Andrej Babiš neustále opakuje, co by dnes dělal, kdyby byl ve vládě. Jsou to velkolepé sliby, které kdyby se realizovaly, by zlepšily finanční situaci každého z nás. Předseda hnutí ANO tak zjevně pokračuje ve své staré známé snaze koupit si voliče, protože lednová prezidentská volba se blíží a zářijové komunální a senátní volby jsou rovněž za rohem. Je dobré si proto připomenout, jak to vypadalo, když Babiš vládl naposledy a měl možnost své sliby uskutečnit. Jaká byla realita?
Šéf hnutí ANO aktuálně slibuje samé skvělé věci. Jeho uskupení je zopakovalo i ve svých nově vydaných květnových novinách. Sice se tváří, že jsou to opatření proti chudobě – je jich celkem dvanáct, ve skutečnosti ale nejde o nic jiného než o rozdávání peněz lidem a populistickou politiku, která je Babišovi dlouhodobě vlastní.
Bývalý premiér by tak všem důchodcům dal mimořádný příspěvek nad zákonnou a inflační valorizaci ve výši 6000 korun. Také by navýšil rodičovský příspěvek ze 300 tisíc korun na 400 tisíc s pravidelnou valorizací. Slevy na jízdném pro seniory a studenty, které Fialova vláda snížila, by se rovněž opět vrátily na úroveň 75 %. A to není zdaleka všechno. Babiš toho slibuje mnohem víc. Zvýšil by životní a existenční minimum o 20 procent místo vládou prosazených 10 procent a navýšil by i platy státních zaměstnanců.
To nejdůležitější je ovšem snížení sazby DPH na 0 % na elektřinu, plyn a topení na letošní rok, zastropování pohonných hmot na maximálně 36 korun za litr formou snížení DPH či spotřební daně a v neposlední řadě snížení DPH u základních potravin z 15 % na 0 % a zastropování cen u základních potravin. Hnutí ANO by zkrátka pomohlo úplně všem, respektive chce si koupit každého z nás.
Přitom ještě dnes sklízíme plody Babišova vládnutí a toho, co ve skutečnosti jeho sliby znamenaly, co přinesly a jaká byla jejich realita. V loňském roce tak státní rozpočet skončil s rekordním schodkem 419,7 miliardy korun. Nelze se přitom vymlouvat na výdaje spojené s pandemií koronaviru, jak konstatoval i Nejvyšší kontrolní úřad, podle kterého téměř 90 % meziročního nárůstu celkových výdajů rozpočtu nesouviselo s výdaji vynaloženými v souvislosti s onemocněním covid-19.
Kolaps veřejných financí a dramatické zchudnutí
A jak už dříve uvedl ministr financí Zbyněk Stanjura, náklady na pomoc státu v boji s pandemií v letech 2020 a 2021 tvořily jen menší polovinu růstu zadlužení, konkrétně 351 miliard korun. Ve skutečnosti však státní dluh ve výši 1640,2 miliardy korun ke konci roku 2019 narostl na celých 2466 miliard korun k závěru loňského roku.
Na každého občana České republiky tak připadal dluh ve výši zhruba 234 038 korun. V poměru k HDP se státní dluh jenom za rok 2020 a 2021 zvýšil z 28,5 procenta na téměř 41 procent. Přestože na tom z hlediska svého zadlužení v Evropské unii nejsme nejhůře, naše situace se vzhledem k obrovské rychlosti zadlužování zhoršuje. Ještě v roce 2020 bylo Česko čtvrtou nejméně zadluženou zemí v EU, a o rok později už jen šestou.
Realitou Babišových slibů je destabilizace veřejných financí a trend rychlého zadlužování, který je nadále neudržitelný. To nyní spadlo na Fialovu vládu, jež se teď snaží dát státní kasu do pořádku. V tomto kontextu je zřejmé, co by aktuální Babišovy sliby znamenaly, kdyby je hnutí ANO mělo možnost realizovat.
Těžko říct, zda by se Česká republika v takovém případě ubránila bankrotu. Minimálně by k němu začala velmi rychle směřovat. Kromě jiného by se také dostala do situace, kdy by vydávala obrovské sumy na úrocích za své dluhy. Už dnes je to ročně 40 miliard korun, což jsou rozhodně prostředky, které by se daly vynaložit mnohem užitečnějším způsobem.
To ale Babiše netrápí. Nejde mu o nic jiného než si koupit voliče před volbami, a jak to tak v České republice bývá, stále máme před nějakými volbami a nyní nás čekají volby prezidentské, které Andreje Babiše očividně zajímají opravdu enormně, takže hlavně toho lidem co nejvíce naslibovat a všechny zahrnout penězi.
To, že by to mohlo znamenat kolaps veřejných financí a naše dramatické zchudnutí, je mu jedno. Buď už v politice nebude anebo se jako vždy vymluví na to, že za to samozřejmě nemůže, a zase si najde někoho jiného, na koho to svede – tradiční politiky, Palermo, stranické kmotry a tak dále a tak podobně. Realita Babišových slibů je však jasná.