Andrej Babiš cítí křivdu, že učitelé stávkují, ačkoliv jim (tedy jeho vláda) přidává peníze. Učitelé tvrdí, že neplní své sliby. Na čí straně je v tomto boji, který se vede přestřelkami za pomoci číselných údajů, vlastně pravda? A proč mají ředitelé škol na stávku učitelů jiný názor než školské odbory?
Když to shrneme do jedné věty a poněkud zjednodušíme, tak Babiš (vláda) učitelům opravdu přidává, ale je to méně, než slíbil. Kromě toho z onoho zvýšení o deset procent je ve skutečnosti pro učitele jistých jen osm procent, protože zbývající dvě procenta mohou ředitelé škol rozhodit podle své úvahy jako odměny. Takové odměny mohou pak cílit na učitele oborů (třeba IT), které ředitelé zoufale potřebují a kteří mohou odejít za lepším mimo školství (IT). Rozdělení odměn pak nemusí zohledňovat to, jak se ostatní nadřou, nebo jak dlouho ve školství jsou, a tedy jak byli celé roky mizerně placeni. Odbory požadují minimálně desetiprocentní růst tarifní složky mzdy. Tedy stručně řečeno: Neplníte průběžně sliby a není důvod věřit, že je nakonec splníte. A čísla, která uvádíte, veřejnost jen matou.
Debata je také zabarvena laickými názory části veřejnosti. Někteří lidé mají dojem, že učitelé mají stejně dva měsíce prázdnin a učí „jako za starých časů“, a pokud se jim něco nelíbí, mohou jít pracovat jinam. Rodiče se také mohou cítit jako rukojmí, protože někteří z nich se budou muset mimo plán postarat o děti, a to právě v týdnu poté, co skočily prázdniny a různá ředitelská volna. (Tím se také poněkud potvrzuje jedna zamlčovaná funkce školy, totiž že kromě vzdělání je to také místo, kam se děti svěřují na hlídání, protože rodiče jsou v práci a moderní nukleární rodina bez opory v širším příbuzenstvu se o ně v pracovní den neumí moc postarat.) Učitelé jsou na tom pak stejně jako lékaři, protože jejich stávka může bolet lidi, kteří mají dojem, že jsou trestání kvůli boji za cizí zájmy.
Názor ředitelů reprezentuje nejspíš prezident Asociace ředitelů základních škol Michal Černý, který v rozhovoru pro Radiožurnál řekl: „Nesouhlasíme s tím proto, že snížení celkového objemu nebo navýšení mezd, že to nebude těch 15 procent, které slíbil pan premiér… a že to bude méně, to už se rozhodlo dávno a odbory mlčely, neudělaly vůbec nic. Nebo možná jednaly, nevím, ale rozhodně nestávkovaly, nebouřily se. A teď, kdy jde už jenom o to, jak se ta částka rozdělí, jestli půjde celá do tarifů, anebo jestli část půjde do tarifů a část bude ponechána ředitelům v rámci jejich pravomoci na variabilní složky platu, tak jestliže stávka je jen za tohle, tak jako ředitelé bychom byli sami proti sobě, kdybychom takovou stávku podpořili. Jinak souhlasíme s tím, že obecně ohodnocení učitelů je nízké a mělo by být vyšší. To jednoznačně podporujeme. Ale nepodporujeme tuhle stávku.“
Učitelé samozřejmě mohou namítnout, že stávkou vyhrožují průběžně každý rok.
Andrej Babiš (ANO) ve středu po zasedání vlády oznámil, že se platy učitelů budou zvedat o osm procent v tarifní složce a o dvě procenta v pohyblivé na odměny. Ještě na počátku roku sliboval, že zvedne platy učitelů o 15 procent, z čehož polovinu měla tvořit ta pohyblivá složka. Na začátku letošního roku byla učitelská mzda v průměru 36 224 korun měsíčně, což je asi 112 procent průměrného výdělku. Jenže většina učitelů takto vysoký plat nemá.
Jaroslav Faltýnek (ANO) samozřejmě soudí, že není třeba stávkovat, když vláda slibuje, že se do roku 2021 zvedne průměrná mzda učitelů na 45 tisíc korun. Kritici ovšem připomínají, že když už teď má vláda v plnění slibu skluz, proč by jí měl někdo věřit, co naslibovala na rok 2021. Pořád ještě máme ekonomický růst, a už teď je problém sliby dodržet. Proč jsou tedy průběžně ta čísla nižší, než se říkalo, když se má nakonec všechno zaplatit podle plánu?
