Řeči o tom, že má Andrej Babiš tolik peněz, že pro něj pár milionů, které může „načerpat“ z Evropské unie, nic neznamená, jsou naprosto směšné. Právě jeho lakota a šetřivost je jedním z důvodů jeho obchodního úspěchu, když ovšem odhlédneme od nepřátelského přebírání firem, zastrašování a nátlaku. Není proto nepochopitelné, proč Babiš „sahá“ na každou dotaci, kterou by mohl ukořistit a je mu úplně jedno, zda jde o pár tisíc nebo 50 milionů.

Každý, kdo má ve svém okolí někoho nadprůměrně bohatého, musí uznat, že tito lidé jsou většinou škrti. Stejně tak se chová i premiér v demisi, při svém byznysovém rejdu. Zapomeňme tedy na argumenty jeho přívrženců, kteří dokola opakují, že to „nemá zapotřebí“.

Opak je pravdou. Nejen že se jedná o Babišovu přirozenost, ale také jde o zkušenosti, které nabyl při svých dlouholetých obchodních bitvách, které, dost často za pochybných okolností, vyhrál. Trénink dělá mistra, říká se a tohle přísloví přesně na velkouzenáře sedí.

Když je možnost přijmout dotaci na dostavbu rodinného sídla, nějak se to udělá a na Čapím hnízdě najednou přistane padesát milionů z evropských peněz. Jde ještě trochu dostat na chov ovcí tamtéž? Profesionálové z Babišova okolí to zařídí a další eura se objeví na účtu firem ministerského předsedy. Existují pozemky, které nemají jasného vlastníka a na kterých by šlo vydělat? Jdeme na to, zazní Agrofertem a je hotovo.

Každé euro se počítá a žádná koruna není bezcenná. Tak to funguje v byznysu a v tom vrcholném obzvlášť. Může si pak někdo opravdu vážně myslet, že by miliardář neměl zájem svůj majetek zvětšovat? Jak se praví – halíře dělaj talíře. Stejně tak u malého hospodáře jako u Babišů.