Světová média zaznamenala českou vládní krizi a pokusila se přiblížit svému publiku, o co u nás jde.  Agentura Reuters či německá DPA a televizní stanice ARD opakují nešťastná klišé, která vznikají v české novinářské obci a ukazují na značné nepochopení celého obrovského problému, jemuž Česká republika čelí již čtyři roky.

Za důvod demise koaliční vlády označila světová média „spory mezi premiérem Sobotkou a ministrem financí Babišem“, jež souvisí s blížícími se volbami. Aby přiblížily osobu Andreje Babiše, tak s poukazem na jeho dvojroli mediálního podnikatele a politika o něm mluví jako o „českém Berlusconim“. A vrchol všeho je, že hnutí ANO označují za „liberálně-populistickou“ či středovou politickou sílu.

Jsou to všechno děsivé nesmysly. A je moc důležité, abychom my sami nenechali šířit do světa takové lži.

Proto si jasně řekněme, že

1. Vládní krize v České republice není výsledkem sporů mezi Sobotkou a Babišem. Vládní krize je logickým vyústěním koalice dvou demokratických stran s antisystémovým politickým útvarem jednoho mocenského predátora, který má v úmyslu zničit veškeré politické konkurenty a který vyrostl na základě krajně temných finančních a podnikatelských operací.
2. Andrej Babiš není „český Berlusconi“. Mezi Babišem a Berlusconim je zásadní rozdíl. Berlusconi nebyl ani komunista a ani estébák. Silvio Berlusconi vstoupil na italskou politickou scénu jako nesmírně mocný mediální podnikatel, nicméně těžištěm jeho impéria je pouze zábavní průmysl. Jako premiér byl zároveň třetím nejbohatším člověkem v Itálii s majetkem kolem 9,4 miliardy dolarů, což mu dávalo i vzhledem k vlastnictví komunikačních prostředků zásadní náskok oproti ostatním politickým hráčům. V tomto ohledu se Babišovi podobá. Ale už v ničem dalším. Babišův chemický a zemědělský byznys stojí na obchodování se státem a na dotacích z veřejných rozpočtů. To u Berlusconiho nebylo. A Babišova moc je postavena na umlčení kritiků ovládnutím médií. Ani to se Berlusconimu ani zdaleka nepodařilo. Babišovo rozpínání má neuvěřitelně široký záběr, čímž vytváří totalitní embryo v těle demokracie. Bersluconi nebyl zdaleka tak vážným problémem pro italskou demokracii, jakým je Babiš pro nás. Babiš vnáší na českou scénu metody ruského totalitního vládnutí, které neuznává žádnou dělbu moci. V tomto ohledu se více blíží Vladimíru Putinovi, který rovněž vzešel z prostředí zpravodajské komunistické mašinérie.
3. A nakonec: Hnutí ANO není ničím liberální a není to žádná středová strana. Babiš je asi tak stejný liberál jako Vladimír Žirinovskij v Rusku. Hnutí ANO je monolit postavený na vůdcovském principu a nadřazuje marketing nad jakékoli vnitřní demokratické mechanismy. Toto hnutí prosazuje tvrdou státní kontrolu a omezuje drobné podnikání. Liberální strany dělají všude na světě pravý opak. Proto jsou také liberální. Takové politické škatulkování hnutí ANO je nesmyslné a zavádějící, protože jeho cílem je zrušit hřiště, v němž se politické síly mohou navzájem porovnávat. Liberalismus ve všech odstínech předpokládá pluralitu. Hnutí ANO pluralitu potírá. Je to tak pustý nesmysl, jako bychom označili za liberála Benita Musoliniho.

Když si jasně neuvědomíme, co je to doopravdy hnutí ANO, pak mu nemůžeme čelit.

Hnutí ANO Andreje Babiše představuje čelný útok na svobodnou společnost, na pluralitu, na veřejnou kontrolu moci a na parlamentní demokracii. A o tom především by měl být náš spor s tímto hnutím. O svobodu v naší zemi. O nic menšího tu totiž nejde.