Stalo se, co nikoho nemohlo překvapit, možná s výjimkou sociální demokracie. Premiér Babiš se za jejími zády dohodl s komunisty na dalším navýšení rozpočtu zdravotnictví, které do té doby rázně odmítal. Podrazil přitom i svého ministra Adama Vojtěcha. O čem to svědčí?
Styl vládnutí Andreje Babiše je neuchopitelný. Série jeho názorových veletočů nebere konce. Z poslední doby lze namátkou jmenovat, že ještě nedávno torpédoval evropský klimatický balíček, a dnes se stylizuje jako klimaaktivista, který kvůli uhlíkové stopě omezuje lety do Bruselu. Ale možná se mu tam jen tolik nechce, když na něj partneři kvůli jeho problémům nahlížejí skrz prsty.
To samé platí pro nedávnou premiérovu návštěvu Ankary, kde podpořil plán „sultána“ Erdogana na vytvoření bezpečnostní zóny v severní Sýrii, aniž to s kýmkoli konzultoval. Po zahájení turecké agrese se překvapeně divil, že nic takového neočekával. Dnes Erdoganův výpad proti Kurdům důrazně odsuzuje.
Změny vyhlášky odmítám
Ještě bizarnější obraty předvádí šéf ANO na domácí půdě. Nejinak tomu bylo při jednání se šéfem KSČM Vojtěchem Filipem o zdravotnictví. Před týdnem přijeli premiér Andrej Babiš a ministryně financí Alena Schillerová do sídla KSČM v ulici Politických vězňů s prosíkem o podporu státního rozpočtu. Poprvé v historii polistopadových vlád.
Jednání proběhlo v družné a podle Schillerové „konstruktivní“ atmosféře. Premiér si odnesl příslib komunistů, že návrh rozpočtu podrží v rozpočtovém výboru. Ještě však zbývalo projednat situaci ve zdravotnictví, kde souběžně probíhalo složité a napjaté dohodovací řízení o navýšení prostředků v rezortu.
„Jeden ze závěrů je, že budeme sedět na zdravotnictví, příští týden se setkáme,“ uvedl premiér po jednání s nejužším vedením KSČM. Důrazně ale odmítl, že by se mohla měnit pracně dojednaná úhradová vyhláška, stanovující výši úhrad zdravotních služeb hrazených ze systému zdravotního pojištění.
Drzost a špatný vtip ČSSD
Babiš odmítal zásahy do úhradové vyhlášky už dřív, když o navýšení financí pro zdravotnictví požádala koaliční ČSSD. Za dostatečné považoval posílení rozpočtu o 6 miliard korun nad rámec úhradové vyhlášky na celkových 340 miliard korun. Hamáčkův požadavek na další jednání označil za „drzost“ a „špatný vtip“.
„Měli ten rezort čtyři roky a pan ministr Němeček pokračoval v devastaci toho rezortu. ČSSD nemá co radit, rezortu nepomohli, spíš naopak,“ reagoval Babiš před necelým měsícem a vzkázal Hamáčkovi, že s ním už jednat nebude.
Další nárůst financí důrazně odmítal i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO). Odrážel varování krizového štábu zdravotníků, složeného ze zástupců odborů, nemocnic a organizací zastupujících pacienty, že zdravotnictví stojí před kolapsem.
„Já říkám, že zdravotnictví nekolabuje. Funguje jako nikdy předtím,“ prohlásil Vojtěch a přístup štábu označil za „nátlak a lobbing těch, kteří si nedokázali s pojišťovnami dojednat dohodu“. Babiš dlouho Vojtěchovi kryl záda a odmítl jednat i s odboráři o výši platů.
Průlomová dohoda
Ke zlomu došlo po avizovaném jednání s komunisty. Předsedové obou stran Andrej Babiš a Vojtěch Filip oznámili (slovy Haló novin) „průlomovou dohodu“ o navýšení peněz v úhradové vyhlášce o dalších 4,9 miliardy korun.
Šéf komunistů tak mohl slavnostně oznámit, že díky vyhandlování několika miliard navíc může doporučit vedení strany podporu státního rozpočtu na plénu Poslanecké sněmovny. „Kdybychom tak neučinili, ohrozili bychom i dosaženou dohodu, a tím pádem i české zdravotnictví. Jsem přesvědčen, že naše jednání bylo úspěšné,“ pochvaloval si Filip.
Pohled na dva evidované agenty Státní bezpečnosti, jak si v krátké době notují před televizními kamerami nad finální podobou klíčového zákona vlády, se už stává v čase třicátého výročí pádu komunismu běžným folklórem.
Vojtěch a ČSSD na vedlejší koleji
Babiš se ke komunistům chová okázale vstřícněji než k sociálním demokratům, s nimiž považuje vládní soužití za nutné zlo. Zároveň ví, že vládu nikdy neopustí, jelikož jsou kdykoli nachystáni v zájmu udržení křesel ustoupit ze všech svých zásad.
Šéf ANO komunistům nadbíhá natolik, že je ochoten ze dne na den podrazit i svého oblíbeného a vysoce loajálního ministra Vojtěcha. To by kvůli sporu s Hamáčkem nikdy neudělal. Kde sežene peníze navíc, ho už nezajímá.
Stejně tak to nezajímá komunisty, kteří se ještě chvíli vyhřívají na výsluní slávy a opájejí se pocitem vlastní důležitosti. Je ovšem otázka, jestli jim toto souručenství pomůže sejít z cesty do politického záhrobí. Těch několik drobků, které jim oligarcha předhodí z hodovacího stolu, zdaleka nemusí stačit.
