Léto je v plném proudu, vedro k zalknutí, a my pro vás máme první prázdninové číslo měsíčníku FORUM 24+. Co v něm najdete?

Vzhledem k dění v posledních dnech nemůže být jeho hlavním tématem nic jiného než nová národovecká frakce v Evropském parlamentu, jejíž vznik inicioval spolu s dalšími Andrej Babiš. Tím, že se spojil s krajní pravicí, jako by odhalil svou tvář. Ve skutečnosti ale tohle spojenectví s tu více, tu méně proruskými silami tak překvapivé není. Frakce byla mimochodem ustavena ve stejný den, kdy masivním ruským raketovým útokům padla za oběť také dětská nemocnice v Kyjevě. Více v článcích Pavla Šafra a Petra Hlaváčka.

František Kalenda připravil v souvislosti se vznikem Patriotů pro Evropu důkladný přehled všech třinácti stran a hnutí zastoupených ve frakci. V jakém kontextu vznikly, jaké je jejich postavení na domácí i evropské scéně a jaký mají (či měly) vztah k Rusku a Ukrajině?

Další text Františka Kalendy má titulek Francie mezi dvěma extrémy. O čem pojednává, je tedy celkem zjevné. Výsledek francouzských voleb známe. Co ale může znamenat pro budoucnost?

S Radkem Špicarem mluvila Johana Hovorková. Bavili se i o tom, proč Česko zaostává, jak je na tom naše ekonomika a čemu by pomohlo euro. „Jsme velmi konzervativní země a bojíme se nových trendů. Hledáme na nich spíše to negativní a snažíme se jim bránit. To je pro zemi velmi kontraproduktivní,“ tvrdí mimo jiné viceprezident Svazu průmyslu a dopravy.

V druhém díle seriálu Předvolební Amerika se Jiří Pondělíček věnuje situaci demokratů a  jejich prezidentského kandidáta Joea Bidena po televizní debatě s Donaldem Trumpem. Je možné, že se Biden nakonec o prezidentský úřad nebude ucházet? O tom zřejmě může rozhodnout jen on sám.

Dan Hrubý píše v rubrice O kom se mluví  „o životě a díle“ izraelského premiéra Benjamina Netanjahua.

K velkému rozhovoru jsme pozvali hudebníka a výtvarníka Milana Caise. Důvod byl nasnadě. Nedávno oslavil padesátiny a takové kulatiny vždy svádí k bilanci a hovorech o životním běhu. Konečně, „čas“ je Milanovo velké téma. Jak sám říká: „Už na svou první výstavu jsem vyrobil tři odpočítávače odžitých hodin, pro mě a pro mámu s tátou. Spustil jsem je před pětadvaceti lety, přesně 25. května v 18.05, kdy jsem se narodil, na displejích jsem nastavil již odžitý počet hodin a začal připočítávat další. Minuty a vteřiny cyklují, hodiny se přičítají. Dodnes u mě v pracovně ty diody pořád blikají.“  Titulek dostalo povídání na základě zjištění, k němuž Milan došel: Čas je vzácný, nedožijeme se ani milionu hodin.

Na sklonku července vypukne v Paříži olympiáda a my jsme se při té příležitosti rozhodli ukázat, jak dramaticky se Hry ve své historii prolínaly s politikou, jakkoliv se vrcholní představitelé olympijského hnutí tváří, jako by tomu tak nebylo. Je to nikdy nekončící příběh, počínaje neslavnou nacistickou propagandou v roce 1936 přes teroristický útok v Mnichově až po současnost, kdy vinou ruského imperialismu bude řada sportovců z olympiády vyloučena. Ale řada také ne…

Boleslav Polívka oslaví na sklonku července pětasedmdesáté narozeniny, bylo tudíž těžké odolat pokušení připomenout si jeho kariéru. Jan Lukeš se pokusil sejmout ze skvělého herce a autora jednobarevnou nálepku baviče. Portrét nazvaný Autor neprávem utajený za velkým hercem  začíná slovy: „Skutečná obrazotvornost je nekonečná a patří k ní i empatie, solidarita, altruismus, schopnost povznést se nad trapné denní pinožení, vidět lidský úděl s veškerou vážností i úlevným humorem a fantazií. Tím nejlepším reprezentantem toho všeho a zároveň letošním půljubilantem je herec, dramatik, režisér a scenárista Boleslav Polívka.“

„Leopold Sacher-Masoch rytíř z Kronenthalu byl bezesporu jedním z nejzajímavějších středoevropských myslitelů druhé poloviny devatenáctého století,“ píše Dan Hrubý v úvodu svého článku. „Málo je známé, že tento duchovní otec masochismu, lze-li použít takový termín, strávil část života v Praze a kromě řady dalších jazyků hovořil také česky. V českém jazyce podle svých vzpomínek dokonce maturoval.“ Autor zvedá ze země odkaz myslitele, jehož jediné slovo – masochismus – odsoudilo celý jeho seriózní literární odkaz, který čítá na 120 knižních titulů a bezpočet kratších textů, do říše zapomnění.

Některé informace nejsou příjemné, což se týká i textu o antisemitismu obrozence Jana Nerudy, který byl i na svou dobu extrémní a dalece překračoval tehdy obvyklou úroveň protižidovského smýšlení. V cestopisné črtě z roku 1870 například napsal o Židech žijících na Západě: „Roztroušeni světem, stali se úmorem lidstva, co pijavice nejhoršího druhu nežijí nikde z práce své, žijí z mozolů a potu cizího, krev pracujícího lidstva musí sloužit k vyšperkování jich bohatých salonů.“ Ach jo.

A dále? Martin Skýpala zjišťoval u odborníků, zda už na Ukrajině sledujeme vrchol obávané ruské letní ofenzivy; anketu jsme tentokrát věnovali výsledkům evropských voleb mezi mladými voliči; Markéta Mitrofanovová se byla podívat, jak to vypadá v Českém Švýcarsku dva roky po velkém požáru; Jan Páník popisuje vzrůstající fenomén hospodských kvízů, které baví čím dál tím víc lidí; v souvislosti s peticí umělců jsme se podívali na situaci na AVU a také v Národní galerii; Vojtěch Laštůvka vyzpovídal režiséra Konrada Szołajského, jehož film Putinovo hřiště o operacích ruských tajných služeb na území států střední a východní Evropy právě běží v kinech; Milan Tesař strávil několik dní na sokolském sletu… A vrátil se celkem dojatý; Jiří Pondělíček ve skvělém textu připomíná stodesáté výročí od vypuknutí I. světové války; v rubrice Cestování se Johana Hovorková vypravila do Slavonic a blízkého okolí (nejen proto, že se tam zanedlouho koná další ročník sympatického SlavoniceFestu); architektonický Volfův revír pojednává o pozoruhodné krajinné stavbě v Litomyšli; v rubrice ping pong…  jsme vyzpovídali herečku Adélu Gondíkovou; a písničky k okomentování jsme tentokrát poslali zpěvačce Lence Dusilové…

Tady průlet červencovým číslem zastavíme. Doufáme, že si léto užijete třeba právě s naším měsíčníkem. Tak hezké prázdniny. A děkujeme za podporu.