Premiér Andrej Babiš se ve svém pondělním projevu na třech televizních kanálech pokusil napravit chaotické a absurdní vystupování na tiskových konferencích z minulého týdne. Částečně se mu to povedlo tím, že se oproti své přirozenosti choval slušně. To hlavní ale veřejnosti nepředložil. Vizi, jak ven z krize, co bude dál a co bude potom. Škoda že ho nenapadlo nic konkrétního, co je třeba dělat. Nebo spíše autora jeho projevu.
Dojem chaosu a paniky, nepřipravenosti a neinformovanosti, který si z Babišova dřívějšího vystupování veřejnost odnesla, byl tak děsivý, že si lidé v jeho marketingovém týmu prosadili změnu stylu a rázné komunikační opatření, které umožní Babišův nahnutý veřejný obraz alespoň nějak stabilizovat.
Stalo se tak přesně to, co odhadl bulvární guru a starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný: Po katastrofickém propadáku Marek Prchal Andreje Babiše ještě jednou zvedl. Babiš má přitom na rozdíl od politiků opozice jednu přednost, o které se málo mluví a je třeba ji zde pojmenovat. Chce se učit. Sice jen po technické stránce, nikoli třeba po morální. Má ale vůli se ve svých dovednostech zlepšovat a umí v pravou chvíli poslouchat lidi kolem sebe, které si z hlediska svých zájmů dobře vybral. V tom mu žádný jiný politik nesahá ani po paty, snad s výjimkou Ivana Bartoše, který to ani nepotřebuje. Babiš má těžký kulturní deficit a omezený obzor. Částečně o svých slabinách ale ví a snaží se je překonat. Proto dře jako kůň, aby uspěl, a vydává na svůj marketing neskutečné částky peněz. Včerejší projev byl tudíž více marketingovým produktem než opravdovým poselstvím státníka.
Celý problém je v tom, že jeho vystoupení není zaměřené na to, aby lidem něco dal, ale aby od nich něco dostal. Lidé potřebují vizi, potřebují vědět, co bude a jak se celá společnost dostane z krize. To Babiš neřekl, protože si to za svůj cíl nekladl ani autor jeho projevu, a Babiše to asi ani nenapadlo. Cílem projevu bylo, aby mu lidé zase dali důvěru a nejlépe i lásku, a hlavně v budoucnu voličské hlasy. Ani Babiš a ani autoři jeho umělého a neautentického projevu si vůbec neuvědomili, že česká veřejnost potřebuje vědět:
- Kdy budou mít zdravotníci dostatek ochranných prostředků? Vždyť mnozí stále vyšetřují nakažené lidi bez účinných respirátorů, a v dodávkách z Číny dosud chyběl dostatek ochranných obleků a brýlí. Zdravotníci tedy bojují s virem podobně, jako v Černobylu bojovali vojáci s radioaktivitou. Kdy tento náš „Černobyl“ skončí? Na to měl premiér odpovědět.
- Jakou koncepci má vláda při boji s koronavirem? Německá kancléřka Angela Merkelová, kterou mají čeští rádoby vlastenci ve zvyku tolik urážet, stanovila za cíl nalezení léku, na němž pracují německé vědecké instituce s laboratořemi z celého světa. Německo se zároveň po vzoru asijských demokracií pustilo do masového testování obyvatelstva a zvýšilo zatím svoji testovací kapacitu na 160 tisíc testů týdně. Tím Němci odpověděli na výzvu Světové zdravotnické organizace, podle níž nemůžeme hasit požár naslepo, a proto je třeba vir dostihnout testováním a izolací. Nic takového Babiše a ani autora jeho projevu nenapadlo. Zjevně nesledují aktuální trendy a Roman Prymula jim to neřekl.
- Jakou má vláda koncepci v obraně ekonomiky před krizí? Nejde tu jen o vytahování stovek miliard z virtuálních peněz, které Česká republika nemá. Deficit bude nutný, ale sám o sobě není řešením. Babiš k tomu neřekl vůbec nic. Asi žádný plán nemá.
- A nakonec Babiš neřekl nic o tom, za jakých okolností bude možné otevírat hranice a uvolnit opatření, která ochromují společnost. Podle jakého parametru poznáme, že se už dostaneme z klece? Je veliká škoda, že ani premiéra, ani toho, kdo mu proslov psal, vůbec nenapadlo, že veřejnost potřebuje odpovědi.
Demokratičtí politici jistě mají oproti Babišovi handicap, že se neumějí učit a nemají expertní týmy na marketing. Ale jednou věcí ho přesahují drtivě. Umějí autenticky vystupovat ve prospěch veřejnosti, a nikoli ve prospěch vlastní. To proto, že jsou skuteční politici a znají své řemeslo. Proto i Jan Hamáček v krizové situaci strčí Babiše do kapsy a racionálním vystupováním vzbuzuje u veřejnosti důvěru. Ostatní politici by to zvládli nepochybně stejně dobře a možná i lépe, ale jsou v opozici, a tudíž nyní jen v roli diváků, za což padá vina i na premiéra, že je ke společné práci nepřizval. Protože mu jde o sebe, a ne o národ.
Babiš přednesl projev, který měl dojmout. Ale slabost u lídra v době národní krize není dojemná vůbec ničím. Byl jako stroj, který se snaží zahrát člověka, jenž děkuje, přiznává své chyby a žehlí je. Ani pro vyvolání soucitu to tentokrát nebylo dost autentické.
Toto není chování šéfa státu. Sorryjako. I když ta snaha tu byla.