Pochybnosti o tom, kam se ubírají křivolaké cesty myšlení našich představitelů a všelijakých celebrit máme už dlouho. Materiál k úvahám dostáváme i tehdy, když se osobnosti začnou hodnotit mezi sebou. Teď se třeba premiér Andrej Babiš pustil do hodnocení sociální inteligence svého poradce Romana Prymuly.

„Pan Prymula je velký odborník na epidemie, sociální inteligenci ale postrádá. Tohle je prostě opět špatně, vůči fotbalovým fanouškům, kteří nemůžou na stadion, i lidem, po kterých teď chceme, aby byli hlavně doma,” napsal Novinkám premiér Andrej Babiš.

Formálně vzato se možná Prymula mohl jít jako příslušník hrstky vyvolených koukat na Slávii, ale působilo to divně, když předtím hlásal, že lidé mají být doma. To už celkem víme, je zbytečné to rozebírat. Zajímavé je, že Babiš se kriticky vyjádřil o něčí sociální inteligenci.

Co tento pojem znamená? Velký sociologický slovník k tomu říká:

Inteligence sociální – schopnost řešit sociální problémy, to jest problémy vystupující v mezilidských interakcích, respektive schopnost orientovat se v sociálních strukturách, ‚vyznat se ve světě‘.

L. N. Thorndike (1920) vyslovil názor, že vedle obecné inteligence, měřené testy (viz intelekt a inteligence, testy inteligence), existuje na ní relativně nezávislá inteligence sociální, kterou vymezil jako schopnost rozumět mužům a ženám, chlapcům a děvčatům, jakož i schopnost jednat s nimi, a jako ‚moudré chování‘ v interpersonálních vztazích… Testy obecné inteligence nepostihují tedy v dostatečné míře sociální inteligenci a je známo, že osoby, které získaly vysoké skóre v testech, nemusí mít vysokou sociální inteligenci.

Dalo by se to ještě dál všelijak rozvádět, ale pro stručnost to stačí. Roman Prymula jistě nějakou sociální inteligenci mít bude, když se mu celkem v jeho podnikání daří a stal se i ministrem. Dlouho jím nebyl, ale stejně z vyšších kruhů nezmizel. Teď má další průšvih, ale nemyslíme si, že bychom ho potkali jednou na ulici, jak si s flašinetem vydělává na základní životní potřeby. Pan Prymula nejspíš nějak společenskou realitu vidí, vyhodnocuje a přizpůsobuje se jí. Mohli bychom asi říci, že jeho sociální inteligence většinou funguje, ale má v sobě zabudované nějaké poruchy.

Jak je tomu s Andrejem Babišem, který se pustil do hodnocení sociální inteligence bližního svého? Přes image kolísající mezi dobrotivým bačou, Jánošíkem samoukem a mečivým agresivním kozlíkem se mu také celkem daří. Peníze má a netrpí. Vysokou politickou funkci taky má. Je nějakým způsobem přizpůsoben evolučně svému prostředí, jako byl třeba kdysi i takový Vasil Biľak, který nebyl zrovna bytostný akademik.

Jenže i tady vidíme, že celkem fungující nástroj má poruchy. Je jistě prozřetelné, že Babiš ze sebe nechal udělat tvárnou hmotu, kterou jeho mediální poradci mohou používat zase na základě své sociální inteligence. Jenže člověk je bytost konečná, není vševědoucí a když to přežene s nároky a s hodnocením svých schopností, dojde k akumulaci problémů. Ty pak přerostou i přes (tak nějak) sociálně inteligentní hlavu. Čínský robot zamýšlený k práci na odvrácené straně Měsíce by se možná dostal do problémů, kdyby nečekaně přistál nedaleko Mostu. Jeho poslední záběry z citlivých kamer by nejspíš zabíraly dvůr sběrných surovin. Jaký dvůr bude jednou sledovat pronikavý zrak Andreje Babiše ponechme dalšímu vývoji.

Sociální inteligence Andreje Babiše už narazila na problémy, na které není stavěna. Virus, fyzikální zákony, psychologie občanů, které kobliha v kampani nenadchne. Už je tady příliš mnoho vstupů a mašinka se pomalu začíná zavařovat.

Dalo by se to ale odbýt jednou větou. Romana Prymulu si přece do funkcí vybíral Andrej Babiš. Na základě jakého druhu inteligence?