Andrej Babiš (ANO) FOTO: Úřad vlády / se souhlasem
FOTO: Úřad vlády / se souhlasem
Andrej Babiš si po letech může vydechnout, vzít popcorn k televizi a se zatajeným dechem sledovat, kdy ho zas tato země povolá do boje. Je jedno, zda to budou předčasné parlamentní anebo prezidentské volby. Konečně přebírá klíčovou roli a politickou odpovědnost někdo jiný, konečně se Babiš může už jen bavit pětikoalicí v přímém přenosu. Už dnes je jasné, že velice slibní a zábavní budou v potenciálních vládních a koaličních taškařicích jednoznačně Piráti bez kroužků. To však zdaleka neznamená, že se svět zhroutil tři týdny po parlamentních volbách. Znamená to jenom to, že v Česku se odehrává zlomová událost a Andrej Babiš prozatím a výjimečně nebude její součástí. Co se to tu tedy děje?
Je to tak, za poslední čtyři roky jsme téměř zapomněli na slova jako demokracie a pluralita. Ne, tohle není žádné slavnostní rétorické cvičení pro potřeby EU a NATO, tady jsme skutečně zapomněli na to, jak vypadá demokracie, pluralita a svoboda názoru ve vládě, menšinové vládní koalici a především v největší vládní straně. Naopak, hráli jsme hru na vládu pevné a tvrdé ruky, jediného alfa samce a ochránce před zlovolnou parlamentní opozicí, smrtelným čínským virem, anebo „zkorumpovanou pakáží“ ve zbytkových kritických mediích.
Zvykli jsme si na vystrašené a zašlápnuté koaliční sociální demokraty, největší vládní a parlamentní hnutí bez téměř jediné kritické zpětné vazby v ministerském a poslaneckém klubu, mlčící regionální stranické struktury a servilní ministry, které bez jakékoli diskuze s hnutím nominoval a odvolával premiér za tu a tam přísného dozoru pana prezidenta. Dle libovůle historické paměti a pomstychtivosti Miloše Zemana a aktuální pozice vlády a premiéra v průzkumech veřejného mínění.
No řekněte, neměli jsme se vlastně všichni fajn v naší zemi, kde se politická, mediální a ekonomická moc soustředila v rukou jednoho muže a ten rozdával klíčové karty? Všichni ministři a poslanci drželi basu, (bývalá) seriózní média byla ovládnuta, neutrální, spolupracující bulvár šel oligarchovi raději na ruku, vždyť tady přece byl ideální a dokonalý klid na vládnutí a efektivní práci. A když se omylem našel v televizní diskuzi oponent, tak se řvalo, vydíralo a sprostě nadávalo.
Co se tu tedy odehrává? Zdá se to jako skandál, ale je to návrat k normální parlamentní demokracii, svobodné a otevřené diskuzi v politických stranách a v některých médiích, ke vzájemně se kontrolujícím a tvrdě vyjednávajícím koaličním partnerům, návrat k možná standardně fungující státní správě a doufejme, že i sebevědomé policii a nezávislé justici. Je to někdy nudné až otravné, ale na konci dne to může být návrat k zemi, která hledá opětovně nějakou budoucnost a cíl uvěřitelný pro vlastní občany a pro partnery ve svobodném západním světě.
Čeká nás zdánlivě zapomenutý život s premiérem, který váží slova, nekřičí a je odkázaný na jednání s různorodými zájmovými skupinami v pětikoalici. Čeká nás zdánlivě turbulentní období s ideologicky barevnou vládní koalicí, která bude čelit covidu, zadlužování země a zvyšování cen, silné parlamentní populistické a extremistické opozici, frustraci ze zhoršování životní úrovně a naštvanosti izolovaných voličů mimoparlamentních stran.
Ano, výjimečně jsme zapomněli na některé Piráty a budoucí protivládní výkřiky ve STAN a ODS, které budou hlasitější a hlasitější, čím déle bude nový kabinet muset vládnout v těžké situaci a čelit větší nespokojenosti. Jenomže – takhle to vypadá všude v normálním a demokratickém světě, kde se v první řadě nehledají jenom domnělí viníci, ale konkrétní a věcná řešení s ohledem na většinu ve vládě a v poslanecké sněmovně.
Ano a ještě jednou ano. Je to bolestivé, nudné a otravné, ale je to normální snímek civilizovaného a demokratického světa. Dodejme však důležitou věc: všude na světě platí nepsané pravidlo, že důležité změny můžete dělat jenom na začátku vládnutí. V polovině funkčního období už bude pozdě, na konci vám to už nikdo nepodpoří.
Kdo ten čas teď promrhá, může si sednout k televizi s Andrejem Babišem. Vlastně už jen sednout k televizi a koukat, protože v takovém případě už Andrej Babiš nebude mít vůbec žádný čas na popcorn a zábavu. Bude muset zase jenom vládnout.
