Vláda se chtěla vyhnout náhradě škody firmám, kterou jim způsobila její krizová opatření. Soud však rozhodl jinak a přístup k této náhradě fakticky zjednodušil. Premiér Babiš s tím není srozuměn, firmy prý dostávají kompenzace. Vytváří virtuální realitu a pokračuje v torpédování základů právního státu.
Městský soud v Praze uvedl do souladu právní pořádek, když zrušil nezákonná mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví omezující maloobchod a volný pohyb. Vláda měla postupovat podle krizového zákona a nedelegovat rozhodování o takto masivním omezování základních práv a svobod na jednoho člena kabinetu, vydávajícího nařízení podle zákona o ochraně veřejného zdraví.
Hanebný podraz nevyšel
Věc je velmi závažná. Nejde o banální chybu vládních právníků, kteří „jen“ použili nevhodný právní rámec pro fungování vlády v nouzovém stavu, ale o její vědomou snahu oslabit zákonná práva statisíců spoluobčanů. Těch, kterým zakázala pracovat, mnozí nemají žádné tržby, nabíhají jim ztráty a hrozí druhotná platební neschopnost.
Na tyto situace myslí krizový zákon, který umožňuje poškozeným firmám či občanům požádat o náhradu škody způsobenou krizovými akty. Vláda podle této normy vyhlásila nouzový stav, ale po deseti dnech ji potichu zaměnila za zákon o ochraně veřejného zdraví, který náhradu škody nepředpokládá.
Tento hanebný podraz nevyšel, rozhodnutí Městského soudu v Praze učinilo přítrž „právnickému chytračení“. Vláda sama sebe střelila do nohy, jelikož se situace kolem uplatňování náhrady škody dramaticky změnila, dokonce vylepšila právní pozici poškozených, a to i zpětně.
Nerozumím náhradě škod
S tímto rozsudkem, který naboural vládní scénáře, se nedokáže smířit zvláště premiér Andrej Babiš. Rozsudek označil za absurdní a žádnou chybu nepřipouští. Je ale zjevné, že si palčivost nastalého problému dobře uvědomuje.
Babiš poskytl rozhovor deníku Právo (25. 4. 2020), kde se vyjádřil i k otázce případných žalob na stát kvůli náhradě škody. Manipulativně přitom odvádí pozornost k tématům, která s projednávanou věcí vůbec nesouvisí a nezávisí na ní.
„Vždyť firmy už dostávají kompenzace. Nerozumím tomu, když teď někdo mluví o náhradě škod. Kdybychom nepřijali tato opatření, tak by se nám epidemie rozšířila do neskutečných rozměrů a pak bychom měli škody nejen na majetku, ale hlavně na zdraví lidí. Takže doufám, že takové žaloby nebudou,“ reagoval podrážděně.
Výzvy k odvolání ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha premiér nevyslyší. „Neuvažuji o výměnách. Ministr Vojtěch odvedl a odvádí dobrou práci, výsledky toho, jak jsme zatím zvládli epidemii, jsou jasné,“ oznámil.
Hamáček ukázal na Kněžínka a Vojtěcha
Vojtěch přitom musel čelit ostré kritice za nezvládnutí přípravy a nákupu ochranných pomůcek nejen od zdravotníků a opozice, ale i z řad koaliční sociální demokracie. Odtažitý postoj předvedl šéf Ústředního krizového štábu Jan Hamáček i nyní.
„Z mého pohledu odpovědnost za situaci nese ten, kdo navrhl změnu postupu. To znamená ředitel Legislativní rady vlády Jan Kněžínek, a poté samozřejmě ministerstvo zdravotnictví,“ odpověděl na dotaz Mladé fronty DNES k vyvození odpovědnosti za vládní debakl.
Iniciativa ke změně právního rámce skutečně vzešla z okruhu ANO, a proto nese největší politickou odpovědnost premiér Babiš. V rovině porušení zákona je odpovědný ministr Vojtěch, který je pod protiprávními akty podepsaný. Není myslitelné, že by takto fatální pochybení nakonec zůstalo bez odezvy.
Firmy nejsou kompenzovány
Babiš nemístně dezinformuje, když tvrdí, že jsou poškozené firmy a živnostníci kompenzováni. K drtivé většině z nich finanční pomoc dosud nedolehla, je minimální, nebo na ni nemají nárok, protože propadají příliš hrubým sítem státní byrokracie.
Premiér znovu prokazuje, že po celou dobu trvání nouzového stavu není v obraze a netuší, jak špatně, pomalu a nedostatečně fungují vládní programy zejména pro nejzranitelnější malé a střední firmy.
Náhradě škody se stát nevyhne, přestože se vláda těmito nekalými úmysly ani netajila. Ministryně financí Alena Schillerová arogantně koncem března potvrdila, že důvodem změny právního rámce bylo „zamezení nejednoznačným výkladům“ krizového zákona, kterých by mohli údajně zneužít různí „černí pasažéři“ a „spekulanti“.
Větší šance
Po rozhodnutí soudu mají žadatelé o odškodnění paradoxně silnější pozici než dřív a mohou žádat i o ušlý zisk, což předtím nebylo možné.
„I když by škoda vznikla na základě opatření přijatých na základě krizového zákona, bylo by pro poškozené velmi obtížené dokazovat příčinnou souvislost mezi ušlým ziskem a těmito opatřeními. Krizová opatření totiž byla pouze jednou z příčin, ale nikoli příčinou jedinou,“ vysvětluje advokát Aleš Rozehnal.
Dalšími příčinami mohlo být podle něj to, že v době epidemie zákazníci omezili spotřebu, změnili své zákaznické preference, chtěli trávit více času s rodinou nebo se z důvodu obav o zdraví stranili společnosti dalších lidí. To však teď nebude nutné řešit, protože škoda v podobě ušlého zisku byla způsobena nezákonným rozhodnutím státu.
„V takovém případě se dostáváme do režimu zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem,“ dodává Rozehnal. Proto dnes státu hrozí hromadné žaloby s větší šancí na úspěch než podle krizového zákona.
Vláda by se měla dohodnout
Stejného názoru je bývalý ústavní soudce Stanislav Balík, který v rozhovoru pro web iRozhlas navrhuje cestu, jak v této situaci postupovat. Vláda by se k tomu měla postavit důstojně a říct, že je nějaký nárok, co do základu uznává. Lidi musí mít na druhé straně pochopení pro to, že stát není bezedný a může dojít i k jeho bankrotu.
„Vláda by se měla snažit dohodnout a nabídnout možná řešení tak, jak se řeší jiné závazky. Mohla by část zaplatit a část dál splácet. Mohla by vydat státní dluhopisy, které by podnikatel mohl prodat a získat tak finanční prostředky,“ navrhuje Balík.
Takto ovšem Andrej Babiš neuvažuje. Jeho reakce na rozhodnutí soudu nenasvědčují tomu, že by se chtěl vzdát myšlenky obrat poškozené firmy a živnostníky o jejich zákonné nároky na odškodnění. Pojmy jako právní stát a elementární spravedlnost mu nic neříkají, pokud nezapadají do jeho „firemních“ scénářů.
Šéf ANO je ze své byznysové praxe vyznavačem silových a tudíž „efektivních“ řešení, po kterých je poptávka i u jeho voličských skupin. Tyto skupiny, stejně jako vlastní zájmy, potřebuje finančně saturovat v první řadě.