Babišova strana ANO propaguje na svém oficiálním facebookovém profilu článek, který údajně dokazuje stále lepší hospodaření naší vlády.

Na finančních trzích je pro posuzování jakékoli vlády klíčová výše vládního deficitu (tedy hloubka díry ve vládním hospodaření) upravená o vliv hospodářského cyklu. Hospodářskému cyklu se totiž téměř žádná vláda nemůže vyhnout. Obvykle vzniká tak, že banky poskytují výhodné úvěry nadějným projektům, díky tomu ekonomika roste, následně se některé nápady ukážou jako neakceschopné, některé firmy proto nejsou schopny splatit získané úvěry ani obchodní faktury a ekonomika začne klesat. Aby se tomu vláda vyhnula, musela by zakázat poskytování úvěrů. Dejme tomu v takovém pravěku žádné úvěry neexistovaly, takže se sice moc nerozvíjely žádné firmy, ale tím pádem se lidé nemuseli obávat ani bankrotů a hospodářských úpadků. Všeho bylo stabilně málo.

[ctete]86653[/ctete]

Deficit očištěný od vlivu hospodářského cyklu se za Sobotkovy vlády zvyšuje, zatímco za Nečasovy vlády se po světové finanční krizi významně snižoval, a efektivitu výdajů (ať už krytých dluhem, či vybranými daněmi) nelze dost dobře určit, ale není žádný důvod předpokládat, že se nějak výrazně zvýšila (stavba silnic a dálnic je nadále drahá, elektronické zdravotní knížky stále ještě nebyly zavedeny atd.).

Jinak řečeno, vládní strana ANO dlouhodobě lže, když tvrdí, že „hospodaříme líp“, tedy pokud má na mysli vládu, byť na celkovou bilanci za rok 2016 si ještě musíme počkat. Deficit se snižuje jen díky české ekonomice, tedy díky lidem, zatímco vláda naopak svým působením deficit zvyšuje. Možná by pomohlo, kdyby lidé věnovali ministru financí Andreji Babišovi (ANO) či premiérovi Bohuslavu Sobotkovi (ČSSD) koblihy, aby si jejich působení tito politici všimli.

Kromě zhoršujícího se cyklicky očištěného vládního deficitu vláda navíc ponechává zvýšenou daň z přidané hodnoty pro většinu položek, byť ke zvýšení za Nečasovy vlády došlo především kvůli financování počátků „důchodové reformy“, kterou však Sobotkova vláda zatím bez náhrady zrušila. Stejně tak se díky ministru financí Babišovi zvýšila spotřební daň uvalená na pohonné hmoty. Samotnému ministru financí však vláda, stejně jako ostatním (ale zpravidla mnohem menším) podnikatelům v rostlinné výrobě, zavedla vratky této daně. Pan ministr tedy v rámci svého podnikání v rostlinné výrobě tuto daň, kterou ostatním zvýšil, vůbec nemusí platit.

[ctete]86442[/ctete]

Kromě chlubení, že údajně hospodaříme lépe, ANO odkazuje na článek, ve kterém se vysvětluje, proč tomu tak je. Vypadá to, že však pan Babiš a jeho spolupracovníci předpokládají, že jsou jejich voliči hloupí, což může být pravda. V uvedeném článku od Info.cz (což jsou stránky financované majitelem deníků Blesk či Aha!) autor porovnává vládní hospodaření za leden až říjen v roce 2015 a v roce letošním. Dochází k závěru, že vláda hospodaří dobře. O více než 49 miliard korun totiž snížila investice, vybrala skoro o 56 miliard více na daních a sociálním pojištění, dostala asi o 5 miliard více od Evropské unie (resp. od jejích daňových poplatníků) a téměř o 11 miliard se jí snížily úrokové výdaje.

Tohle všechno považuje autor a spolu s ním lidé z ANO za pozitivní. Jako negativní vnímají pouze zvýšení sociálních dávek o více než 9 miliard korun, což ukazuje na velkou rozhazovačnost Sobotkovy vlády, a také vyšší náhrady zaměstnancům. Socialisté se vždycky vyznačovali velkou štědrostí, pokud vypláceli dávky z cizích peněz, ze kterých krev, jak známo, neteče, nově se k této filozofii hlásí také ANO a čeští lidovci se jako obvykle přidali k momentálnímu vládnímu kurzu.

