Andrej Babiš (ANO) ve svém volebním štábu k výsledkům prvního kola prezidentských voleb. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Babiš bývá kvůli svému velmi specifickému jazykovému projevu nazýván náhodným generátorem slov a vět, ale za jeho vystupováním stojí tým schopných, či spíše všehoschopných, profesionálů. Ti vědí, že jediným možným postupem, jak volby vyhrát, je znechutit část voličů Petra Pavla a přinutit je, aby příští pátek a sobotu zůstali doma.
Prakticky okamžitě po vyhlášení výsledků voleb Babiš zaútočil na svého soupeře typicky podpásově. Špatně nasazená maska hodného strýčka a tatíčka takřka masarykovského střihu spadla.
Babiš nedokázal zakrýt svoji přirozenost
Přestože se hodný ujo Andrej strašně moc snažil, nedokázal během celé kampaně úplně zakrýt svoji přirozenost, a jeho projevy se tak vyznačovaly jasnými manipulativními a propagandistickými rysy. V sobotu k tomu ještě přibyla snaha někoho o něčem přesvědčit či ovlivnit jeho chování, tedy persvaze. O to Babišovi jde v první řadě. Chce ovlivnit chování lidí, kteří v prvním kole dali svůj hlas generálovi. Ví, že je na svoji stranu nepřetáhne, tak je zkouší od voleb alespoň odradit. Vystrašit je hrůznými zkazkami, jak nás generál zatáhne do války a mladým mužům budou chodit povolávací rozkazy, aby mohli padnout na Ukrajině.
Ve všech svých vystoupeních po vyhlášení výsledků voleb jako kolovrátek opakuje několik základních hesel či výkřiků, o nichž je přesvědčen, že mu ke kýženému prezidentskému křeslu dopomohou.
Podívá-li se na Babišův projev jazykovědec, na první pohled pozná známé figury, které prozrazují na mluvčího více, než by si on sám dozajista přál. Opakuje-li například několikrát za sebou, že má „obrovskou radost“, můžeme se ptát, zda je tomu skutečně tak, resp. koho chce o tom přesvědčit. Babiš často neodpovídá na to, na co je tázán, ale odbíhá stranou a mistrně štěpí téma a do odpovědí opakovaně vnáší svá témata podle známého hesla Zeptejte se mě na pondělí, já odpovím na pátek. Tak, aniž by byl tázán, útočí na Petra Pavla či na různá média a další nepřátele, kteří mu nepřejí, a sám se pasuje do role zachránce, jenž v těžkých dobách spasí Českou republiku.
Babiš popírá a nabourává tradiční zdvořilostní formy běžné komunikace, do svých promluv často vkládá zcela nesmyslné a s tématem nesouvisející vsuvky, které mají dokázat, s kým vším se zná, na koho má telefon, kde byl a s nadsázkou řečeno odkud má klíče. O jeho vytříbeném stylu a slovní zásobě by se pak dala napsat nejedna disertační práce. Může to samozřejmě být záměr jeho týmu, spíše se však nabízí vysvětlení, že naráží na své inteligenční, ale hlavně osobnostní limity.
Babišův kolovrátek se točí a na posluchače se hrne takřka beze změny při různých příležitostech omílaná lavina stereotypů, frází a klišé. Generál Petr Pavel je rozvědčík trénovaný v Rusku, komunistický rozvědčík vycvičený pro práci v týlu nepřítele, provládní kandidát, kterého volila protikomunistická Praha a který půjde Fialově vládě na ruku. Petr Pavel je ve zkratce zlo a válka, zatímco Babiš dobro a mír. A samozřejmě se používají výrazy s negativní konotací, jako třeba, že protikandidát je vycvičen.
Stačí si poslechnout Babišovu sobotní tiskovou konferenci a posluchači vědí, co se bude v následujících dnech objevovat v rozhovorech, které tento prezidentský kandidát poskytne svým spřízněným médiím. S těmi ostatními nemluví, což v přímém přenosu předvedl v samotném závěru sobotní one man show, kdy arogantně odmítl odpovědět reportérovi České televize, protože v pořadu Reportéři ČT bylo šedesát reportáží antibabišovských.
Babiš se snaží kráčet ve stopách Miloše Zemana
Před šesti lety vyšlo druhé vydání Řeči komunistické moci, v němž Petr Fidelius jasně popisuje, jak takový manipulativní jazyk funguje. Nepodezírám Andreje Babiše, že by Fideliovu knihu četl, takže v něm ony mechanismy jsou zkrátka jen hluboce zakořeněny ještě z dob, kdy s rudou knížkou v kapse a s lejstrem podepsaným ve vinárně U Obuvníka zvesela vyjížděl do Maroka. Fidelius píše, že tento mechanismus funguje zcela jednoznačně: „Zmáčkněme třebas tlačítko ,mír‘: rozsvítí se světýlko a naskočí ,demokracie‘ a vzápětí nato ,socialismus‘. Jiný možný řetězec: ,mír‘ – ,pokrok‘ – ,lid‘ – ,strana‘ – ,socialismus‘. Začněme odjinud a vyslovme ,lid‘: opět se rozsvítí světýlko a najede ,pokrok‘; přehodí se automatická výhybka a už tu máme ,objektivní zákonitosti dějinného vývoje‘, které nás dovedou k ,vědeckému učení‘ a odtud rovnou do náruče ,strany‘ jakožto jeho výlučné strážkyně.“
Babiš pracuje s naprosto stejnými postupy. Chce, aby se po zmáčknutí tlačítka Petr Pavel rozsvítila hesla válka, rozvědčík, zbrojení, podpora Ukrajiny, asociální vláda či antikomunistická Praha. Naopak po stisknutí tlačítka Babiš se má rozeznít libozvučné mír, naši lidi, prosperita, pomoc či přidávání důchodcům.
Navíc Babiš v touze po hlasech neváhá vysávat náměty od dalších neúspěšných kandidátů, a tak od směšně tragického chromého Okamurova koně Jaroslava Bašty převzal téma války, jež aktualizuje a straší s ním voliče, kteří se snad chystají hlasovat pro generála.
Stejně jako se před první a druhou volbou v minulosti snažil Miloš Zeman podbízet a přibližovat prostým lidem, tím, že vydatně holdoval alkoholu, kouřil a mluvil vulgárně, snaží se pilný žák Babiš kráčet v jeho stopách. Naráží však na jisté limity, třeba na svoji, lingvisticky řečeno, pidgin češtinu. Není totiž schopen stvořit kloudnou větu, ve které by nebyla naše mateřština ohýbána, znásilňována a przněna množstvím slovakismů či jen obyčejných jazykových nesmyslů. Jen takovou perličkou je, že dle svých slov Babiš kandiduje na „predenta“, tedy funkci, jíž česká, ale ani žádná jiná ústava na světě nezná. Vše je navíc korunováno velice kreativně pojatou intonací, ve které se mísí přezíravost a blahosklonnost s postojem „myslím to s vámi dobře“. Výšin svého guru Zemana však ještě nedosáhl, protože v této prezidentské kampani nevypustil veřejně žádný vulgarismus. Zatím.
