Máme se na co těšit. Mega boss nám ještě předvede pár „podařených“ kousků. Hlavním motivem bude hledání viníků za jeho průšvihy. To mu jde s jeho propagandisty dokonale. Materiál z chodovské a průhonické centrály pak plynule putuje do všech struktur jeho agrofertí „politické“ sekty. Přebírají jej následně i všechny motivované hnojomety a trollí farmy.
Ve veřejném prostoru vzniká dojem, že více než polovina lidí stále oplakává jeho volební nevýhru. Za ekonomický propad může evropské zelené běsnění, za opět rostoucí čísla v pandemii koronaviru může import ze zahraničí, minulá opozice a neposlušní lidé. A za všechno ostatní je odpovědný jakýsi kartel polistopadových sil. Všichni dohromady se proti nejlepšímu premiérovi všech dob spolčili, protože mu závidí jeho fantastické úspěchy. Při vlastní sebeobhajobě tahá různá čísla jako králíky z klobouku a zarputile bojuje o vlastní přežití.
Přeloženo do normální mluvy se nám Babiš nepřímo přiznává, že on je reprezentantem předlistopadových sil a posttotalitních oligarchů. Co jiného se dalo čekat od normalizačního kariéristy. Osvojil si všechny manipulativní techniky. Pravda, fakta a realita jej nezajímají. On ví, že vítězí ten, jenž nabídne nejlákavější interpretaci reality. Ta jeho je jednoduchá – „to ne já, to oni!“ A pokračuje jako zkušený falešný hráč: „Moje vláda byla super a ta nová bude moje úžasné dílo ničit.“
Bude to nyní zvláštní složení poslanecké sněmovny. Vládní koalice má docela pohodlnou většinu. Na druhé straně je Babišovo ANO a Okamurova SPD. V prvním ani ve druhém případě nejde o normální politickou opozici. Jde o vůdcovské formace postavené jako podnikatelské záměry na ochranu zájmů zakladatelů a majitelů. U ANO jde o čistokrevný populismus bez jakéhokoliv hodnotového ukotvení. SPD je reprezentantem proruských webů s nahnědlou rétorikou, což zajišťuje hlavnímu „vlastenci“ Tomiovi docela slušné živobytí.
Babiš si vyluxoval svoje koaliční partnery a v opozičních lavicích mu zůstal jen rozporuplný spojenec. A Okamurovi stačí hezký trvalý příjem na další čtyři roky. Ti i oni budou neustále v médiích a budou do společnosti vnášet svár a věčný boj. Cokoliv udělá nová vláda, bude a priori špatné. Už s tím začali, aniž by si počkali na výměnu vlád. Vedle pandemické krize, inflace, krize cen energií a mnoha dalších reálných potíží tady máme dědictví dlouhodobé krize důvěry. Překonat tento příkop nebude vůbec snadné. Nová vláda bude potřebovat spoluúčast a aktivitu občanské společnosti a skutečných elit ze všech sfér života společnosti. Bude muset být velmi ofenzivní, aby dokázala čelit výpadům nepolitické (antipolitické) parlamentní opozice.
Jestliže jsme doufali v nějaký klid a stabilitu, tak si budeme muset ještě počkat. Teď nastupuje po babišismu fáze postbabišismu. Ten nezbytný úklid bude muset být opravdu důkladný, aby nedošlo k nějaké recidivě. Žhář křičí „chyťte žháře“ a tváří se jako věrozvěst demokracie, svobody, pravdy a lásky. Je zvláštní, že se tolik lidí nechá opít rohlíkem z Penamu, i když na stole leží halda důkazů o Babišových skutečných úmyslech.
Nová vláda vzbuzuje naděje, které si nemůže dovolit zklamat, jinak mu nabije munici k další zničující ofenzívě a odplatě. Babišovi vinou jeho netrpělivosti ubyl významný spojenec, dnešní pacient z ÚVN. Krom toho bude mít jako opozičník úplně jiné možnosti k čemukoliv. Ale zároveň platí, že umírající kobyla umí kopat. Nové vládě je třeba právě teď vzkázat, že začátek je ta nejdůležitější součást každé práce a nikdy nedostanete druhou šanci na získání prvního dojmu.