Jednání o nové vládě jsou v plném proudu a zřejmě ještě dlouho budou. Andrej Babiš má od prezidenta Zemana slíbeno neomezeně času na sestavení svého kabinetu. Podmínka je jediná, majitel hnutí ANO musí vyjednávat. A tak Babiš vyjednává. S každým, nebo se tak alespoň tváří. Musí, protože jeho záměr vytvořit populisticko-komunisticko-extremistickou vládu mu každý neodsouhlasí.

Pro Babiše je nejjednodušší hrát dvojí hru. Na Zemana, voliče i Evropskou unii. Pohodlné vládnutí bez větších ústupků zajistí už dnes fungující koalice ANO, SPD a KSČM, naoko se ovšem domluví daleko přijatelnější spolupráce. K ní se aktivně hlásí sociální demokraté, STAN a je pouze otázkou času, kdy se k vládní zodpovědnosti připletou i lidovci.

Nyní je tedy nejdůležitější, jak schizofrenické vyjednávání vést, aby to vypadalo dobře na veřejnosti a zároveň aby i zástupci politických stran, které se hodlají spolčit s hnutím ANO, odcházeli z jednání s pocitem, že uspěli a podařilo se jim prosadit své programové priority.

Je však třeba si uvědomit, že všechny tyto důležité body, díky nimž partaje dostaly od svých voličů mandát, jsou ve chvíli spojenectví s Babišem automaticky součástí jeho programu a potenciálně i součástí programového prohlášení menšinové vlády. Oligarcha si rád přisvojuje nejen cizí firmy, ale také nápady, kterými může velkolepě působit na občany, ze kterých v pravý moment udělá poslušné ovce, jež zvolí jeho hnutí.

Komunisté jsou se současnou situací nadmíru spokojení. Jak to totiž vypadá, mohli by se stát členy obou koalicí, které jsou ve hře. Miloš Zeman radí Babišovi, aby vsadil na KSČM a sociální demokraty, bývalý agent StB se tomu moc nebrání. Raději by však do oné ukazované koalice někoho s přijatelnější minulostí. Když se však jednání se STAN a třeba lidovci zaseknou na „otravném“ bodu – nepřípustnost trestně stíhaného člena vlády, oligarcha svou pozornost opět stoprocentně upne ke straně, které byl v minulosti členem.

Trocha nervozity se ovšem vloudila do SPD. Tomio Okamura si uvědomuje, že jeho extremistická strana je pro Brusel neakceptovatelná, a proto Babiš nemůže o spolupráci s SPD mluvit moc nahlas. Najednou se také ukazuje, že ČSSD s novým vedením bude chtít do vlády také hovořit, popřípadě v ní obsadit některá ministerstva. To Okamuru znejistilo a začal nahlas hovořit o tom, že by si ANO mělo dát na socialisty pozor, protože jsou nestálí.

V tom má pravdu a zároveň velký argument pro jednání s Babišem. Tomu totiž může slíbit, že jeho „ovečky“ postupují přesně podle toho, co jim přikáže a v žádném případě nehrozí, že by měly vlastní názor. Tedy, SPD bude, pokud se s ANO domluví, vždy hlasovat, jak vůdce z Agrofertu nakáže.

Velký problém pro spolupráci populistů a extremistů ovšem představuje Evropská unie, a to nejen vztah obou hnutí k setrvání v ní. Babiš ji nutně potřebuje a v Bruselu se „velkoústně“ prezentuje jako poslední záchrana České republiky před nástupem extremistů, tedy okamurovců a jim podobných. Svou náklonnost k SPD tak musí skrývat pouze do jednacích místností, kde se setkává s Tomiem Okamurou a jeho spolustraníky.

Předseda vlády má teď luxusní vyjednávací pozici, kterou předpovídal i Miloš Zeman, když vyprávěl svou historku o kohoutovi a slepicích. Některé strany skutečně ubraly ze svých požadavků a pod záminkou zabránění vlády s extremisty nyní baží po kousku moci.

Jediné, co je však čeká, je facka od hnutí ANO, kterou dostanou hned v momentě, kdy zvednou ruku pro nově vytvořenou vládu pod vedením exagenta Státní bezpečnosti a možného defraudanta. Skutečná koalice je dávno domluvena a teď se hledá pouze stafáž, která vytvoří přípustný obraz za našimi hranicemi.