Dříve by to nikdo nechápal, dnes je to normální. Předseda vlády Andrej Babiš se včera klaněl Janu Palachovi a pokládal květiny. Zároveň ale ponechal ve funkci vládní zmocněnkyni pro lidská práva Helenu Válkovou, která spolupracovala s vrahem Milady Horákové Josefem Urválkem. Dnes bude náš premiér jednat s předsedou komunistů Vojtěchem Filipem o vojenských misích, protože Filipovi se nelíbí spojenectví s Amerikou a s NATO. Pro Babiše je to důležitá schůzka, protože díky podpoře KSČM jeho vláda vládne.
Když se Babiš při oslavách 30. výročí sametové revoluce přihlásil k odkazu Václava Havla, tak si naivnější lidé oddychli, že to s námi není tak zlé, a začali premiéra chválit. Uniklo jim, že ve stejné době odmítal přijmout 40 syrských uprchlíků z řeckého utečeneckého tábora. Tak totiž v kostce vypadá Babišovo následování Havlova odkazu.
Mohlo by se zdát, že u Babiše dochází k nějakému rozpadu osobnosti, když téměř zároveň provozuje protichůdnou politiku. Ve skutečnosti se tu objevil nový typ lídra, který pro každou cílovou skupinu hraje divadlo, které se jí líbí. Pro komunisty zahraje odpůrce Západu, pro liberály zahraje ve stejnou chvíli milovníka Západu. Pokloní se Palachovi a obejme se s Vojtěchem Filipem.
Tento nový typ politického vůdce dává všem, co chtějí, protože je tu pro všechny. Nelze ani jasně určit, kdy lže nebo kdy se přetvařuje, protože vlastní tvář a vlastní postoje nemá. Tedy kromě toho základního a autentického odhodlání stát v čele své firmy jménem Česká republika.