Šéf hnutí ANO Andrej Babiš postavil svoji kampaň na boji proti klientelistickým strukturám, které vysávaly peníze z veřejných rozpočtů. Jeho sugestivní rétorika přinesla ovoce, protože nemalá část veřejnosti uvěřila, že velkopodnikatel nepotřebuje krást a svoji snahu měnit poměry v zemi myslí vážně.
Majiteli Agrofertu nahrávala vypjatá společenská atmosféra, kdy se boj se závažným celospolečenským fenoménem, kterým je korupce, stal fetišem dominujícím v mediálním prostředí. Ačkoli v té době docházelo k viditelné změně přístupu orgánů činných v trestním řízení, stále to nestačilo.
Protestní hnutí ANO v parlamentních volbách přesvědčilo 18 procent voličů, že jeho vymezování vůči tradiční parlamentní scéně je přijatelnou alternativou. Je to ostatně celoevropský trend, kdy posilují populisté bez programu a s chytlavými hesly, nabízející jednoduchá řešení. A když se sliby nedaří plnit, na vině jsou ti ostatní.
Střet politiky a antipolitiky
Podobné je to s hnutím ANO v českých poměrech. Andrej Babiš se rád vyčleňuje z množiny politiků, kteří na rozdíl od něj ovládají své řemeslo, dvacet pět let vedou stát „zu grunt“ a zbrojnošům lepších zítřků jen házejí klacky pod nohy. Je obklopený zdatnými marketéry, kteří polidšťují jeho mediální obraz, „odklánějí“ nebezpečná témata a vykreslují svého chlebodárce v tom nejlepším světle. Ostatně za to jsou velmi dobře placeni.
Že je tato snaha zatím účinná, o tom svědčí kontrast mezi debaklem hnutí ANO v senátních volbách 2012 a jeho podporou v uplynulých třech letech po radikální přestavbě jeho týmu, a tomu odpovídající mnohonásobné navýšení investovaných peněz. Součástí změněné strategie je nákup vlivných celostátních médií a uzavření paktu o neútočení s dalšími vlivnými mediálními hráči.
O zvýšené profesionalizaci Babišova týmu vypovídá i aktivizace „bezpečnostní divize Agrofertu“, postupně doplňované detektivy odcházejícími z bezpečnostních složek. Tito lidé dodnes těží z osobních vazeb ve speciálních policejních útvarech, o čemž svědčí i opakované úniky z policejních spisů do Babišových deníků. Stávají se tak významným činitelem při uplatňování zájmů svého majitele.
Babišův vzestup v době „opoziční smlouvy“
Co však při vší vynaložené energii nelze úplně ukrýt pod povrchem, jsou kauzy spojené a Babišovou minulostí a střetem zájmů. S tím rozdílem, že každá z nich sama o sobě by dříve vážně ohrožovala existenci vlády. Bývalo dobrým zvykem, že ministři rezignovali kvůli mnohem menším prohřeškům, protože se ocitli pod mediálním tlakem, stejně jako pod tlakem koaličních partnerů, kteří každou příležitost využili k posilování vlastního vlivu voláním po vyvození osobní odpovědnosti těch ostatních.
V této věci došlo proti minulosti k viditelným posunům. Málo se zdůrazňuje, že bohatství majitele Agrofertu nevzniklo samo od sebe, ale jeho význam začal růst díky nadstandardním vazbám na politiky napříč politickým spektrem, hlavně na sociální demokracii. Což se datuje od nástupu vlády Miloše Zemana. Tenkrát vycházely desítky článků o netransparentních kauzách a obchodech Agrofertu se státem, ze kterých těžily především jeho petrochemické firmy.
Lovochemie a Unipetrol
Mezi nejfrekventovanější kauzy spojované s Andrejem Babišem z období tzv. opoziční smlouvy patřilo dění kolem společností Lovochemie a Unipetrol.
Babišovo ovládnutí Lovochemie vyšetřovala policie a v případu se velmi angažovala tehdejší litoměřická státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Majitel Agrofertu byl viněn z toho, že se mu podařilo vyšachovat německého spolumajitele společnosti Proferta, tehdy ovládající Lovochemii. Bylo už mnohokrát popsáno, že toho dosáhl tak, že do Proferty vstoupila jeho společnost Agrobohemie, společná firma Agrofertu a Unipetrolu, která náhle navýšila svůj podíl, a podařilo se jí tak převzít nad Lovochemií kontrolu.
„Jelikož jak v představenstvu společnosti Proferta, tak v představenstvu společnosti Agrobohemie byly v rozhodné době zastoupeny stejné osoby, mohlo by se jednat v tomto případě o naplnění skutkové podstaty trestného činu zneužití informací v obchodním styku nebo případně trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku,“ zdůvodňovala tehdy Lenka Bradáčová, proč kauzu vrátila k došetření policii, která ji předtím odložila.
Případ byl později definitivně odložen poté, co Bradáčová „povýšila“ na Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem. Od té doby už se k němu nikdo nevracel.
Nesrovnatelně větší mediální pozornost, a to nejen u nás, ale ještě více i v sousedním Polsku, si vysloužila následná privatizace Unipetrolu. První privatizaci za Zemanovy vlády Agrofert vyhrál, ačkoli nenabídl nejvyšší cenu a uvedl vládu v omyl, že má za sebou silného zahraničního investora. Babiš nebyl ochoten zaplatit a po ročním užívání vrátil firmu státu.
