K některým věcem nemá Andrej Babiš moc co říci, tak by bylo lepší, kdyby mlčel. Teď připomenul s dojetím osud Milady Horákové, kterou zavraždil komunistický režim. Ten režim, kterého byl součástí.
Babiš na twitteru napsal: „Dopis, který napsala těsně před svou popravou Milada Horáková své rodině. Její neuvěřitelná odvaha a hrdinství je inspirace pro nás všechny. Je to 71 let, co ji zrůdný režim zavraždil.“ A dal tam odkaz na příslušný dokument.
To už je skutečně příliš. Andrej Babiš vstoupil do KSČ za normalizace, kdy muselo být i troubovi jasné, že v téhle straně nejde o žádné hodnoty a ideály, ale jen o koryta. Vstupovalo se tam kvůli kariéře, nebo ze zbabělosti. Všechno potřebné už o KSČ lidé věděli. Po invazi v roce 1968 tam nikdo nemohl vlézt s odvoláním na budování lepších zítřků, aby to nebyla jasná lež.
Babiš navíc působil jako agent Státní bezpečnosti. Tahle složka režimu měla klíčovou roli v komunistických zločinech. A teď se rozněžňuje nad osudem Milady Horákové a její statečnost považuje za inspirativní. Pokud v době vstupu do strany s vedoucí úlohou nevěděl, která bije, má poruchu poznání. Jinak by musel mít poškozený charakter. Milosrdně nabízíme, ať si z těchto dvou variant vybere. Obě ho ale předurčují k tomu, aby v politice nic nedělal a odebral se jinam.
Kdyby nějakou shodou okolností režim nepadl, byl by dnes Babiš nejspíš nějakým ministrem zahraničního obchodu nebo velvyslancem v Maroku a bojoval by proti nepřátelům socialismu. Že mu jeho tvůrci PR neřeknou, že tohle už přehání…
Babiš hlásal řízení státu jako firmy, tou firmou je ovšem socialistický státní statek. Tam si hodlal zakotvit svou „vedoucí úlohu“. Po listopadu 1989 se některým agentům StB zamezilo lustračním zákonem vykonávat určité veřejné funkce. V tomto případě se to povedlo „zmáknout“. Představa, že když se bývalí komunisté a agenti budou angažovat jen v ekonomice, tak se tolik nestane, nějak nevyšla. Ekonomika je taky moc. Tak se někteří, posíleni penězi, rozhodli, že se opět natáhnou po vší moci, kterou jim ostatní budou ochotni přenechat. Jsou v tom dost nenasytní. Když se jim v tom nezabrání, spolknou nás jako Otesánek, nebo někomu prodají.