Vláda Bohuslava Sobotky podceňuje význam investic tak, jak u nás ani v Evropské unii není zvykem.

Kdyby pokles vládních investic alespoň vedl ke snížení celkových vládních výdajů, byl by více či méně obhajitelný. Ani v takovém případě by sice vláda nemyslela na budoucnost, ale zároveň by objem peněz v minulosti tradičně směřovaný na investice ani „neprojídala“. Nechala by zkrátka místo vládních investic více peněz firmám a rodinám.

Jenže to naše vláda nedělá. Místo investic krátkozrace utrácí. Jistěže tím do budoucna podkopává růst české ekonomiky. Ale to je jejím voličům zjevně jedno. Proč? Někteří o tomto problému ani netuší, protože se o něm v některých vlivných médiích nemluví. Jiní podceňují jeho závažnost. Ale možná se najdou i Češi, kterým je budoucnost ukradená. V případě rychle proveditelných investic (jako jsou typicky opravy nebo nákupy již hotových a na trhu nabízených investičních zařízení) tím však škodí i sami sobě. Ani oni sami pak totiž nemají zajištěny nové sanitní vozy, nemohou jezdit po opravených silnicích a tak dále.

Zatímco běžný objem vládních investic činil v minulosti pravidelně i bez pomoci EU kolem 120 miliard korun ročně, vloni činil jen 84 miliard a v prvním pololetí roku 2017 vláda investovala zatím jen 20 miliard. Čtete dobře.

Navíc vláda cíleně odmítá investovat i v dalších letech. Jak totiž informovaly Hospodářské noviny, Andrej Babiš ještě jako ministr financí odmítl extrémně výhodné evropské půjčky, díky nimž Poláci, Slováci či Němci nyní provádějí např. nákladné dopravní stavby.

Mnozí ekonomové by proti tomu namítli, že vládní půjčky jsou téměř vždy chybou. Kvůli každé takové půjčce totiž přicházejí o část finančních zdrojů soukromé firmy a domácnosti (protože se jim kvůli tomu jejich nové půjčky zdražují). Málokterá veřejná investice navíc bývá tak prospěšná, aby ospravedlnila toto vytěsňování nápadů soukromých firem. Už proto, že veřejné zakázky bývají často vytvářeny státními zaměstnanci, kteří bývají hůře placeni než jejich kolegové z oboru v soukromém sektoru, nebo kvůli nižší motivaci veřejného sektoru vše uskutečnit za co nejnižší náklady, kvůli korupci a podobně. V případě těchto evropských půjček je navíc velkým problémem přesunutí rizik od soukromých investorů k EU.

Tyto argumenty proti vládním půjčkám platí, ale měly by zaznít před institucemi Evropské unie, nikoli před českým ministrem financí. Pokud si nepůjčíme my, půjčí si ostatní. Poláci, Slováci, Němci, Francouzi a další. A to se právě stalo. Kvůli Babišovi.

Půjčky od Evropské investiční banky navíc mají do jisté míry oprávnění. Banka má díky své velikosti a pozici nejlepší možný rating, takže si lze od ní půjčovat mimořádně levně a přitom umožňuje i dlouhodobé projektové financování. Hospodářské noviny zmiňují třeba stavbu linky pařížského metra, na kterou Francie získala úvěr splatný za čtyřicet let. Třeba zrovna takový úvěr mohl být i náš, kdyby Babiš pomoc neodmítl.

Navíc, úvěry poskytované touto bankou neovlivňují evropské firmy tak výrazně, protože se negativní efekt rozloží na celou Evropskou unii. Babiš místo toho volí do značné míry domácí zadlužení, které primárně (a tedy nejvíce) poškozuje české firmy a rodiny, nehledě na to, že není tak výhodné. Úvěr na velký projekt s tak dlouhou dobou splatnosti zkrátka česká vláda nemůže získat jinde. Promarnili jsme tak obrovské investiční příležitosti stejně jako vláda kvůli ministrům Janu Mládkovi (ČSSD) a Andreji Babišovi už dříve zmařila dávno rozběhnutou soutěž na dostavbu jaderné elektrárny Temelín.