Výše zmíněné efekty považované lidmi z ANO za úžasné a vhodné k propagaci na jejich oficiálním profilu ve skutečnosti nejsou vůbec tak pozitivní či chvályhodné. Míra investování ve veřejném sektoru dlouhodobě zaostává za celkovou mírou úspor a investic v ekonomice. Bez investic do vědy, infrastruktury, rozvoje jednotlivých měst a vesnic či životního prostředí se nikam neposuneme a bez oprav a údržby (které také patří mezi tzv. „hrubé investice“) bude náš stát dokonce chátrat. Jestliže tedy vláda osekala investice v uvedeném meziročním srovnání pomalu o 50 miliard, dělá neuvěřitelnou chybu. Když vláda tvrdí, že nejsou v důsledku finanční krize a chyb předchozích vlád připravené projekty (na stavbu dálnic apod.), je lepší investovat třeba do přípravy na krizové situace či do vědy, ale také do hasičských vozů, plavčíků či horských služeb, než se na investice vykašlat úplně.

Přímo sama současná vláda se přitom v investiční oblasti dopustila nepochopitelné a fatální chyby. Topolánkova vláda zahájila přípravy na dostavbu jaderné elektrárny Temelín, přičemž fanoušci Temelína doufali, že v dalších vládách už neusednou Zelení, protože by jinak mohli v dalších fázích projekt zablokovat. Fanoušky české energetické nezávislosti (soběstačnosti) taky trochu zlobil tehdejší (i pozdější) ministr financí Miroslav Kalousek (KDU‑ČSL a poté TOP 09), který zvažoval, že společnosti ČEZ (ani energetice obecně) neposkytne žádné dotace ani garance. Když už však bylo ze strany státu i ze strany navzájem soutěžících potenciálních dodavatelů prakticky všechno připravené, přišla tragédie v podobě Sobotkovy vlády. Ta soutěž úplně zrušila, rozpracované investice související s dostavbou jaderné elektrárny leží nevyužité, nová soutěž nebyla ani po více než dvou letech vypsána, ale i poté, co vypsána bude, počkáme si ještě řadu dalších let na nové temelínské věže, kvůli čemuž český stát i soutěžící dodavatelé přijdou zbytečně o stamilióny až miliardy korun, nemluvě o tom, že se začínáme propadat do energetické závislosti, a to v situaci, kdy německá vláda likviduje jaderné elektrárny.

Možná vůbec nejhorší na tom všem je, že ve vládě nejsou žádní zelení či nazelenalí. Vláda tendr zrušila jen kvůli tomu, že si chtěl ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) sepsat svou vlastní energetickou koncepci. Je přitom od počátku jasné, že jádro stejně bude hrát i v nové koncepci přinejmenším stále stejnou roli a budeme tedy muset dostavět Temelín či Dukovany. Můžeme na to vypsat sázku. Kdo prohraje, sní svůj klobouk nebo čapí hnízdo.

Do toho všeho přišel ještě ministr Babiš s myšlenkou, že by koncern ČEZ nemusel mít žádné vlastní peníze ani na opravy a běžný provoz elektráren, protože by bylo lepší, kdyby byl celý jeho zisk (tzv. „konsolidovaný“), konkrétně se jednalo o zisk za rok 2013, rozdělen na dividendách. Pro příznivce české energetiky na štěstí a pro „zelené“ bohužel tento plán panu ministrovi nevyšel.

Ani lepší výběr daní a pojistného není nijak zvlášť pozitivní hodnotou. K vyššímu výběru pomohl především růst ekonomiky a pokles nezaměstnanosti, ale rozhodně pomohla i různá opatření ministra Babiše. Je však všeobecně známo, že většina států OECD včetně České republiky má nesmírně vysoké daně i „sociální a zdravotní“. Jak v porovnání s historií, tak i v porovnání se světem a možná také se zdravým rozumem. Jak správně uvedla herečka Bára Štěpánová v rozhovoru pro Svobodné fórum, podnikatel, který si otevřel hospodu, aby mohl platit vysoké daně, je blázen.

Snížení úrokových výdajů je sice jednoznačné pozitivum, ale vláda nemá s úrokovou mírou ze státních dluhopisů (resp. z jejich „obnovování“, refinancování) mnoho společného. Vládě se daří udržovat si poměrně vysokou důvěryhodnost na finančních trzích, ale nízké až záporné nominální úroky jsou samozřejmě způsobené primárně ekonomickým vývojem, devizovými nákupy prováděnými Českou národní bankou (která tak znehodnocuje každému z nás českou korunu) a dlouhodobě také povinností či rozhodnutím některých fondů držet ve svém portfoliu právě státní dluhopisy.

Vládní strana ANO ani celá vláda tedy nemají důvod chlubit se, jak dobře hospodaří.