Vedení školského odborového svazu je ve svém pondělním prohlášení nekompromisní: „Z původních ‚závazných slibů‘ učitelé na výplatní pásce uvidí o dost méně a zůstávají mezi nejhůře placenými vysokoškolskými profesemi. Vkládali jsme naděje v současnou vládu, která se jako jediná ve svém programovém prohlášení přihlásila k prioritě školství. Letošní vyjednávání o platech ale skončilo jako ministrova hra s čísly.“
Předseda ODS Petr Fiala na stránkách své strany říká, že si Babiš za učitelský neklid může sám: „Připomínám předsedovi vlády, že kdo seje vítr, sklízí bouři. Tu rozséval premiér tak snaživě, že si zaslouží tajfun. Tuto bouři vyvolal premiér svými sliby, které slyšela celá Česká republika: že přidá učitelům 15 procent. Chápu, že nyní učitelé chtějí předsedovi vlády připomenout, co jim slíbil. Mají právo mu hlasitě připomenout, že je podvedl. Sliby našeho premiéra připomínají slavný výrok jednoho socialistického středoevropského předsedy vlády: lhali jsme ráno, lhali jsme v poledne, lhali jsme večer.“ (www.ods.cz)
Tím Fiala naráží na výrok z projevu premiéra Ference Gyurcsányho, jak zazněl v květnu 2006 na zasedání Maďarské socialistické strany a dostal se pak na veřejnost, což vyvolalo v Maďarsku značné pozdvižení.
Spíše komicky působí postoj šéfa ČSSD (a vicepremiéra) Jana Hamáčka. Hamáček nějak pozbyl někdejší sociálně demokratické revoluční naléhavosti a přišel s názorem, že by se měl stanovit kompromis v podobě devíti procent. Tím nenadchne nejspíš nikoho.
Poslanec Petr Gazdík (STAN) volí na adresu Andreje Babiše ostrá slova, protože slib z letošního ledna o navýšení platů učitelů pro rok 2020 o 15 procent nedodržel: „Premiér si udělal z huby popelník a my ho proto vyzýváme, aby spolu s ministrem školství vystoupili a upřesnili, jaká má být skutečná výše průměrného platu učitele v roce 2021. Ale upřesnili i výpočet toho průměru bez jakýchkoli hrátek s čísly, na které jsme od této vlády zvyklí.“ vyzval předsedu vlády Gazdík.
Když to shrneme, Babiš se cítí ukřivděn, protože přece učitelům přidává. Učitelé jsou nespokojeni, protože přidává méně, než nasliboval, a nemají důvěru, že své sliby nakonec splní, zvlášť když je zřejmé, že peníze nějak docházejí vládě už teď. Lépe už nejspíš bylo. Šermuje se čísly, která dohromady míchají různé složky výsledného platu a průměry, které mohou ohromit část veřejnosti, ale neodrážejí realitu odměňování velké části učitelů.
Občanstvo si poměry ve školách odvozuje od své někdejší zkušenosti s vlastní školní docházkou za normalizace a panuje dojem, že učitel pracuje pět hodin denně a na výletech se školáky vlastně relaxuje. Odborníci na školství více či méně nahlas konstatují, že absolventi pedagogických škol nemají úroveň, jakou by měli mít, přičemž se do školství sotva budou hrnout ambiciózní jedinci, když uchazeči o vysokoškolské studium vědí, že je tam žádné velké blaho nečeká.
Za momentální nepokoj tedy nese bezprostřední odpovědnost Babiš, kterému se už chod slibotechny začíná vymykat z rukou. Z dlouhodobého hlediska jde o problémy našeho školství, na jejichž zvládnutí nestačí jen heslo, že to „prostě vyřešíme“.
Jen na okraj. Pokrytí stávky v Lidových novinách (Babiš na ně prý nemá žádný vliv) vypadalo v úterý, den před stávkou, takto: Sloupek Martina Zvěřiny: „Ano, skutečně se nestávkuje za větší platy, ale především za ,smrádek, ale teploučko‘“. Ondřej Šteffl: „Malicherná stávka“. Titulní strana: „Zítřejší stávku učitelů provází zmatky“. Strana 3: „Stávka bude, ale ne ve všech školách“. Radka Kvačková: „…učitelé, pokud je známo, nepociťují nějakou konkrétní újmu“.
A je to.
