Když jsem si v neděli během dne prohlédl na sociálních sítích fotografii močícího ministra financí u veřejného a velmi viditelného mobilního pisoáru na hudebním festivalu Votvírák, nevěřil jsem informacím, že jde o obrázky z jeho skutečného profilu na Twitteru a Facebooku. Naivně jsem se domníval, že je to nepřátelská akce z jakýchsi falešných profilů, a měl jsem pouze za to, že ministr by se neměl nikde nechat takhle přichytit. Byl jsem zcela naivní a nechápal jsem současné trendy v politickém marketingu. Dokonce jsem souhlasil s jeho rozhořčenými příznivci, kteří protestovali proti tomu, že mu někdo takhle ohavně ublížil.

Pak jsem ale po pár hodinách zjistil, že pan ministr si vložil na svůj Facebook i na svůj Twitter dotyčné fotky sám a připsal k nim, že i on vystál frontu. Chce tím celému národu sdělit, že je lidovým ministrem, nechce mít žádné výhody a nic lidského mu není cizí.

Je to zcela absurdní. Andrej Babiš sice předstírá, že je jedním z nás, ale není to pravda. On je člen vlády, vydavatel novin, výrobce pohonných hmot, majitel rafinerií a chemiček, největší pozemkový vlastník, významný pekař, sponzor intelektuálních konferencí, sportovních klubů a největší příjemce evropských dotací. A také obchodník s hnojivy a nejproduktivnější zemědělec. Některé jeho veřejné role jsou s veřejným vyměšováním mírně řečeno neslučitelné a Andrej Babiš to bohužel neví. Snad leda toho obchodníka s hnojivy v sobě nezapře.

Jestliže tento člověk veřejně močí kdesi na louce u mobilního pisoáru a nechává se při tom fotografovat, ukazuje tím, jak si cení nás, kteří s ním po těch lučinách nemočíme.

Jestli v naší zemi opět zvítězí kultura toho nejprostšího lidu, tak je na místě se přestěhovat do některé ze zemí, kde něco takového není možné a přijatelné. Babišovi příznivci by si tu pak mohli změnit hymnu Kde domov můj ve smyslu shora uvedeného titulku. Můj domov tohle totiž není.