V souvislosti s „nevítězstvím“ ANO v evropských volbách – a zejména v důsledku závěrů Evropské komise ohledně konfliktu zájmů Andreje Babiše a navrácení evropských dotací pro Agrofert – se začaly množit úvahy o tom, zda lze u hnutí ANO v souvislosti s evropskou politikou očekávat posun směrem k radikalizaci. Slovy chytré horákyně: lze a nelze. Posun nastane, ale ne směrem k radikalizaci.

Samotná úvaha o změnách v politice ANO není vzhledem k historii hnutí nelogická. Ke změnám v jeho evropské politice už došlo, je zde tedy precedent. Pozice ANO byla totiž v jeho začátcích proevropská – výchozí programové teze ostatně formuloval jednoznačně proevropsky orientovaný Pavel Telička a kandidátku pro evropské volby v roce 2014 tvořili především kariérní diplomaté a eurospecialisté.

Babiš není Orbán

Již od roku 2015 se ale ANO začalo názorově posouvat. Andrej Babiš totiž velmi rychle přišel na to, že česká veřejnost se stává kritičtější k evropské integraci, zejména v otázkách společné měny a migrace, a tak ANO postupně přijalo postoje, které šly vstříc výhradám většinové populace. Přesto je další radikalizace ANO krajně nepravděpodobná. Proč?

Za prvé, oproti některým visegrádským kolegům (PiS v Polsku, Fidesz v Maďarsku) schází ANO pro tvrdou kritiku Bruselu věrohodný narativ – ať už v obsahovém, či v personálním rozměru. Například PiS může své výhrady proti EU stavět na poměrně srozumitelných alternativních hodnotách – oproti Česku nejsou pro Poláky křesťanské hodnoty jen blýskavým práškem na ozdobu vánočního a velikonočního konzumu (stranou nyní nechejme, nakolik je PiS akcentuje věrohodně a nedeformovaně). V české společnosti neexistuje ani mobilizačně atraktivní nepřítel typu George Sorose, jehož měl k dispozici Viktor Orbán.

Vágní euroskepse, která je dostupná v Česku, nemá dostatečný mobilizační potenciál. Navzdory konstantnímu brblání totiž po czexitu touží jen mizivé procento českých voličů. Přesvědčivě to koneckonců potvrdily již zmíněné evropské volby. ANO tedy nemá kde vzít vlnku, po které by se mohlo svézt.

Co udělá ALDE?

Kromě skutečnosti, že půda českého euroskepticismu je poslední dobou spíše úhorem, jsou velmi pádné také pragmatické důvody, kvůli kterým je Babišovo pěstování euroskepse nereálné. Oproti Maďarům a Polákům totiž český premiér může více ztratit – jeho Agrofert je nadnárodní holding, který z evropské integrace jednoznačně profituje. A to nejen díky dotacím, ale také díky infrastruktuře a možnostem, jež poskytuje. Jakékoliv dlouhodobé, systematické a cílené brojení proti evropské integraci tak z Babišova pohledu nedává ekonomický smysl a jde přímo proti jeho byznysovým zájmům. (Což je přesně to, čím se český premiér primárně řídí.)

Pozice ANO bude samozřejmě obtížná a může se zhoršovat. ANO se hlásí k politické eurostraně evropských liberálů ALDE, která je známá – především díky svému lídrovi Guy Verhofstadtovi – tvrdou kritikou všech (skutečných i zdánlivých) autoritářských tendencí ve státech střední a východní Evropy. Z tohoto pohledu se Babiš pro bdělé strážce evropských hodnot může velmi rychle stát ještě pálivějším bramborem, než je nyní pro evropské lidovce Fidesz.

Do té doby je ale pravděpodobné, že se Babiš pokusí své současné evropské trable rámovat jako pokračování své domácí války proti starým pořádkům na dalším, evropském hřišti – a evropským mlčením si zároveň zachovat tvář u bruselských spojenců.

Revue Forum Banner
Petr Kaniok
Petr Kaniok
Expert na politický systém EU
Další články autora