Premiér Andrej Babiš (ANO) na tiskové konferenci FOTO: ČTK/Šulová Kateřina
FOTO: ČTK/Šulová Kateřina
Zatím je těžké rozeznat, co je od Andreje Babiše uznání porážky a co taktický manévr. Třeba takový, kdyby se chtěl stát prezidentem a připravoval si půdu pro kampaň.
Můžeme se podívat na tři pojmy, které byly spojeny s nacistickou propagandou. Jeden byl účinný a ty ostatní zakrývaly bídnou situaci na bojišti.
Dobrým vynálezem bylo tvrzení o dýce vražené do zad, tedy názor, že za první světové války Německo málem vyhrálo, ale proradní politici kapitulovali. Něco takového muselo dělat uším poražených vojáků dobře, protože se jim říkalo, že vlastně neprohráli. Být zrazen není hanba, a navíc je možné označit zrádce. Výhodou je, že ten, kdo to tvrdí, nemusí mnoho dokazovat.
Pohádku o dýce do zad si Andrej Babiš připravoval dlouho předem a vrazit mu ji – podle jeho tvrzení – měli vlastizrádní europoslanci, kteří nastolili téma jeho střetu zájmů, a vůbec všichni, kdo o něm říkají, že si neprávem přivlastňoval evropské dotace. Babiš sám sebe ztotožnil s vlastí, přesněji řečeno se zájmy České republiky. Kdo narušuje zájmy Andreje Babiše, útočí tak na náš stát. Po takovém představení lze vystupovat jako ten slabší a zrazený, byť je někdo miliardář s vlastní propagandistickou mašinerií v zádech.
Legenda o dýce v zádech by ale byla k ničemu, kdyby se nedala použít v další válce. V politice tedy především ve volbách. Jediné volby, které by Babiše mohly zajímat, protože se mohou odehrát brzo, jsou prezidentské. Pak může dojít na dva další obraty: „zkracování fronty“ a „ústup na předem připravené pozice“.
Aby bylo jasno, vojevůdci vědí, že skutečně lze zkracovat frontu a ustupovat spořádaně, potud je to v pořádku. Když se takhle na konci druhé světové války označoval svižný ústup wehrmachtu před spojeneckými armádami, jen se tak vylepšoval celkový obraz dalších a dalších proher.
Babiš nyní prohlásil, že kdyby byl pověřen sestavením nové vlády, tak by to odmítl. Taková konstruktivnost je dost z nouze ctnost. Přesně to popsala na twitteru Džamila Stehlíková: „Babiš by prý nepřijal pověření od prezidenta jednat o sestavení kabinetu. Jak šlechetné! Ale po volbách mu to nikdo nenabízel. Přihlásil se sám, a to tak, že citoval nedělní „rozhovor“ s prezidentem v Lánech. Jen pomlčel, že během setkání byl prezident v bezvědomí. Babiš lže!“
Prostě „ústup na předem připravené pozice“, když se stejně nic jiného nedá dělat.
Neměli bychom ale zapomenout, že i když se něco použije demagogicky, tak to ještě neznamená, že v jádru nemůže mít takové počínání přece jen svůj strategický význam.
Ve své knize Vom Kriege (vydané v roce 1832) o tom (v kapitole třinácté nazvané Ústup po prohrané bitvě) píše proslulý Carl von Clausewitz:
„V prohrané bitvě byla zlomena síla armády: ještě více morální než fyzická. Druhý pokus, aniž by do hry vstoupily nové, výhodné okolnosti, by vedl k úplné porážce, možná ke zkáze. To je vojenský axiom. Z povahy věci ústup pokračuje až k místu, kde se obnoví rovnováha sil, ať už posílením, nebo ochranou důležitých pevností, nebo rozsáhlými úseky území, nebo rozšířením moci nepřítele. Míra ztráty, velikost porážky se tomuto okamžiku rovnováhy přiblíží nebo ho odstraní, ale ještě více záleží na charakteru nepřítele. Kolik jen máme příkladů, kdy se poražená armáda na krátkou vzdálenost přeskupila, aniž by se její poměry od bitvy alespoň trochu změnily! Důvodem je buď morální slabost nepřítele, nebo skutečnost, že převaha získaná v bitvě není dostatečně velká, aby vedla k důraznému úderu.“
Skutečně si nemyslíme, že by Andrej Babiš četl nějaké knihy, zvláště pak ne tak náročné. Instinkt mu ale může napovědět, nebo někomu v jeho okolí, že nemá cenu svádět marný boj, který nevyhraje. Pak je lepší trochu ustoupit, ale jen tak, jak je to nutné. Potom přeskupit síly, a když budou stačit, vrátit se k útočení. Bylo by výhodnější zůstat premiérem a na Hradě mít aspoň trochu nakloněného prezidenta Miloše Zemana. Obojí ale zajistit nelze. Ovládat veškeré podhradí je lepší než mít jen Hrad, ale i takové dobyté sídlo má smysl. Jak by to jen zjednodušilo všechna ta trestní stíhání!
Je dobré u von Clausewitze číst i tu zmínku o tom, co se děje, když převaha protivníka „není dostatečně velká“. Tou převahou můžeme mít na mysli hlasy voličů, které propadly pod pět procent ve sněmovních volbách kvůli rozdrobenosti malých stran. Teď by se ale daly mobilizovat a použít.
Máme tady vlastně ještě čtvrté tvrzení, které prohrávající používá. Vylíčí v temných barvách, co se stane, když vyhraje druhá strana. (Všechno vám seberou, zotročí vás, znásilní, z domů vyženou a tak dále.) Babiš a jeho propagandisté se teď budou vyžívat v popisu údajného asociálního řádění nové vlády, chudoby, ekonomické a jiné kriminality, ztráty národní suverenity a podobných apokalyptických obrazech. Zeman se dostal do křesla premiéra historkou o „spálené zemi“ a na Hrad líčením toho, jak je hrází proti migrantským hordám. Ta země zas tak spálená nebyla a migranti se nedostavili, ale zabralo to. Klíčem je postup, který říká: najděte frustrované a jejich frustraci ještě zvyšte.
Byl by to zázrak, kdyby tohle všechno Andrej Babiš nepoužil. A na zázraky se spoléhat nedá.
