Ve chvíli, kdy Andrej Babiš vstupoval do politiky, měl jakýsi nástřel schématu, čeho všeho by potřeboval dosáhnout, aby se měl ještě lépe než do té doby. Postupně se začal rýsovat scénář dobytí absolutní moci, v jehož dodržování se mu až překvapivě snadno dařilo shánět „spolupachatele“. Kouzlem miliardáře, který už nepotřebuje krást, jelikož má dost, bylo zasaženo velké množství lidí. Ti během několika let začali chápat, s kým mají tu čest, ale to už je patrně pět minut po dvanácté.

Český premiér, to je role, v níž z počátku Babiš doufal jen v nejodvážnějších snech. Vzhledem k tomu, že neváhal do dalšího levelu své podnikatelské dráhy investovat víc, než by si mohla dovolit jakákoliv politická strana, do té doby působící u nás, byla startovní čára nakreslena úplně jinde, než bylo zvykem.

Občané byli po zásahu na Úřadu vlády v roce 2013 naštvaní, aniž by vlastně někteří pořádně tušili na koho a hlavně proč. V tu chvíli se na obzoru objevil „spasitel“, který nenávidí korupci, není jako oni a jeho podnikatelské úspěchy jsou ohromující.

Vydrželo to dlouho, roky se postupně Babiš rval na politické výsluní, až se mu to podařilo. Po cestě nechával lidi, kteří mu pomohli dosáhnout úspěchu, likvidoval koaliční partnery a sliboval nemožné. Tím dosáhl jasné převahy hnutí ANO nad všemi ostatními politickými subjekty.

Přitom ovšem nezapomněl ani na budování impéria, zvaného Agrofert, za použití všech možných způsobů. Jako ministr financí a později premiér měl najednou netušené možnosti, třeba při rozdělování dotací, nebo likvidaci malých a středních živnostníků.

Nikdo na něj nemohl, a to se při rozložení sil ani nemohlo změnit. Babiš si na svou stranu naklonil komunisty i extremisty, sociální demokraté mu svou stranu de facto věnovali. S tím už se dalo operovat. A tak majitel firem, médií i politického hnutí, operoval.

Když se začala ozývat minulost, dokázal ji vždycky, za pomoci Markem Prchalem stvořeného PR, umlčet. Nejprve se ukázalo, že málokomu vadí jeho spolupráce s StB, potom mu voliči odpustili podvod na Čapím hnízdě za padesát milionů a nakonec zapomněli i na to, že o něm vlastní syn tvrdí, že ho nechal unést na území válkou postiženého Krymu.

Babiš současně s tím, jak se začaly valit problémy, pracoval na tom, aby je dokázal vyřešit i v případě, že už je nebude moci pouze označovat za kampaň a spiknutí různých skupin lidí, kteří ho chtějí dostat z politiky.

Nyní už je situace neudržitelná, veřejnost si moc začíná všímat, že slibující Babiše často lže a jeho charakter také není bez poskvrnky. Je tedy čas na záložní plán, který je vymyšlen dávno, ale stále se čekalo, kdy bude potřeba ho aktivovat.

Stačí jen mít pojištěno, že „Čapák“ nebude dál řešen, nebo si ho odskáče někdo jiný než Babiš. Poté už může přijít na řadu teatrální odchod z čela hnutí ANO a posléze i z politiky.

Samozřejmě až před dalšími parlamentními volbami, tedy za dva a půl roku. Do té doby se totiž zřejmě stihne stát hned několik věcí, které by Babišovi v jeho panování překážely. Třeba nemožnost premiérovat a zároveň ovládat Agrofert je nemyslitelná překážka, kterou Andrej nehodlá překonávat. Navíc ani renomé, které má Babiš nyní v Evropě mu nelze moc závidět, protože kdo by chtěl být mezi ostatními premiéry brán jako podvodník.

Ve chvíli, kdy začne kampaň před příštími parlamentními volbami, můžeme se dočkat dojemného momentu, který překoná i svatbu Babišových na podvodem financované farmě. Zachránce národa podlehne přání své rodiny a začne se věnovat jejím potřebám. Stejně jako kapela na konci koncertu se ale může nechat vytleskat zpět na pódium. Snad do té doby přestane lidi bavit poslouchat falešné tóny.