GLOSA / Dříve než s tímto odhalením mohli přijít novináři v žoldu George Sorose, Babiš použil skvělou techniku nastolování agendy a vypálil jim rybník. Citlivou informaci zveřejnil sám a tím si otevřel cestu k srdcím lidu.
„Knížka po mamince. Myslel jsem, že je ztracená, ale našel jsem ji teď při rekonstrukci našeho domu. Je to vlastně deník, který si o mně maminka vedla. Je tam dokonce i to, kdy jsem se poprvé vykakal do nočníku, a další perly (zde rozchechtaný smajlík, obrázkové vyjadřování pro oslovení příznivců ANO zásadní). A co vy? Vedete si něco podobného o svých dětech?“ píše na svém facebookovém účtu Andrej Babiš.
Z psychologie Andreje Babiše se tím dost vysvětluje. Dohlížející a kontrolující matka musela v psyché malého Andreje zanechat otisk jako pečetidlo v horkém vosku. Jak psychologové upozorňují, dítko má pak dvě možnosti, jak bude reagovat. Buď bude kopírovat chování své matky a bude mít sklon celý život kontrolovat v jakýchkoli vztazích druhé (partnery, přátele, spolupracovníky, kolegy, podřízené), nebo se vydá cestou vzpoury. To druhé u Andreje Babiše nepřipadá v úvahu, neboť prostředí loajální komunistické rodiny by takové buržoazní výstřelky ve stylu hippies a dalších vlasatců hned zarazilo. Vidíme, že i krycí jméno Bureš u Státní bezpečnosti nevykazuje zrovna ani náznak originality, jak tomu bylo třeba u agentů z uměleckého prostředí. Bureš… co k tomu dodat? Prostě Bureš. Donášet budeš.
Složky vedené na dítě způsobí hluboký imprint. I kdyby se Babiš obrátil a stal se z něj arcibiskup, pojímal by Boha jako Pána Všech Složek, který v soudný den na všechny zaklekne a nepřátelsky převezme vesmír.
Sledovat kakání malého Andrejka mělo klíčový symbolický význam. Vyměšování je jediná tvůrčí funkce a projev moci (kromě řvaní), které velmi malé dítě má. Přesná kontrola jakéhokoli projevu osobnosti (včetně této tělesné funkce) má za následek, že dotyčný pak bude sám jednat stejně. Jak vidíme na twitterové produkci „tváří ANO“, má Babiš u svých podřízených vyměšování čehokoli plně pod kontrolou. Kvalita, četnost a tvar bobánku podléhají plánu, kontrole a pak následuje trest nebo odměna. Už rozumíte, proč mají „tváře ANO“ setrvale výraz, že trpí zácpou? Mají obavy ze spontánního procesu a nejsou si stále jisti, co a kdy je dovoleno.
V případě autoritativních vůdců bychom mohli jmenovat další, jejichž prožitky z první fáze dětství ovlivňují dodnes podobu české politiky. Řešení tohoto problému je spíše záležitostí psychologie než politologie. Obáváme se ale, že na plošnou psychoanalýzu nebudou v současné těžké době prostředky, leda by na to poskytla dotaci Evropská unie.
Bohužel nevíme, na kolik terapeutů má Andrej Babiš složky, a tím se nám ten problém nesmírně zacykluje.