Bývalý ministr Andrej Babiš (ANO) zveřejnil výsledky výběru daní během svého působení. Tvrdí, že řídil stát jako firmu. Problém je, že jej tak neřídil.

Pokud jde o daňové příjmy, stát se za jeho ministerského působení opravdu choval jako firma. Jako firma, která má moc vybírat „výpalné“ od jiných firem. Zatímco velkým zahraničním koncernům dávala vláda obrovské investiční pobídky, obvykle ve formě slev na dani z příjmů (a obdobně Babišova firma Duslo Šala získala rekordní daňové prázdniny na Slovensku), Babiš chtěl vyždímat i ty nejmenší živnostníky.

Jak dnes Babiš informoval, podvody s DPH se za jeho úřadování snížily o 31 miliard korun.

Za růstem daňových výnosů však stojí především hospodářský růst, ale zároveň je téměř jisté, že svou roli sehrálo i kontrolní hlášení k DPH a v menší míře snad také první dvě fáze zavádění „on-line pokladen“ (EET), prozatím pro všechny hospody, autokempy, penziony, koloniály či velkoobchody, i když v mnohem menší míře, než původně tvrdilo Babišovo ministerstvo, které jednak použilo zjevně zcela špatný statistický vzorek a jednak do rozdílu ve výběru daní zahrnulo rovněž inflaci a DPH, když tvrdilo, že se příjmy (či výnosy) meziročně zvýšily o 100 %, což není vůbec seriózní přístup.

Babiš také úplně nemá pravdu, že nezvyšoval daně. Jednak nechal zvýšené některé daně, které byly ze zákona zvýšené jen krátkodobě během nejhorších let hospodářské krize (která v České republice už dávno skončila), dále zachoval daň z dividend, která byla zrušena Nečasovou vládou, ale opatření nestihlo vstoupit v účinnost (a později ji chtěl nespravedlivě zrušit jen pro fyzické osoby, jako je on sám), a zároveň nechal zvýšit všem lidem daň uvalenou na pohonné hmoty, zatímco jemu a ostatním podnikatelům z rostlinné výroby byla v podstatě zrušena (specifická) spotřební daň z pohonných hmot (ačkoli je pravdou, že se tak stalo na návrh lidoveckého ministra Mariana Jurečky, nikoli přímo Babiše).

Ačkoli Babišovi nelze upřít vyšší výběr mnohých daní (a to i po očištění od hospodářského cyklu) a dobré hospodaření jeho týmu s dočasně „volnými“ penězi, které si vždycky najdou, zásadní problémy v Babišově politice jsou dva. Jedním je výše popsaný výběr daní, který sice může být do jisté míry posuzován jako pozitivní zpráva, ale zároveň jsou ždímáni i ty nejmenší, což vede jedině k propuštění zaměstnanců a k přesunu skladů do vesnic (místo dříve fungujících hospod a koloniálů) a k soustředění např. kadeřnických salonů či téměř veškerých nedotovaných obchodů do měst.

Druhým problémem pak nejsou příjmy, nýbrž výdaje. Vláda opravdu hodně utrácela a Babiš jako někdejší ministr financí je samozřejmě jedním z hlavních viníků (ale nelze opomíjet ani podíl sociálních demokratů a v menší míře i lidovců). Přitom bez příjmů z fondů Evropské unie bychom se i v roce 2016, kdy jsme dosáhli rekordního přebytku, propadli do deficitu a úroky ze státního dluhu byly enormně nízké (i díky nezvyklé politice České národní banky).

Vláda příliš neřešila důchody (resp. nedořešila je, mimo jiné možná i proto, že podle volebního lídra ČSSD Lubomíra Zaorálka není co řešit), zároveň se připravila o peníze ve zdravotnictví, kde zrušila spoluúčast pacientů a nepřipravila žádné náhradní řešení, a také nepochopitelně zrušila soutěž na dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně.

Ministr Babiš nechal rozpustit desítky miliard rezerv určených pro horší časy a zanechaných vládou Petra Nečase. Tak velké rozpuštění rezerv není rozumné, ale i kdyby jejich částečné rozpuštění rozumné bylo, nelze si za něj brát zásluhu. Zároveň je také pravda, že Babišův tým hospodařil efektivně, i když zároveň riskantně s krátkodobě nevyužitelnými penězi, jak už bylo zmíněno výše.

Největším problémem na straně výdajů pak je rekordní pokles investic a přitom zároveň růst spotřebních (aktuálních) nákladů (výdajů). Vláda zkrátka navzdory hospodářskému růstu nemyslí na příští generace. Nejde přitom zdaleka jen o zmíněnou dostavbu Temelína. Vláda zvyšovala počty úředníků a celkově utrácela prakticky na dluh (nebýt mimořádných příjmů z EU).