Premiér Andrej Babiš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Premiér Babiš nestrávil porážku u Ústavního soudu. Diví se, že posuzoval protiústavní zdanění církevních restitucí „jen“ z právní stránky. Co jiného měl dělat? Příjmy se podle něj mají danit, což je zrovna v jeho případě rozporuplné tvrzení, když je sám nedaní.
Ostudná snaha vlády vyhovět komunistům, retroaktivně zdanit finanční náhrady za majetek nevydaný v církevních restitucích a porušit smlouvy uzavřené se státem má pokračování. Komunisté, autoři této opakované krádeže majetku, který jim nepatří, se chtějí obrátit k Evropskému soudu pro lidská práva. V jejich případě to je nejen do nebe volající nehoráznost, ale i nereálné plácnutí do vody, které nemá šanci na úspěch.
Pokud dnes Andrej Babiš napadá Ústavní soud, že posuzoval věc jen z právní stránky, nepochopil princip ústavní žaloby. Ústavní soud nahlíží na zákony z hlediska souladu s ústavním pořádkem a nehodnotí politickou rovinu projednávané věci. Je pozoruhodné, že premiér projevil velké uspokojení, když Ústavní soud nezrušil jeho fízlovací projekt EET, ale dnes hledá důvody, jak jeho rozhodnutí zlehčit a rozmělnit.
Restituce se nedaní
„Já si myslím, že příjmy se mají danit. My rozhodnutí soudu respektujeme, ale to nic nemění na tom, že příjmy se mají danit a že to bylo předražené,“ tvrdí dnes Babiš. Žádné hodnověrné doklady však nedoložil, zatímco sám dvakrát prosadil ve vládě ČSSD privatizaci Unipetrolu podle vlastních not, ačkoli v obou případech neuspěla výrazně nejvyšší nabídka a stát na obchodech s Agrofertem tratil miliardy.
Babiš vůbec nebere v úvahu, že restituce jsou obecně považovány za náhrady přijaté v souvislosti s nápravou majetkových křivd a nepodléhají zdanění. Na tuto skutečnost upozornil i Ústavní soud, když uvedl, že „restituci majetku nelze chápat jako příjem oprávněné osoby (ve smyslu rozšíření majetku), nýbrž jako snahu o obnovení původní majetkové podstaty – nápravu jejího předchozího protiprávního snížení“.
Podle nálezu Ústavního soudu „nelze přehlédnout, že církve a náboženské společnosti oprávněné k restitučnímu plnění ze strany státu podle zákona o majetkovém vyrovnání, ať již ve formě naturální, nebo finanční náhradou, jsou jedinými restituenty, jejichž vzniklá pohledávka má podléhat daňové povinnosti – žádné jiné majetkové restituce ani náhrady újmy zdanění nepodléhají“.
Porušení smluv
Plánované zdanění náhrad bylo podle ústavního soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy nejen v rozporu s uzavřenými smlouvami, ale i s legitimním očekáváním církví, jež z nich vyplývalo. Zvláště pokud v souvislosti s přijatým zákonem dojde v budoucnu k ekonomické odluce církví od státu.
„Zdanění náhrad za způsobené majetkové křivdy spáchané v době nesvobody komunistickým režimem popírá účel restitucí. Mají-li být křivdy alespoň částečně zmírněny, nelze je nejprve zmírnit a následně danit,“ uvádí dále Ústavní soud, což je zjevně pro bývalého nomenklaturního aparátčíka, výborně prosperujícího v komunistickém režimu, nepodstatný detail.
Nezdaněné příjmy
Jak ovšem může premiér tvrdit, že příjmy se mají danit, když sám bohatě využil možnosti nedanit korunové dluhopisy Agrofertu ve zcela abnormální výši 1,5 miliardy korun? Poslední úrokově velmi výhodnou emisi koupil už jako ministr financí. Z těchto výnosů dostává každoročně 90 milionů korun, což na daních představuje úsporu 13,5 milionu. Dodnes přitom přesvědčivě nedoložil původ svých příjmů na tyto obří finanční transakce.
Jak se může ohánět daněním příjmů, když jeho firmy využívají u nás v největší míře nezdanitelné investiční dotace? Proč tedy nenavrhne změnu zákona a nezdaní všechny dotace bez rozdílu? Proč nadále trvá na státní podpoře mamutích agrokoncernů v čele s Agrofertem a odmítá zastropování evropských dotací, což nedává žádný objektivní ekonomický smysl?
Babišovi leží v žaludku finanční náhrady církvím za ukradený majetek. Sám si ale v roce 2010 ve Sněmovně den před volbami prolobboval miliardové daňové úlevy na řepková biopaliva a překonal tak prezidentovo veto. Ze svého pohledu udělal dobře, protože po Paroubkově neúspěchu by to už po volbách nebylo možné. Dnes je jejich monopolním dodavatelem. Když hovoří o „tunelech“, proč neperspektivní státní podporu biopaliv nezruší?
Ohýbání Ústavy
Na šéfovi ANO je v takových situacích vidět, že dosud nepochopil, co je právní stát. Respektuje jen to, co může sám ovládat a manipulovat. Napadá rozhodnutí Ústavního soudu, které mu nehraje do karet, a na druhé straně kryje ohýbání Ústavy ze strany mocenského spojence prezidenta Zemana, který komunistický návrh rovněž podpořil.
Mimochodem stojí za pozornost, že zdanění církevních restitucí prosadila stejná koalice ANO, ČSSD, KSČM a SPD, která ve Sněmovně ochránila prezidenta před podáním ústavní žaloby k Ústavnímu soudu. Obavy byly zcela namístě. Ústavní žaloba měla minimálně ve věci Zemanových obstrukcí kolem výměny ministra kultury slušnou šanci na úspěch. Se všemi hrozícími ústavními dopady, včetně možnosti zbavení úřadu.
Andrej Babiš nikdy neudělá nic, co by poškodilo zájmy jeho mocenského impéria. Je jednodušší zaměřit pozornost na církve, lacině se do nich trefovat a šířit nepodložené spekulace. Snaží se tak mírnit škody po debaklu vlády, zvláště pokud Ústavní soud ve svém nálezu uvedl, že „dodatečné snížení finanční náhrady za křivdy způsobené zločinným komunistickým režimem míří proti základním principům demokratického právního státu“.
Premiér by si nejraději veškerá pravidla vytvářel sám. Tomuto modelu řízení státu se říká „vůdcovská demokracie“, jak kdysi trefně poznamenal Babišův loajální spojenec Radim Jančura z Janečkova nadačního fondu. Do tohoto schématu příliš nezapadají různé „žvanírny“ nebo ústavní soudy, které nerozumějí jeho „osvícenství“.
