Ilustrační foto FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Zdá se, že výroční zprávy České televize by měly být vládnoucí koalicí ve čtvrtek podpořeny. Nenaplnil by se tak černý scénář, podle nějž mohlo dojít k zemětřesení ve veřejnoprávním médiu. Po něm by se televize zřejmě stala dalším informačním kanálem, kterým prezident a premiér šíří lži, propagandu a rozdělují společnost. Chvilka, kdy si elitní novináři v ČT mohou oddychnout, ovšem uteče velmi rychle. Navíc současné uklidnění situace není jen pozitivní zprávou.
Směrů, odkud na Českou televizi míří útoky je nespočetně mnoho. Když to není zrovna Zeman, ozve se Agrofert, když nešílí Okamura, je na nervy Soukup. Poslední dobou se do party přidal ještě Luboš Xaver Veselý a další obdivovatelé politiky současných mocipánů. Cíl je jediný, umlčet nepohodlné novináře, jakými jsou například Marek Wollner, Nora Fridrichová, ale také Darina Vymětalíková nebo Jakub Železný. Právě ti totiž vadí kvůli tomu, že měří všem stejným metrem.
Nedbají na to, že je módní se o premiérovi vyjadřovat pouze v superlativech, a místo toho dělají svou práci. Bez notiček od vlivných lidí, zkrátka jen tak, jak jim velí jejich svědomí. To se samozřejmě nemůže líbit těm, kteří buď žádné svědomí nemají, nebo je velmi zašpiněno. Udání na Radu ČT, nebo přímo Radu pro rozhlasové a televizní vysílání zatím byla vždy uznána za neopodstatněná. To se ovšem může velmi rychle změnit. Na pozice radních si totiž brousí zuby lidé, kteří by si s Českou televizí rádi vyřídili osobní účty.
Jasným příkladem je Luboš Xaver Veselý. Moderátor, který vždy pozná, komu má v daný moment podlézat. Díky tomu je oblíbencem Andreje Babiše i Miloše Zemana a možná brzy bude i členem Rady ČT. Ke kandidatuře se prý odhodlal v momentě, kdy o něm natočil reportáž pořad Newsroom. V něm se totiž objevilo až moc pravdy, aby to Veselý dokázal unést. Později tedy nic netušící redaktorku pořadu začal urážet a nadávat jí za něco, s čím neměla nic společného. „Hrdinsky“ si to natočil a publikoval na sociální síti. Pro „stádoidní“ část veřejnosti se stal rekem, který to krutě nandal veřejnoprávní televizi. Pro rozumné lidi pouze opět ukázal, že je sluhou těch nahoře.
Nyní se tedy člověk pochybného charakteru má stát tím, kdo bude posuzovat práci lidí, kterým asi závidí, že ji zvládají perfektně. Samozřejmě tak nemůže jít o objektivní názor, ale pouze hledání špíny, která by se dala na určité novináře z ČT použít.
Když se radními stanou takovíto lidé, po čemž touží někteří vrcholní politici, není třeba, aby Sněmovna neschválila výroční zprávy. Navíc by to bylo moc okaté, a to si uvědomují i marketingoví specialisté Andreje Babiše. Poslední, co by si nyní přáli, je škádlit veřejnost viditelným tlakem na veřejnoprávní médium. Jak už se totiž několikrát ukázalo, v momentě, kdy jde o zásah do svobod ČT, jsou lidé ochotni vyjít do ulic a nahlas dát najevo svůj názor.
Poslední, co teď Babiš potřebuje, je demonstrace proti němu. S jednou už sice počítá na 16. listopadu, ale čím méně se mu na veřejnosti nadává, tím je klidnější. Na akci Milionu chvilek pro demokracii se také bude o nezávislosti České televize hovořit. Nejedná se ovšem o stěžejní téma, které by mladí aktivisté chtěli řešit. Přitom právě ochrana ČT před ovládnutím diktátem Babiše a Zemana je nyní jedním z nejpalčivějších problémů současné ČR.
Ke změně ve vysílacím schématu totiž může docházet pozvolna a tak, že si toho méně pozorný divák ani nevšimne. Až dojde na rušení Reportérů ČT nebo 168 hodin, však už bude pozdě na to něco udělat. Je tedy třeba velmi pozorně sledovat všechny důležité změny, které se kolem televize budou dít. Podstatné jsou nejen výroční zprávy, ale i zmíněné změny v radách. Veřejnoprávní média se nesmí dostat do správy vládnoucích politiků. Český rozhlas už podlehl, ale České televizi musí kromě zaměstnanců pomoci i diváci. Tím, že se budou zajímat, nebo třeba i tím, že nahlas budou dávat najevo, že za „svou“ televizí stojí.
