Jednání o novém šéfovi Evropské komise kontra výměna českého ministra kultury. V normální situaci by bylo jasné, která událost má být pro našeho ministerského předsedu prioritou a co jde o pár dní odložit. V Babišistánu je ovšem vše jinak a premiér zvažoval, že uteče z důležitého rokování v Bruselu, aby umocnil svou pozici doma. Sice by se na nás Evropa dívala ještě víc jako na stát, který chce jen brát a nehodlá nic nabídnout, ale to je Andreji Babišovi jedno. Přece nenechá prezidenta Zemana, aby opět ukázal, kdo ve skutečnosti ovládá naši republiku.

Za standardních okolností by Babiše z Bruselu nikdo nedostal. Zlepšuje tam totiž svoji image premiéra, který jako jediný něco dojednává. Vzhledem k tomu, že se evropští politici ještě ze slušnosti s Babišem baví, je prostor i na nějaká ta selfíčka, která na Facebooku vytvoří dojem, že jsme díky předsedovi vlády konečně důležití ve světe.

Stejně tak by dříve bylo možné se nějak domluvit se Zemanem a společnou schůzku o nějaký ten den odložit. V momentě, kdy hlava státu zase dostala náladu ukazovat, kdo je tady pánem, musí Babiš poslouchat jako dobře vycvičený pes. A taky poslouchá, moc dobře totiž ví, za co všechno Zemanovi dluží. Přesto má občas tendence se cukat, stejně jako právě nyní kvůli ministrovi kultury Antonínu Staňkovi.

Přestože se totiž čekalo, že se celá kauza kolem výměny sociálnědemokratického člena vlády nějak zamete pod koberec a Jan Hamáček, stejně jako u Miroslava Pocheho, sklopí uši a poslechne prezidenta s premiérem, nestalo se tak. Šéf ČSSD chce na „kultuře“ Michala Šmardu a nehodlá o tom se Zemanem diskutovat.

Kupodivu mu jde „na ruku“ i Babiš, hlásající do světa, že pomáhá Hamáčkovi, který zachránil ČSSD tím, že ji přivedl do vládní koalice. Premiér je dokonce přesvědčen o tom, že Šmardu Zemanovi „vnutí“ už během úterní schůzky. Ta byla nakonec posunuta o tři hodiny na 20:00, ale to už musí premiér počítat s pořádně nabroušeným prezidentem.

Ten totiž vyměnil „trestnou výpravu“, jejíž cílem je likvidace ČSSD, dokonce i za jízdu na svém oblíbeném Challengeru. A to už něco znamená. Je vidět, že prezidentovi skutečně záleží na tom, aby představitelům vládní koalice ukázal, že bez něj nedokáží ani odvolat ministra kultury, tedy rezortu, který je každé vládě úplně jedno

Tím to však nekončí, protože vrchol Zemanovy mstivosti a mocichtivosti je stále ještě daleko. Dokud to půjde, bude škodit. Je jen otázkou času, kdy to začne překážet Andreji Babišovi. Ve hře je totiž mnohé a premiér evidentně začíná nad situací ztrácet kontrolu.