Přestože se zdálo, že má Andrej Babiš složku na každého, kdo by se mohl pokusit mu škodit v jeho politickém angažmá, na jednoho člověka ani citlivé informace nefungují. Miloš Zeman má totiž za sebou daleko větší aparát než premiér a také je na své poslední politické, zřejmě i sebevražedné misi.  V momentě, kdy se proti sobě Babiš se Zemanem postavili, ukázalo se, kdo má skutečnou moc a kdo si to doteď pouze namlouval.

Schůzka u prezidenta republiky v plné nahotě ukázala, jak je rozdělena politická moc v naší zemi. Premiér s vicepremiérem se od hlavy státu dozvěděli pouze to, že se nic nedozví. Možná až za týden, jestli se Zemanovi bude chtít. Do 12. 7. se tedy celá situace nepohne a vláda určitě nepadne.

Pouze proto, že to zrovna teď není v prezidentových plánech. Jak je totiž vidět, o kabinetu nerozhoduje ministerský předseda Babiš, ale jeho dlouholetý mocenský souputník Miloš Zeman, s nímž měl doteď nadstandardní vztahy.

S několikaletou přestávkou od privatizace Unipetrolu, která je spojila, svou spolupráci obnovili v momentě, kdy se Babiš rychle vydrápal do vlády Bohuslava Sobotky. Vrchol souznění pak přišel v momentě, kdy hnutí ANO vyhrálo volby a z jeho předsedy se stal premiér.

Ne však jen tak ledajaký. Se Zemanem na Hradě se z Babiše stal premiér, který je de facto neodstranitelný a prezident ho za každých okolností bude preferovat jako předsedu vlády. Dotud to byl byznys, na který je „majitel“ zemědělského koncernu Agrofert zvyklý. Sám dostane, co chce, na oplátku pouze podpořil Zemana v prezidentské volbě.

Ono to však není tak zalité sluncem, jak si Babiš maloval. Kdo zná politickou kariéru současné hlavy státu, musel čekat moment, kdy začne Zeman ukazovat svou důležitost. Když se navíc naskytla situace, při níž může ještě zdecimovat a zesměšnit svou bývalou partaj, nemohl Zeman otálet. Navíc je v situaci, kdy nemá co ztratit. Potřetí na prezidenta kandidovat nemůže a sesadit ho je téměř nemožné.

Proto jsme nyní svědky šaškárny, zvané výměna ministra kultury. Přitom od dob Pavla Dostála málokdo věděl, kdo tento post zrovna zastává. Kultura, tedy její financování, je totiž u nás silně podceňovaným tématem a ministr tohoto rezortu už od uvedení do funkce počítá s tím, že je ve vládě pouze do počtu a nic moc se od něj neočekává.

Antonín Staněk se ovšem stal záminkou, jak se Zeman může prezentovat jako pán situace, který všemi ostatními pohrdá a ve výsledku si stejně všechno udělá po svém. To nyní překvapilo i Andreje Babiše, který si stále myslel, že s prezidentem hrají rovnocennou partii.

To však Miloš Zeman neumí a ani se nechce učit. Navíc se postupem věku ukazují především jeho špatné vlastnosti, a že jich není málo. Když premiér v nedělních Otázkách Václava Moravce sebevědomě vyprávěl, jak bez problémů Zemana přesvědčí, aby Staňka vyměnil za Šmardu, netušil, jak moc se mýlí.

Pravidla spolupráce prezident-premiér totiž první z nich bez mrknutí oka změnil. A rozhodně se nejedná o konec show, kterou mstivý Zeman, plný zášti, rozjel. Babiš de facto nemůže dělat vůbec nic. Za hlavou státu stojí lidé napojení na Kreml, a proti takovým se chce bojovat málokomu. Určitě ne miliardáři, který potřebuje kvůli svému byznysu být zadobře s každým.

Zeman si tak teď bude s Babišem pohrávat a průběžně mu připomínat, že je sice premiérem a kdykoliv bude třeba, vždy ho v této pozici podrží, ale má na práci jenom udržovat vládu v chodu. Pokud by se Jan Hamáček tentokrát nezachoval jako zbabělec a společně s Tomášem Petříčkem a Janou Maláčovou podali demisi, prezidenta by nadchli.

Nedošlo by na předčasné volby, ale jenom by se kabinet takzvaně zrekonstruoval. Takový nemusí ani žádat o důvěru a Zeman do něj může k ministrům Tomanovi a Staňkovi dosadit další tři své „odborníky“.

Chvíli to bude ale trvat. Prezident si svou roli velmi oblíbil a nebude chtít něco měnit. Stojí přitom mimo Ústavu, ale vzhledem k tomu, že ustrašený Babiš nikdy kompetenční žalobu nepodá, nemusí se tím vůbec unavovat.

Jestli se nestane něco neočekávaného, brzy uvidíme vládu Miloše Zemana, ve které bude tolerovat některé Babišovy ministry. Ti, kteří nebudou plnit „hradní“ program, budou jednoduše na doporučení hlavy státu vyměněni. Bez jakékoliv premiérovy námitky. Ministerský předseda už totiž situaci nemá pod kontrolou a kromě obavy z vězení přibyl i strach z prezidenta.