Andrej Babiš se v těchto dnech účastní summitu Evropské unie, jehož hlavním tématem jsou změny v rozpočtu, ve Víceletém finančním rámci pro roky 2021–2027 a pomoc ekonomice zasažené koronavirovou pandemií. Jenže obrovskou smůlou pro Českou republiku je, že ji tam zastupuje právě premiér, který má vzhledem ke svému mezinárodnímu renomé podvodníka ve střetu zájmů tak oslabenou vyjednávací pozici, že slabší si lze představit jen těžko.
Tenhle summit je skutečně důležitý. Jde v něm nejen o to, koho EU kvůli koronavirové pandemii podpoří a jak, ale hlavně o budoucnost. Problém je, že tato budoucnost souvisí s dalšími dvěma aspekty: s rozhodnutím evropských institucí efektivně zamezit zneužívání evropských peněz a s nutností tlačit na členské země kvůli ctění principů právního státu. Do toho patří zejména nezávislá justice, rovnost před zákonem a svoboda slova. S tím mají logicky největší problém ti, kterých se výše jmenované věci týkají v negativním smyslu slova.
Andrej Babiš se tváří jako silný lídr. Vyfotí se s každým, případně někoho doběhne na chodbě (viz úvodní fotku tohoto textu) a zapózuje Marku Prchalovi, který jej věrně pronásleduje s telefonem v ruce, aby dokumentoval a okamžitě zveřejňoval. Jenže facebook není ani realita, ani politika, to je jen marketingové divadlo pro fanoušky v Česku.
Na jednání Evropské rady má naprosto nezpochybnitelný dopad rezoluce, kterou jen před několika týdny schválili europoslanci. Ta se týkala Andreje Babiše a měla padesát konkrétních bodů, a to včetně požadavků na systémové řešení konfliktu zájmů. Lídři evropských zemí nemohou věc ignorovat nejen kvůli tomu, že v civilizovaných zemích je nutné dodržovat pravidla, ale také proto, že v případě čistých plátců do rozpočtu musejí svým voličům vysvětlovat, proč umožňují z jejich daní financovat východní oligarchy. A ano, i díky Babišovi naši západní sousedé pochopili, jak silné oligarchické struktury v některých postkomunistických státech existují a že je skutečně nutné přestat je financovat.
A konečně – pokud ještě před rokem či dvěma existovali představitelé evropských institucí, kteří Babišovi nevěnovali pozornost, on sám je přinutil mu ji věnovat. Nejen tím, že ve své činnosti nerušeně pokračuje, ale zejména ve chvíli, kdy se rozhodl veřejně urážet europoslance, kteří byli v Česku na kontrolní misi, a po schválení zmiňované rezoluce, když prohlásil, že jde o vměšování do vnitřních záležitostí České republiky. Na obě věci reagoval dopisem dokonce předseda Evropského parlamentu David Sassoli.
Opravdu si někdo představuje, že nyní všichni čekají na to, až jim Babiš bude říkat, co se má nebo nemá schválit?