Andrej Babiš si pochvaluje rozsudek nad Davidem Rathem. Nepřekvapí, že opět využil situace k tomu, aby Rathovým selháním legitimizoval svůj vpád na českou politickou scénu: „Kvůli takovým lidem jsem se rozhodl jít do politiky,“ řekl oligarcha a dodal, že Rath je symbolem tradičních politických stran. Absurdní pocit, že se tu kozel stal zahradníkem, je zcela na místě. Je tu však ještě mnohem podstatnější rozměr. Je to jeho často opakovaný útok na demokratické politické strany.
Na Babišově potřebě legitimizovat svoji mocenskou hru je vidět, že i on sám má kdesi v podvědomí pocit, že jde o něco, co je třeba pořád vysvětlovat a jaksi omlouvat. Každý špinavý režim má obsedantní potřebu využívat všech příležitostí ke své legitimizaci. Je to podobný instinkt, jako mají prostitutky, které se pořád obsedantně myjí, ale přitom ten pocit nepatřičnosti ze sebe prostě nesmažou. Normální demokratické strany, do kterých Babiš tak vehementně kope, takovou potřebu nemají.
K Babišovu masivnímu útoku na politické strany je třeba důrazně říci, že jde v podstatě o útok na samotnou podstatu demokracie. Svobodná pluralitní společnost se spravuje díky tomu, že se lidé rozdělují podle svých názorů a zájmů do politických stran a vedou spolu soutěž. Prosazují své názory a zájmy na transparentním hřišti podle stanovených pravidel. Babiš nemá žádný alternativní koncept, který by nám mohl nabídnout. Jedinou vyzkoušenou alternativou k demokracii založené na politických stranách je totiž totalita. Všechny ostatní koncepty, jako třeba přímá demokracie či Havlova existenciální revoluce, v níž fungují jen občanské iniciativy k vyřešení aktuálních problémů, se ukázaly jako bohapusté utopie, které v důsledku nemohou vést k ničemu jinému než k manipulaci, demagogii a likvidaci pravidel.
Babiš ale svému publiku nemusí vůbec nic vysvětlovat. Noviny to navíc od něj nežádají, protože jsou vesměs jeho. Nemusí tudíž vysvětlovat, čím je jeho nedefinovatelné a netransparentní hnutí lepší než „tradiční strany“. Stejně jako nemusí vysvětlit svůj konflikt zájmů, nebo třeba zřetelný dotační podvod při stavbě Ptačího hnízda či korupční skandál jedné z divizí Agrofertu. Už je líp, protože se o tom prostě moc nemluví a veřejnost si to nechá líbit. Protože podléhá hanebné ideologii, že tu Andrej Babiš zatočil s korupčním režimem.
Není žádná jiná cesta pro demokracii než obnova politického stranictví. A bylo by velmi moudré, aby se strany opět definovaly na základě hodnotových a světonázorových principů. Bez transparentní sebedefinice totiž nelze sledovat a kontrolovat, zda se strany drží svých ideových principů. Právě proto je nutné opustit absurdní projekty, jako je třeba hnutí starostů, jež názorovou pluralitu stírají ve prospěch jakéhosi korporativismu.
Politické strany je třeba obnovovat, kultivovat a případně zakládat nové. A hlavně je nutné nepřipouštět bez obrany populistické útoky na stranictví a politické strany. Každá strana, která má vnitřní demokratické mechanismy a hlásí se k pravidlům pluralitní soutěže, je tisíckrát lepší než netransparentní hnutí založené na prázdných moralizujících floskulích, které jeho vlastní členové neberou vážně.
Je na místě si uvědomit, kde má oligarcha své ideové kořeny. Andrej Babiš v jedné takové „tradiční“ politické straně již byl. Jmenovala se komunistická a velmi transparentně usilovala o likvidaci demokracie, tedy právě všech ostatních politických stran. To se jí podařilo, neboť všechny ostatní strany neustále vykreslovala jako reakční a morálně prohnilé. A hlavně se s nimi nehodlala dělit o moc. Zjevně odsud má Andrej Babiš své instinkty, s nimiž potírá stranictví, a tím de facto jakoukoli konkurenci.
Mocenský monopol – stejně jako ekonomický či mediální monopol – je vždy krokem směrem k totalitní společnosti. Tomu je třeba se ze všech sil bránit. A žádné výtky z přehánění zde neobstojí. Obrana konkurenčního prostředí a obrana principu politické soutěže je to nejdůležitější, co má občan dělat tváří v tvář hrozbě monopolu. Jistěže není právě nejpopulárnější činnost bránit základy demokracie. Mnohem populárnější je v dnešní době demokratické principy různě zpochybňovat, znevažovat a vymýšlet nefunkční a netransparentní koniny typu občanských protikorupčních iniciativ, jejichž hodnota pro udržení demokracie je často spíše záporná a jejichž očišťovací mánie v důsledku poškozuje právní řád, protože vytváří tlak na zřízení policejního státu.
Andrej Babiš dobře ví, že je tu jen jediný nástroj, jak jeho mocenský apetit zastavit. Jsou to demokratické politické strany. Pakliže s ním nebudou kolaborovat v jakési nové Národní frontě.
