Andrej Babiš se rád stylizuje do role štědrého velkopodnikatele dávajícího práci desítkám tisíc lidí, novodobého Tomáše Bati. Vytváří však jen virtuální realitu. Každý z obou továrníků přišel ke svému bohatství diametrálně odlišným způsobem a liší se i přístupem ke svým zaměstnancům. Makat pro Babiše není žádné terno. Zejména pro řadové pracovníky, kteří většinou pracují hluboko pod průměrnou mzdou.

Koryto z veřejných peněz 

„Kdybych nerozuměl lidem, kdybych jim s pokorou nenaslouchal, tak bych nikdy nevybudoval od nuly firmu, která se stala jednou z největších ve střední a východní Evropě a zaměstnává 35 tisíc lidí!“ prohlašoval vůdce hnutí na únorovém sněmu ANO. „Vládly tu tradiční politické strany, které si 25 let dělaly z veřejných peněz koryto,“ pokračoval.

[ctete]111342[/ctete]

Pracuje tak se ztrátou paměti. Agrofert vybudoval za podezřelých okolností s využitím neprůhledných firem a kapitálu nejasného původu. Pokud zmiňuje koryto z veřejných peněz, dobře ví, o čem mluví. Právě jeho firmy těží z miliardových dotací, veřejných zakázek a daňových úlev dodnes, zatímco na druhé straně dramaticky posiluje represivní nástroje státu, postihující zejména malé podnikatele.

Zároveň v poslední době vyplavaly informace, že je mimořádně kreativní ve využívání všech možností, jak se vyhnout placení daní, úhrnem až ve stomilionových částkách. Jde jen o to, nakolik si takto přilepšil v souladu se zákonem.

Ostatně to jsou jedny z podstatných rozdílů mezi Andrejem Babišem a Tomášem Baťou, se kterým se rád srovnával už před volbami v roce 2013. Ten se svými sourozenci začínal podnikat s kapitálem 800 korun, dědictvím po matce. Odlišností je však podstatně víc.

Baťa odpůrcem byrokracie a dotací 

Tomáš Baťa byl naopak velkým odpůrcem byrokracie a dotací. Jeho bratr Jan Antonín Baťa zase ve své knize Budujeme stát, ke které se ministr financí nedávno přihlásil, představil reformu státu podle baťovských myšlenek. Spočívala ve snížení a zjednodušení daní, snížení regulace živností a dalších státních překážek podnikání a ve vytvoření stabilního právního prostředí, kde nedochází ke křivdám státu na občanech. Tedy pravý opak toho, co se děje dnes.

Babiš na rozdíl od Bati firmy nezakládá, ale přebírá, přičemž obvykle používal dva scénáře. Buď je kupoval od státu za výhodných podmínek pro sebe, nikoli pro stát (Aliachem, Unipetrol…). Nebo je získal pod hrubým nátlakem od soukromých majitelů nepřátelským převzetím (Kostelecké uzeniny, Lovochemie…). Snaží se přitom ovládnout celé segmenty trhu, bez ohledu na kvalitu a cenu zboží, výhodných pro zákazníka.

Ani s deklarovanou pokorou vůči vlastním lidem to nebude tak horké. Nikdy se nepochlubil, s kolika zaměstnanci se při predátorském ovládnutí firem rozloučil. Ti ostatní většinou nemají na růžích ustláno a veřejným tajemstvím zůstává v průměru nízká platová hladina v rámci holdingu. Veřejně to však jistě nikdo kvůli obavě ze ztráty místa nepotvrdí.

Práce pro Agrofert nevynáší

Týdeník Ekonom (30. 3. 2017) přinesl skutečný obrázek, jak se zaměstnanci oligarchova molochu mají v porovnání s ostatními. Analyzoval zhruba stovku firem jeho impéria. Zároveň prošel desítky pracovních nabídek a inzerátů společnosti Agrofert za poslední půlrok. Výsledky jsou zarážející, především v porovnání s proklamacemi majitele.

