Andrej Babiš navrhl snížit počet členů českého parlamentu z 281 na 101. A také volal po zavedení většinového systému, v němž bude možné utvořit jednobarevnou vládu. Tento svůj „sen o České republice“ podtrhl sdělením, že je třeba zničit „starý prohnilý systém“.

Možná si mnozí mysleli, že předseda hnutí ANO ve svém hlavním sjezdovém projevu zase jen tak plácá.

Rutinéři mezi politickými komentátory a reportéry věnovali této Babišově vizi jen minimální pozornost. Ceduli, na kterou Babiš napsal „o čem sním, když spím“, asi považovali jen za legraci nebo komedii. Asi je nenapadlo, že on si své sny může snít s naprostou vážností a také si je celý život plní.

Přitom je to právě ten návrh, který by zgruntu změnil stát a překreslil by definitivně celé hřiště. Jestli by to tedy vůbec ještě bylo nějaké hřiště, kde se odehrává soutěž. V tom je totiž zakopán pes. Při masivním ovládnutí médií by se spíše jednalo už jen o divadlo, kde se hraje dobře secvičené představení. Inu, jako v Rusku.

A k tomuto modelu právě teď směřuje Česká republika, zatímco se klíčoví političtí komentátoři baví o fotbale a domnívají se, že tím vyjadřují patřičný nadhled a osobní neangažovanost, která je jakýmsi absurdním krédem současné „seriózní žurnalistiky“. A tak se u nás zásadnímu návrhu na totální změnu ústavy věnuje zcela okrajová pozornost. Protože vlastně jakoby o nic nejde.

Jenže ono jde. A to nejspíš o všechno.

Žoviální tón Babišova projevu by nás neměl vůbec zmást. Babiš totiž konkrétně navrhuje zrušení horní komory parlamentu, k čemuž mu mnozí zatleskají, protože po zavedení přímé volby prezidenta mají senátoři opravdu jen malé možnosti ovlivnit situaci v zemi. Řekněme, že úvaha o jednokomorovém parlamentu by mohla být ještě sama o sobě legitimní. Ale ořezání poslanecké sněmovny na polovinu a zavedení většinového systému volby by zjevně znamenalo institucionálně potvrzený přechod k autoritativnímu systému vlády.

Při šikovné manipulaci médii, pro niž projevil Andrej Babiš tak mimořádné schopnosti, by to znamenalo jednu silnou stranu typu Putinova Jednotného Ruska a jakousi divadelní opozici, která by byla nejprve vůdcem dobře vybraná a dostala by trochu prostor, aby mohla legitimizovat vládu. V Rusku má takovou roli již léta Vladimír Žirinovskij. Prostě optimální dvorní šašek.

Všechno, co Babiš dělá, směřuje k ovládnutí celého státu. Je to jeho přirozenost a ve své byzantinské hlavě nemá žádné místo pro jiný model. Současný systém dělby moci považuje za prohnilý zcela stejně, jako ho za prohnilý považovali před ním všichni političtí predátoři v celých novodobých dějinách lidstva.

Rutinéři mezi českými komentátory, kteří tak vášnivě milují fotbal, by si měli na chvilku představit, že Andrej Babiš sní o takové kopané, kde vždycky vyhrává jen jeho mužstvo, a to zcela systémově na základě důkladné změny pravidel hry.

A myslíte si, že Andrej Babiš nikdy nebude mít ústavní většinu, aby si mohl splnit sny, které se mu zdají, když spí?

Omyl.

Před jeho trůnem stojí dlouhá fronta kolaborantů, kteří se jenom třesou, až mu pomohou jeho sny splnit.