Andrej Babiš na tiskové konferenci FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Andreje Babiše opouští frustrace po prohraných prezidentských volbách. Stáhl se po nich do ústraní a do popředí postavil „nové tváře“ ve stínové vládě ANO, vedené Karlem Havlíčkem. Nyní si však uvědomuje, že nemůže z politiky vycouvat, už jen z toho důvodu, že jsou ohroženy jeho ekonomické zájmy.
Šéf ANO připustil, že úvahy o svém konci v politice nemyslel vážně. Potupná porážka v souboji s Petrem Pavlem, jež byla referendem o jeho osobě, ho zpočátku nalomila natolik, že se rozvířily spekulace o složení jeho poslaneckého mandátu.
Očekávaná otočka
Babiš už takto odcházel z politiky několikrát. Naposledy avizoval odchod před sněmovními volbami, pokud ANO skončí v opozici. Vylučoval a následně potvrzoval svoji kandidaturu na prezidenta a dušoval se, že to jsou jeho poslední volby.
Vzhledem ke značné pohyblivosti jeho názorů se tomu nedalo věřit ani poté, když se v únoru stáhl z médií s dovětkem, že už ho aspoň nebudou „řešit hejtři“.
Nebylo to pravděpodobné už jen proto, že nerad prohrává. Sám svůj debakl prodává jako ohromující úspěch. Kdyby skutečně opustil politiku, hnutí ANO by se spíš dříve než později rozsypalo jako domeček z karet. Kdo by potom hájil jeho zájmy?
Bývalý premiér po představení konsolidačního balíčku naznačil, že to s jeho stažením z politiky nebude tak horké. V jedné z promluv na sociálních sítích připustil, že navzdory nedávným slibům bude obhajovat post předsedy hnutí ANO.
„Vypadá to, že ano, i když mi zase budou nadávat, že jsem změnil názor, ale ten vývoj s touhle pekelnou vládou i v Evropě si vyžaduje, abych ještě chvilku v hnutí zůstal,“ uvedl Babiš a nastínil, že chce ANO vést minimálně v nejbližších třech volbách.
Za velkou výzvu považuje volby do Evropského parlamentu. Hodlá torpédovat dekarbonizační zelené plány Green Deal, jež sám v Evropské radě odsouhlasil, a nevyjednal pro Českou republiku žádnou výjimku jako některé členské země.
Místo toho se zaměřil na vydolování co největšího objemu dotací, což mimo jiné svědčí jeho byznysu. V čerpání dotací je Agrofert unijním lídrem, takže kritika bruselských poměrů z úst jeho majitele je směšná a pokrytecká.
„A potom samozřejmě krajské a sněmovní volby, takže uvidíme, jak hnutí rozhodne,“ doplnil šéf ANO, čímž nastínil svůj nejbližší horizont v politice.
Proti „pekelné vládě“
Babiš opět předvedl rétorickou figuru, jako by jeho hnutí rozhodovalo o tom, zda bude, či nebude lídrem ve sněmovních volbách. Pokud se rozhodne, že ano, a někdo by byl jiného názoru, byl by z ANO vytěsněn jako Tomáš Macura a Ivo Vondrák.
Důvodem obratu nebude starost o lidi, kteří ho i s ohledem na žalostné platy v některých výrobnách Agrofertu nezajímají. Kdyby ho zajímala jejich budoucnost, nemohl by praktikovat rozhazovačný populismus limitovaný horizontem nejbližších voleb.
Důvodů k Babišově nenávisti vůči „pekelné vládě“ je víc. Naposledy se projevila v poslanecké sněmovně, kde poslanci ANO znovu zablokovali novelu zákona o střetu zájmů, která má omezit vlastnictví médií politiky, a nejen členů vlády. Podařilo se jim obstrukcemi přesunout její projednávání na červnové plénum.
Koaliční poslanecký návrh chce změnit ustanovení zakazující veřejným funkcionářům provozovat rozhlasové a televizní vysílání a vydávat periodický tisk. Nově se má vztahovat na všechny zákonodárce a na skutečné majitele provozovatelů médií. To by ukončilo obcházení vlastnictví médií jejich přesunem do svěřenského fondu.
Lidi trápí něco jiného
„Lidi trápí něco jiného,“ tvrdí Karel Havlíček, který je schopný spolu s dalšími spolustraníky obhajovat střet zájmů svého nadřízeného i na evropské úrovni.
Takové situace naplno odkrývají reálnou podstatu poslaneckého klubu ANO. Ačkoli by tato změna měla univerzální platnost a znemožnila by vlastnictví médií nejen Andreji Babišovi, chovají se spíš jako jeho kmenoví zaměstnanci než zástupci demokratické opozice.
Na nedořešený problém upozorňují i zahraniční studie, například projekt EuroMedia Ownership Monitor ze Salcburské univerzity. Česko je podle něj hned po Maďarsku na druhém místě zemí s nejohroženějšími médii. Mezi hlavní důvody patří koncentrace vlastnictví médií mezi několik oligarchů a nedokonalý zákon o střetu zájmů, který nedostatečně upravuje vlastnictví médií aktivními politiky.
Pokud se dnes eurokomisařka Věra Jourová pozastavuje nad výší DPH pro noviny, nikdy jsme od ní neslyšeli kritiku střetu zájmů předsedy ANO, které ji nominovalo.
Konec protekční péče státu
Ještě větší problémy však Babišovu holdingu přináší vládní konsolidační balíček. Je z něj patrné, že velké korporace už nemají takové krytí jako v době, kdy byla přímo do vlády instalována oligarchická struktura. Tehdy si byl Babiš schopen pohlídat svoje zájmy osobně, ať už různými dotačními programy, nebo daňovými úlevami.
Agrofert patřil – na rozdíl od tisíců malých firem – díky vládní péči dotací a kompenzací mezi vítěze koronakrize. O tom svědčí i jeho hospodářské výsledky. V roce 2021 stouply jeho konsolidované tržby o patnáct procent na 185 miliard korun a meziroční zisk narostl na 5,8 miliardy korun, z „pouhých“ 3,8 miliardy v roce předchozím.
Tato protekční péče o impérium bývalého premiéra dnes končí, což jako vedlejší produkt potvrdily i vládní škrty. Snížení dotací a daňové změny se dotknou také Agrofertu.
Babiš dává poslední názorovou otočkou najevo, že se s tímto stavem nehodlá smířit. Současně tím degraduje předsedu stínové vlády Karla Havlíčka, který musí vědět, že nebude v kampani lídrem ANO na post premiéra, pokud by uspělo v příštích volbách.
Na druhou stranu to je čitelnější a věrohodnější stav než divadélko s virtuální stínovou vládou. A také je stále jasnější, že ve sněmovních volbách půjde i o to, zda se jedné vlivné oligarchické chobotnici znovu podaří uzurpovat moc v zemi.
