KOMENTÁŘ / Poměr sil na politickém kolbišti nevypadá pět měsíců před sněmovními volbami zdaleka tak jednoznačně, jak se ještě nedávno zdálo. Babišovo hnutí ANO, které ještě nedávno vypadalo na jasného vítěze voleb, sice stále sbírá nejvíc hlasů, ale jeho podpora v posledních týdnech soustavně klesala. Podle nejnovějších čísel se pokles zastavil, ale představa jednobarevné vlády, kterou se koncem minulého roku opájel Andrej Babiš, je iluzí. Důvodem ale není konkurence vládních stran. Koalice SPOLU sice mírně posiluje, hnutí STAN vykazuje již delší dobu stabilní čísla, ale vládní politici nejsou schopni aktivizovat své voliče a v porovnání s tím, jak si počíná Babišovo ANO, je jejich kampaň ospalá a nenápaditá. 

Příčiny Babišových současných problémů je třeba hledat na okrajích politického spektra. Babiš udělal v nedávné době dvě velké chyby. Jednak vsadil na Trumpa, když tvrdil, že Trump je pro Českou republiku to nejlepší a že ANO dělá stejnou politiku jako on. Za to se mu americký prezident odvděčil svým chaotickým vyhlašováním cel a podporou Ruska, což ve většině české populace vzbudilo obavy z dopadů Trumpovy politiky a nedůvěru k jeho osobě. 

Druhým důvodem Babišových problémů je to, že pro část svých voličů začíná být málo radikální. Babiše rozhodil negativní dopad Trumpa. Chvíli nevěděl, jak má reagovat, snažil se najít jiná témata, ovšem napadly ho jen školní obědy, což není téma, které by vyhrávalo volby. Radikálnější část Babišových příznivců se proto přesunula do tábora SPD. Navíc Tomio Okamura zformoval nacionalistický volební blok s několika menšími radikálními stranami a zřejmě Babišovi část radikálně orientovaných voličů teď přetahuje. 

Tento vývoj staví před Andreje Babiše velice nepříjemné dilema. Nejen že nesestaví vládu sám, ale bude k tomu zřejmě potřebovat dva další koaliční partnery. Pokud by chtěl složit vládu se současnou opozicí – což by odpovídalo logice věci – neobejde se bez Okamurova spolku a bude muset oslovit ještě Motoristy nebo Stačilo! – samozřejmě pokud se dostanou do sněmovny. Ovšem představa, že bude mít ve vládě třeba na pozici ministra vnitra tak nevypočitatelného a nespolehlivého solitéra, jakým je Tomio Okamura, nahání zcela jistě Babišovi husí kůži. Stejně tak ho musí děsit představa, že bude závislý na hlasech Jindřicha Rajchla a podobných zcela nepředvídatelných dezolátů. V programových otázkách by Andrej Babiš nacionalistům asi v řadě věcí vyhověl, ale spojení s Okamurou a jeho partou by ho silně diskvalifikovalo na evropské scéně, na kterou by Babiš rád vstoupil se vší parádou. 

Andrej Babiš má samozřejmě druhou možnost, a tou je koalice s některou z vládních stran. Vzhledem k tomu, že na Fialově vládě nenechává nit suchou, musel by tuto otočku o 180 stupňů svým voličům nějak vysvětlit, ale případ opoziční smlouvy i dalších politických kotrmelců nás již naučily, že po volbách lze při troše vynalézavosti voličům vysvětlit cokoli. Nakonec Babišovo charisma je jednou z nejsilnějších zbraní hnutí ANO, takže fanoušci nutnost takové oběti jistě pochopí. 

Z vládních stran asi nepřipadá v úvahu nikdo jiný než ODS. Starostové sice projevují značnou názorovou pružnost, ale Babiš se svým instinktem normalizačního komunisty bude chtít parťáka, se kterým se může domluvit. A to jsou pouze někteří politici z ODS. Záležet bude samozřejmě hodně na tom, kolik bude mít ODS poslanců, tedy kolik lidovců přeskáče její kandidáty. Pokud by koalice ANO s ODS početně vycházela, musela by ovšem samotná ODS projít dost zásadní proměnou. Musela by se zbavit Petra Fialy, což by ale vzhledem k předpokládanému výsledku ve volbách mohl být docela logický krok. K moci by se dostali politici spojení se starou pragmatickou ODS, jejichž žaludek smlouvu s Babišem stráví. Pro většinu z nich to nebude problém, protože většina celou dobu udržovala s Babišem korektní vztahy a nikdy na něho neútočila. Petr Fiala se těchto lidí nezbavil, nakonec jedním z této skupiny je i jeho politický otec Pavel Blažek. Ať již se stane novým předsedou ODS Martin Kuba, nebo někdo jiný, nebude zase takovým problémem voličům vysvětlit, že v zájmu zachování prozápadní orientace země přijala ODS na svá bedra tento nelehký a odpovědný úkol. 

Je otázkou, co je z hlediska budoucnosti země horší. Koalice s SPD a dalšími extremisty by mohla mít katastrofální důsledky v zásadním zhoršení vztahů s EU – a to ještě v lepším případě – a v zařazení naší země spolu s Maďarskem a Slovenskem do proruského tábora na periferii Evropy. Koalice ANO s ODS by zase znamenala návrat k cynické politice z dob opoziční smlouvy a posílila by ještě více nedůvěru v politické elity a politiku jako takovou, což by ještě více posílilo antisystémové strany a extremisty.

Lepší vyhlídky tedy zatím nemáme. Ale třeba se ještě stane nějaký zázrak.