Babiš je stále na čele politiků, kterým lidé důvěřují, a to hned celých 55 procent lidí. Jak se to zjišťuje? Otázka, kterou agentura CVVM položila v květnu vzorku 1043 občanů, zněla: „Přečtu Vám jména některých politiků. U každého mi, prosím, řekněte, zda mu důvěřujete, nebo nedůvěřujete, či neumíte posoudit. Případně zda tohoto politika neznáte.“
Babiš od března roku 2013 nikdy neklesl pod 50 procent. Nejvíce měl loni v květnu a letos v lednu: 59 procent. Nejméně 53 procent loni v březnu. Je to tedy podpora velmi stabilní. Na druhém místě je premiér Bohuslav Sobotka (53 procent), dále předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský (45), ministr obrany Martin Stropnický (44) a prezident Miloš Zeman (41). Těžko říci, co národu provedl předseda Sněmovny Jan Hamáček, že je tak vzadu, má jen 18 procent. Ale možná to bude tím, že o jeho existenci polovina lidí vůbec neví.
Bylo by zajímavé sledovat různá další jména, ale především se vyplatí podívat se na důvěru k Andreji Babišovi. Tomu současně nedůvěřuje 40 procent a neví 5. Je také jediný politik v pelotonu, kromě prezidenta, kterého úplně všichni občané znají.
Jak to ten Babiš dělá?
Jak je možné, že má Babiš tak vysokou důvěru? Je tu přece mnoho věcí, které podle běžných zkušeností hrají proti němu. Už je v aktivní politice a dokonce ve vládě. Přitom přiznal, že si ve volební kampani často vymýšlel. Je ministrem financí, což není zrovna oblíbený rezort, a navíc se mu práce moc nedaří. Výběr daní vázne. Je miliardář, ale není to žádný Baťa. Původ peněz na rozjezd jeho podnikání je nejasný. Je klasické nomenklaturní dítě komunistické éry, které se přes zahraniční obchod dostalo k sociálnímu, a tím pádem posléze i finančnímu kapitálu. O tom se nám běžným občanským nulám ani nesní. Stýkal se s pracovníky komunistické Státní bezpečnosti, ale prý o nic nešlo.
Kromě toho je zřejmé, že je v ohromném konfliktu zájmů. Sedí ve vládě, která rozhoduje o jeho výhodných kšeftech. Jemu se podařilo uskutečnit, o čem Vít Bárta jen snil, totiž spojit politiku a podnikání. Vedle něj je ovšem Bárta jen amatér.
Z nějakého důvodu to všechno ale nestačí, aby pozbyl u nadpoloviční většiny občanů důvěru.
Politik nepolitik
Proč to tak je? Jeden důvod je negativní. Předchozí vlády zanechaly v občanech tak mizerný dojem, že se rozhodli udělat pořádný řez. Pravda, lidem mnohdy vadilo, že na politiky mají vliv hráči velkého byznysu a že si své politiky dokonce přímo pasou. Vyřešili to tedy poněkud iracionálně tím, že miliardáře udělali rovnou politikem. Někteří snad uvěřili frázi, že kdo už má hodně, nebude krást. Jako by se zlodějna odvozovala od toho, kdo co má. I miliardář pociťuje relativní deprivaci, protože je v žebříčku pořád ještě někdo nad ním. Pokud někdo celý svůj život zasvětil množení peněz, není jasné, proč by s tím měl najednou přestat. Zvlášť když nemusí.
Dost občanů ale má slepou skvrnu a věří tomu, čemu věřit chtějí, a racionalita šla stranou.
Lidé byli také od roku 2008 otrávení ekonomickou krizí, která byla ovšem světová a my jsme za ni nemohli. Pořádně otrávit atmosféru se podařilo už Paroubkovi. Pravicové vlády měly smůlu, že období krize padlo zrovna na ně. Babiš má zase štěstí, že teď jde ekonomika nahoru, aniž by na tom měl nějakou zásluhu.
Slibem nezarmoutíš
Pak je tu samozřejmě ještě faktor pozitivní, tedy to, jak Babiš působí a co slibuje. Přes astronomický majetek budí dojem „lidového chlapíka“, který už se na tu politickou hrůzu tady nemůže dívat a teď to tu vyčistí a bude líp. V moderní době platí stále více, že nosná idea plus peníze mohou vést k úspěchu. Představa, že jeho „hnutí“ není jako politici, a plejáda známých osob, které si dokoupil, hrají velkou roli. Nákup médií pochopitelně pomáhá pozitivní obraz lidového spasitele a poctivce udržovat. Protože si vystavěl spolehlivý mediální štít, bude moci udržovat virtuální realitu ještě dlouho. Co si nekoupil, to si nějak naklonil, a pokud ani to ne, někteří lidé v jiných médiích se ho prostě bojí, nebo přinejmenším mají obavy.
Zdá se ovšem, že Babiš je realista a tuší, že nic netrvá věčně. Jeho charisma bude blednout, protože se okouká a zázraky se dít nebudou. Pak bude třeba vyvolat volby, dokud je čas příznivý. Jak se proslýchá, ideální by bylo zkusit to už na podzim a jako záminku si vzít spory o státní rozpočet. Pokud to tak je, uvidíme, kdy s tou fintou začne.
Až do toho s výrazem starostlivého hospodáře řízne, možná jeho důvěryhodnost ještě vzroste.
