Taková to byla hrůzná událost, že kvůli tomu Andrej Babiš vydal zvláštní prohlášení a svolal si na to novináře. Monice Babišové prý někdo poslal náboj. Protože nedal možnost žádných dotazů, bylo to celé úplně zbytečné. Mohl to nechat napsat na sociální sítě a neničit spoluobčanům dobu oběda.
S ohroženou paní Monikou se pak ale záhy vydal do ulic a nezdálo se, že by byla nějak zděšena ani že by její choť byl znepokojen údajným nebezpečím.
Můžeme připustit, že oba byli v takovém šoku, že jim všechno ještě nedošlo. Též ochranka mohla být zděšena a také jí nic nedošlo. Teď už se ale mohl trochu otřepat. Pak ale na poslední chvíli dorazil do debaty České televize a už se o údajném incidentu ani nezmínil.
Chápeme, byl plně zaměstnán popíráním našich spojeneckých závazků v NATO a potom zase popíráním toho, co popíral, a to sebere nějaký čas a energii. Ještě navíc řada politiků dala najevo, že jim někdo vyhrožoval pořád a nedělali kolem toho takový povyk. Mohl bych k tomu přidat zprávu od jednoho anonyma, kde se mě tázal, jestli se oběsím sám, nebo si počkám, až si pro mě přijdou. To jsem ani nikam nekandidoval. Takové historky z natáčení, ale celkem nezajímavé. Sestavili bychom z toho panu Babišovi knihu, aby si poprvé v životě nějakou přečetl. Prostě by to velké dobrodružství z minulého týdne nebylo ani na příběh do socialistických televizních Bakalářů.
Ale dejme tomu, že se pan Babiš cítí skutečně ohrožen a celý z toho oněměl. Pak je otázka, jestli člověk s takovými reflexy má být hlavou státu. Prezidentů, kteří strnuli před nebezpečím jako zvířátko před kobrou, jsme měli v historii až moc.