa Timothy Snyder v knize Cesta do nesvobody. Rusko, Evropa, Amerika.
„Trump byl nazván populistou. Populistou je nicméně někdo, kdo navrhuje politiku, která zvyšuje možnosti v protikladu k finančním elitám. Trump byl něco jiného: sadopopulista, jehož politika směřovala k tomu, aby zraňovala tu nejzranitelnější část jeho voličstva… Jedinou hlavní politikou roku 2017 bylo stupňování bolesti: zákon o regresní dani (lidé s nižšími příjmy platí vyšší procento svého příjmu ve srovnání s lidmi s vyššími příjmy, pozn. red.), který vytvořil rozpočtový argument proti financování domácích programů a který mezi svá opatření zařadil i odnětí zdravotní péče mnoha lidem, kteří ji potřebovali nejvíce. Podle rozpočtového úřadu kongresu budou mít ustanovení o zdravotní péči obsažená v návrhu zákona o daních na rok 2017 za následek ztrátu zdravotního pojištění pro třináct milionů Američanů.“
Zlepšil se těm chudším život? Ne. Zlepšil se jemu, zlepší se jeho podporovateli Elonu Muskovi, který má dohlížet na „debyrokratizaci“ vlády, přičemž dosud pobíral velké peníze za státní zakázky a o dalších nelze pochybovat. Ty peníze bude třeba někomu sebrat.
Lidé rádi poslouchají o „štíhlém státu“ a „odřezávání tuku“, než jim dojde, že se bude řezat do nich a hubnout mají oni. Pak je dobré sledovat, komu se nic brát nebude.
Babišovi a jeho potenciálním politickým partnerům by se nejspíš nic moc ořezávat nechtělo, spíše slibují společnost, kde se bude rozdávat. Babiš ale může kašlat na všechny zákony kromě fyzikálních. Zákon zachování hmoty bude platit i nadále a moc peněz na úplatky nebude, leda by se půjčily z budoucnosti, jak to už jednou udělal. Měl štěstí, že pak prohrál volby a do té budoucnosti s prázdnou pokladnou doputovala vláda Petra Fialy, ne ta jeho.
Bude tedy nutné najít viníky, za které by byla označena dnešní vláda, pokud by se stala vládou minulou, pak vnitřní nepřátelé (opozice, novináři, akademici), zahraniční škůdci (Brusel, Němci, migranti) a „okolnosti“ (války, povodně, tornáda a Green Deal).
Babiš roztočí inflaci, která násobně předčí dárečky rozdávané na dluh, a uživatelé selskorozumu budou dumat, kde se stala chyba. Bude to, jako kdyby sedláky u Chlumce napadlo, že je nejspíš nevedl Napoleon. Kdo by to byl řekl, že.
Babiš, Tomio Okamura a Kateřina Konečná žijí z utrpení a těžkostí lidí a potřebují, aby nouze byla co nejvyšší, protože jinak by se nemohli nabídnout jako zachránci. Nesmí se to přehnat, protože by to lidé poznali. Je třeba udržet jakýsi šedý a nehybný průměr stagnace, aby pocity občanstva nestačily na revoluční myšlenky. Brát se bude někomu, kdo je bezbranný a jehož hlas není potřeba, a pak se antistresovou náplastí zalepí největší a nejbolestivější rány. Tak to dělá Vladimir Putin, když značně zvýšil platy ve zbrojním průmyslu a sebral je ze sociálních služeb a školství. Zdravotnictví chátrá už celé roky a infrastruktura země taky.
Sadopopulistovi se daří demagogií přesvědčit lidi, aby volili i proti svým zájmům. Důsledkem vlády ulhaných demagogů bude chudoba v přítomnosti a ztracená budoucnost, protože zaostalost a dluhy se budou dohánět obtížně. Zůstane jediná radost, totiž že se oligarchovi stoupenci někomu pomstili. Že sesadili nějaké politiky, že někdo přišel o peníze (ani korunu neziskovkám), že Ukrajinci nedostanou zbraně, že se Pražáci tváří otráveně a že vysokoškoláky taky vyhazují z práce. (Neměli se vyvyšovat.)
Procitnout na dně bude bolestné. Hlavně proto, že se tak hluboko dospět nemuselo.