To mu nijak nebránilo skrytě se účastnit druhé privatizace za Špidlovy vlády. V té době se hojně psalo o vazbách Agrofertu na polský gigant PKN Orlen, který uspěl ve veřejné soutěži, ačkoli nenabídl nejvyšší cenu. V Polsku se kolem této privatizace rozpoutal politický boj a její okolnosti vyšetřovala polská prokuratura i parlamentní komise. Spekulovalo se o miliardových úplatcích pro českou i polskou stranu. V policejní síti uvízl i bývalý Grossův a Paroubkův tajemník Zdeněk Doležel s legendární kauzou „pět na stole v českých“.
Babiš, o kterém se spekulovalo jako o strůjci úspěchu Poláků s mimořádnými vazbami na Stanislava Grosse, nakonec ostrouhal. Nové vedení PKN Orlen nehodlalo akceptovat nevýhodné podmínky odprodeje části podniků Unipetrolu do portfolia Agrofertu, které nastavili jeho předchůdci údajně za to, aby snáze uspěli u české vlády.
Čapí hnízdo
Zatímco obě starší kauzy zavál čas, případ luxusního resortu Čapí hnízdo se dočkal mnohem větší mediální i politické pozornosti, ačkoli i on je staršího data. Stal se nejen symbolem nesmyslného utrácení evropských peněz na zbytné projekty, které může plně financovat komerční sféra, ale nese v sobě i trestněprávní rovinu.
Notoricky známá je podstata tohoto příběhu. Agrofert je podezřelý z účelového jednání, kdy ze své skupiny vyčlenil jednu z menších firem, aby mohla dosáhnout na padesátimilionovou dotaci z evropských fondů, určenou pro malé a střední podniky. Andrej Babiš přitom sám přiznal, že anonymní akcie v době, kdy nově vzniklá společnost Farma Čapí hnízdo požádala o dotaci, vlastnili jeho nejbližší příbuzní.
Mračna dohadů nerozptýlily ani informace, že se „ztratily“ dokumenty, které měly toto vlastnictví dokládat. Nerozptýlí je ani prolátnutí divné skutečnosti, že vyšetřovatele Čapího hnízda odposlouchával Šlachtův protimafíánský útvar, o jehož blízkých vazbách na Babiše se spekuluje v kuloárech.
Agrotec
Není to však jediná kauza, která je v současnosti spojována s majitelem Agrofertu a jeho firmami. K soudu míří vyšetřování společnosti Agrotec, jejíž dva manažeři jsou podezřelí z manipulací se zakázkami České pošty.
V té době stál v jejím čele Jaroslav Faltýnek, současná Babišova pravá ruka, který má pod palcem i sněmovní poslanecký klub hnutí ANO. Pokud se podezření potvrdí, bude minimálně druhý nejvlivnější muž hnutí ANO čelit tlaku na vyvození osobní odpovědnosti. Může samozřejmě tvrdit, podobně jako majitel Agrofertu, že o ničem nevěděl. Ale místní zvykové právo do této doby hovořilo jasně. Špičkoví politici často odstupovali i kvůli činům svých podřízených, a to už jen při mediálním propírání podezření, že něco provedli v rozporu se zákonem.
Bankovní manipulace
V poslední době jméno Andreje Babiše figuruje v další kauze, která zatím v médiích rezonuje nejméně ze všech výše uvedených. I ta by se ovšem ještě v nedávné minulosti ocitla na titulních stranách všech deníků a v čele bodového scénáře hlavních televizních zpráv.
Jak nedávno zjistil server Neovlivní.cz, na Městské zastupitelství v Praze dorazilo v polovině května trestní oznámení, které viní ministra financí z bankovních manipulací. „Andrej Babiš prolongoval a nabízel podmínky, kdy určité banky prokazatelně získávají výhodnější podmínky vůči státu. Souběžně s tím od stejných bank získával výhodnější obchodní podmínky pro firmy, které jsou jím buď přímo ovládané, nebo jinak spřízněné. Andrej Babiš tak hrubým způsobem zneužil interní informace a z pozice své funkce zcela vědomě a účelově ovlivnil stávající pravidla. A to za zjevným účelem získání značného prospěchu nebo přímo finančního zisku pro sebe, osoby blízké, své firmy, či firmy jím ovládané zjevně či skrytě, popř. pro jiné subjekty, které jsou ve sféře jeho osobního vlivu,“ cituje server z dokumentu.
O výhodných obchodech Agrofertu s některými bankami, které souběžně financují aktivity jeho firem (celkové úvěry už přesahují 25 miliard korun), se spekuluje delší dobu. Vyšetřování těchto vazeb by mělo do jejich obchodů vnést více světla.
Proč to vše připomínat?
Šéf hnutí ANO si je jistý vinou aktérů některých kauz, které často ventiluje jeho tisk i on osobně. Rád svým oponentům v politice i byznysu připomíná minulost, ačkoli její vyšetřování nedospělo k pravomocným rozsudkům. Činil tak i při obhajobě Čapího hnízda v parlamentu, jen aby odcloňoval vlastní problémy.
Přitom, jak je vidět, i on má co skrývat. I v jeho případě však platí, že je nutné spolehnout se na nezávislost vyšetřování a soudního rozhodování. Zatím by stačilo, kdyby veřejně bez důkazů nekriminalizoval ostatní a nepoužíval vlastní tisk k očerňování oponentů, zvláště pokud sám má máslo na hlavě. To ale nezní příliš realisticky.
