Velká gesta Bohuslava Sobotky opět vzala za své. Kdo čekal, že si předseda vlády troufne k odvolání Babišova ministra dopravy, žije stále v bláhové představě, že český premiér je tím, kdo vede vládu. Jen zmínka o tom, že by si Sobotka rád promluvil s Danem Ťokem vyvolala v hnutí ANO bouři nevole, která po kritickém projevu Andreje Babiše, vyústila v jediné. Další ministr zatím padáka nedostal.

Přitom šéf rezortu dopravy byl první na ráně a hlavně si o odvolání za své ministrování říká. Neschopnost zařídit potřebný tendr na mýto a podvolit se na poslední chvíli firmě Kapsch, je jasným signálem, že Ťok nemá na svém postu co dělat. To by ovšem Sobotka musel jednat jako opravdový předseda vlády a ne jen jako prodloužená ruka Babiše a Zemana.

Premiér se aktivně účastní eutanázie ČSSD a v poslední době ještě přidal na tempu. Jasně vychází vstříc všem potřebám ministra financí a k nim patří i uvědomění si nedotknutelnosti ministrů jeho hnutí. Sobotka už totiž zřejmě také přistoupil na hru o geniálním nepolitickém ANO, které pomocí destrukce všeho zavedeného, zlepšuje stav České republiky.

Ustrašený šéf kabinetu by si ale měl uvědomit, že pokud chce resuscitovat svou stranu, která pod jeho vedením míří k tragickým volebním výsledkům, se kterými bude konfrontována po parlamentních volbách, které nás čekají v příštím roce, musí se vzpamatovat. Slabý předseda totiž nevyhnutelně znamená slabou stranu.

Pokud Sobotka jedním dechem tvrdí, že se nesnaží nasměrovat ČSSD k Miloši Zemanovi, a v jiném rozhovoru vysvětluje, proč si poslanci jeho partaje vyberou raději současného prezidenta než Michala Horáčka, lže. Ukazuje to také premiérovu bezradnost ve chvíli, kdy se nemůže spolehnout na diktát od cizích a musí se rozhodovat sám. Sebejistotu na to viditelně nemá a zřejmě je právě on tím, kdo kvůli únavě potřebuje ve vládě vyměnit.