Poslední prázdninovou neděli představila politická divize Agrofertu svůj jakoby program do blížících se voleb. Vůdce se ve svém emotivním úvodním slově nebál pořádné dávky patosu a označil tyto volby za rozhodující okamžik v novodobých dějinách České republiky. Zcela vzácně s Andrejem Babišem souhlasím. Také si myslím, že je třeba se správně rozhodnout teď, neboť hrozí, že může přijít fáze, kdy bude platit to nikdy. Babiš chce předělat Česko na svou rodinnou firmu, přivlastnit si nejen vybrané komodity a segmenty správy země, nýbrž celý stát. Jedině tak bude líp. Komu a jak, to začíná být více než zřejmé.

Je zbytečné analyzovat těch cca 40 stran kolektivního díla kamarily Andreje Babiše. Je více než pravděpodobné, že zmíněný elaborát kandidát na premiéra ani nečetl. Ostatně už dříve se mu vyplatilo osvědčené pravidlo, že slibem nezarmoutíš a papír snese vše. Detaily zdržují, konec konců i parlament je jenom žvanírna. Důležitý je teď pořádný rozpočet na pořádný marketing. Nejdůležitější je však bez ustání útočit na konkurenci, na prohnilé tradiční strany, na kmotry a jejich kámoše.

Zastavme se u toho Babišova oblíbeného termínu kmotr. Kdo to vlastně jsou kmotři? Jsou to hrdinové z románu Maria Puza v českých reáliích druhé dekády nového milénia? Jsou to ti, s nimiž si tyká, zná se s nimi řadu let a v minulosti se jejich zájmy potkávaly, jako například Ivo Rittig? Nebo jsou to lidé blízcí jemu blízkému prezidentu Zemanovi? Možná má na mysli své kolegy slovenské miliardáře, kteří působí jako on v sousedním Česku, kdoví? Anebo to mohou být lidé z těch tradičních stran, s nimiž do roku 2011 čile kooperoval a nikdy je celých dvacet let veřejně nekritizoval. Ale taky to mohou být šéfové polostátních firem, jimž de facto, coby ministr financí, tři a půl roku velel. Nebo že by bossové velkých korporací a bank, kterým jeho ministrování náramně vyhovovalo? Může to být i tak, že nám Babiš opakovaně předvádí klasický freudovský přebret, a třeba má na mysli pána ze svého zrcadla. Ono to tak občas působí, zvláště když si poslechnete jeho populární nahrávky. A třeba jenom odvádí pozornost od svých vlastních praktik a móresů.

Zanechme však psychoanalýzy, i když i ta se nabízí jako jedna z možností, jak rozplést to předivo kolem novodobého mučedníka a spasitele. Nuže, pane Babiši, tyhle jalové nekonkrétní výkřiky o imaginárních kmotrech nemají žádnou validitu. Chtělo by to být konkrétní. Pokud máte dokonce podezření na spáchání nějakého trestného činu v souvislosti s vašimi výroky o kmotrech a jejich kámoších, pak konejte a podejte jmenovité trestní oznámení.

Nechci být obhájcem předbabišovské éry české politické pavlače a nikdy jsem jím v nekritické podobě nebyl, ale z úst dnešního náčelníka Matrixu jsou tyto a podobné výpady mírně řečeno pokrytecké. Dnes sklízí trpké plody především ti, kteří jeho dominanci na politické scéně umožnili, legitimizovali ji a tolerovali jeho excesy, což jsou jeho koaliční partneři v dnešní vládě, ale i málo důsledná opozice a značná část mediální obce. Babiš se na tyto volby připravuje již dlouho, ty předchozí byly jen předehrou. I proto hrál tu roli oponenta ve vládě, v níž byl místopředsedou. I proto dnes kope do všech, s výjimkou prezidenta, kterého bude po volbách potřebovat. Svým zaslepeným voličům vzkazuje jen to, aby mu dali větší porci moci a on pak vše zařídí. Můžeme si být jisti, že tím vše myslí opravdu vše.

Má pravdu, když říká, že je zkušenější a odolnější, ale o to nebezpečnější. Za padesát dní budeme moudřejší, budeme vědět, zda Češi tu nečekaně osudovou zkoušku z dospělosti zvládli, nebo ne. Takže ano, platí – teď, nebo nikdy.