Nejhůře jsou na tom málo kvalifikované profese, které dostávají pracovní nabídky hluboko pod průměrnou mzdou. Ta loni dosáhla 27,6 tisíce korun, přičemž na tuto sumu nedosáhl ani jeden sledovaný podnik Agrofertu z oboru potravinářské výroby, jen zhruba čtvrtina zemědělských podniků a třetina chemiček.

Například pracovník ve výrobě ve společnosti Vodňanská drůbež může v chladném a vlhkém prostředí očekávat nástupní mzdu 12,5 tisíce korun, tedy těsně nad minimální mzdou (od letošního ledna 11 tisíc korun). Pracovník na etiketování výrobků ve stejném podniku dostane v třísměnném provozu od 13,5 tisíce.

Skladník si v Agrofertu může přijít na 17 až 18 tisíc korun, přičemž mzdový průměr u nás dosahuje 22,5 tisíce. Ještě hůře vychází další žádaná profese elektromechanika. Ten si na pracovním trhu průměrně vydělá 27,5 tisíce, zatímco pracovní nabídky firem z holdingu začínají na 17 tisíci korunách. Podobně podhodnocené jsou nabízené pracovní podmínky pro elektrikáře, pohybující se 6 až 8 tisíc korun pod republikovým průměrem u této profese.

Podle zjištění Ekonomu v zemědělství a potravinářství platila polovina firem holdingu svým zaměstnancům méně, než dosahuje tuzemský průměr v oboru. Jako jeden z nejvíce „podceněných“ oborů vychází chemický průmysl. Celorepublikový průměr mezd tu přesahuje 31 tisíc korun. V Agrofertu na něj nicméně dosáhnou jen zaměstnanci společností Lovochemie a Preol. Zbývající chemičky z holdingu (třeba Deza, Precheza nebo Synthesia) v průměru zaměstnancům neplatí ani 30 tisíc.

Nejvyšší výdělky ve vydavatelství Mafra

Zřejmě nejlépe v rámci celého holdingu se mají zaměstnanci jeho mediální divize z vydavatelství Mafra, kteří v průměru berou více než 40 tisíc korun. Jistě zaslouženě. Nad republikový průměr se potom dostaly i dopravní firmy.

Relativně nízké mzdy v impériu Andreje Babiše však nekorespondují s přístupem Tomáše Bati. Z historických pramenů vyplývá, že jeho zaměstnanci byli účinně motivováni zvyšovat svou kvalifikaci, a tudíž i vlastní příjmy. Většina Baťových zaměstnanců dokázala uspořit 30 až 40 tisíc korun, což byly na tehdejší dobu slušné peníze, a mohli za ně pořídit i funkcionalistickou vilku ve Zlíně. Kolik si našetří například pracovnice linky ve Vodňanské drůbeži, není známo.

[ctete]108468[/ctete]

Ministr financí však umí být štědrý nejen k sobě a ke svým nejloajálnějším spolupracovníkům. Nejde to však z jeho kapsy. Vláda průběžně významně přilepšuje státním zaměstnancům a současně nabírá tisíce nových úředníků. Bobtná přitom především resort financí. Loni zaměstnancům placeným státem rostly průměrné platy výrazně rychleji než pracovníkům v soukromém sektoru. Zatímco státní sektor si polepšil o 6,1 procenta, v podnikatelské sféře rostla mzda o 3,7 procenta.

Pokud se tedy vrátíme k porovnání Andreje Babiše a Tomáše Bati, existuje mezi nimi snad jen jediný styčný bod. Oba se dokázali vyšvihnout mezi nejúspěšnější podnikatele v zemi. Tím však jejich podobnost končí, ačkoli by ministr financí rád veřejnosti vsugeroval něco jiného. Ve skutečnosti je Andrej Babiš pravým opakem chování, myšlenek a osobnostního založení Tomáše Bati.