Andrej Babiš prohrál prezidentské volby. Ubíhají týdny a měsíce a on stále setrvává ve své taktice, které říká „stáhnout se do pozadí“. Ve skutečnosti jde ale o snahu o konsolidaci situace, hledání cesty, jak upevnit pozice a dát dohromady nový tým, protože ten starý se rozpadl. Ačkoli jsou tu jisté snahy, Babiš zatím i nadále přešlapuje na místě, což se mu může vymstít.
Na jedné straně sledujeme Babišovu snahu o oslovení těch nejextrémnějších, nejnespokojenějších a nejproruštějších voličů. Těm nadbíhá, jak jen může. Ovšem potíž je v tom, že na téhle straně politického spektra je poněkud velký přetlak a hnutí ANO stále potřebuje předstírat, že je tzv. catch-all party. Což samozřejmě není.
Je proto velmi složité nalézt správný směr a správnou cestu. Aby ještě někdy byla šance vyhrát nějaké volby, není možné soupeřit jen s Okamurou a Rajchlem, tam prostě dost lidí nečeká, přestože nám produkční dezolátských demonstrací Rajchl už měsíce slibuje statisíce lidí v ulicích a revoluci, jakou jsme si zatím neuměli představit.
Babiš má navíc potíž, že teď sice zmizel, v prezidentských volbách ale všechny, kteří jej nikdy nevolili a volit nechtěli, utvrdil v tom, že jejich rozhodnutí bylo správné. Vláda Petra Fialy není ani omylem ideální, naopak dělá spoustu chyb, jenže ani tak od ní voliči k opozici jen tak neodejdou, protože se nejedná o opozici demokratickou.
Babišovi marketéři, pokud tedy ještě nějaké má, nepochybně sledují úpadek zájmu lidí. Sice se snaží ten zájem oživovat v MF DNES a Lidových novinách, kultura těchto novin už je ale tak hluboko u dna, že to nestačí. Karel Havlíček ani Alena Schillerová nemají energii, charizma ani pracovitost na to, aby mohli po Babišovi převzít otěže. Jen se stále více ukazuje, co bylo jasné od počátku: žádné hnutí ANO bez Babiše neexistuje a existovat nemůže.
Někteří političtí komentátoři se snaží tvrdit, že aktuálně je nutné počkat, až se z ANO stane skutečně standardní levicová strana, která tu bude pro levicové voliče. Jenže ANO není žádná běžná levicová strana, jde o uskupení, které sice chce rozdávat z cizího, což je pro levici typické, jinak je ale národovecká, populistická a kdykoli otočí podle aktuálních volebních preferencí.
Andrej Babiš nejspíš doufal, že čím více času od voleb uběhne, tím snadněji řešitelná bude jeho složitá situace. V tom se ale hluboce zmýlil. Trvá váhání, trvá nejednoznačnost, trvá křečovitá snaha o získání pozornosti v každé možné chvíli. Nic z toho ale nemá dlouhodobý efekt. Babiš má stále větší problém a od propasti zapomnění se nevzdaluje, naopak. Uvidíme, jestli je síla Agrofertu tak velká, aby tuhle propast přeplatila.