V nové knížce premiéra Andreje Babiše, respektive jeho PR týmu, najdeme i kapitolu věnovanou naší ústavě. Vyskytuje se hned na samém začátku třetí části knihy, která nese podtitul: Buďte hrdí! A poslechněte si, jak můžeme naší zemi pomoct. Předseda hnutí ANO náš nejvyšší zákon moc nešetří a vypořádává se s ním celkem od podlahy. Kdyby to bylo na něm, vypadala by naše ústava úplně jinak. Naštěstí to na něm není.
Předně připomeňme slib, který Andrej Babiš jako poslanec, jehož mandát spolu s premiérováním stále vykonává, rovněž složil: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Slib stejného znění kromě poslanců skládají i senátoři. Prezidentský slib, který skládá hlava státu, se pak liší jen v tom, že slovo „mandát“ je nahrazeno slovem „úřad“.
Kapitola o ústavě v Babišově knize se jmenuje: Ústava a co si o ní myslím já. A co si o ní tedy poslanec a předseda vlády, který slíbil, že bude naši ústavu zachovávat, myslí? No, nic pěkného to není. Kdyby měl tu možnost, převrátil by ji vzhůru nohama a nenechal v ní písmenko vedle písmenka.
„Jaká by měla být naše ústava? Jaký by měl být náš stát? Řeknu to jednoduše. Chci stát, který není složitý a funguje. Náš stát ale složitý je. Čím víc máme institucí a placených volených zástupců lidu, tím je naše republika pomalejší, dražší a existuje tu obrovské množství nejrůznějších zájmů, které často jdou proti sobě. Nedá se to efektivně řídit. Nedá se to koordinovat. Nedá se rychle dohodnout. Nedá se tady stabilně fungovat,“ rozčiluje se ve své knize s názvem Sdílejte, než to zakážou premiér Babiš, nebo ten, kdo mu ji napsal.
Zkrátka a dobře Andrej Babiš by asi rád z ústavy, na kterou přísahal, vytrhal pár stránek a paragrafů, aby se mu snadněji a efektivněji vládlo. Stačilo by vyškrtat pár institucí a volených orgánů a ze systému brzd a protivah udělat kůlničku na dříví, a pak by se ta republika řídila jedna radost, z jedné kanceláře, s jedním telefonem a, panečku, to by to frčelo.
Kumulace funkcí
A Andrej Babiš pokračuje: „Skoro každý rok jsou volby. Budou zase příští rok. A pak znovu a znovu. Teprve v roce 2027 si budou voliči moct jeden rok odpočinout. A z tohohle obrovského počtu politických pozic je jen chaos, na kterém navíc vydělávají nejrůznější politici, kteří si pod sebe kumulují posty a berou za to obrovské peníze. Spousta poslanců totiž zároveň sedí ve sněmovně, v krajských zastupitelstvech a zastupitelstvech obcí. Připadá vám to normální?“
Šéf hnutí ANO sice přímo neříká, jaké konkrétní politické pozice by chtěl zrušit, jestli jen horní komoru parlamentu, o jejímž zrušení se v minulosti vyjadřoval opakovaně, nebo i krajské samosprávy, anebo ještě něco dalšího. V každém případě méně časté chození k volbám by se mu líbilo. Jen ať občané pěkně sedí doma a nechají všechno na ústředním manažerovi, který to zařídí.
A co se týká kumulace funkcí, proti které poslanec a premiér v jedné osobě Andrej Babiš tak ostře vystupuje, tam stačí říct jediné: A proč tedy sám kumuluje? A není to jen Babiš, kdo si tak v hnutí ANO počíná. Hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák je zároveň poslancem. A hejtman Zlínského kraje za hnutí ANO Radim Holiš je kromě toho i starostou Rožnova pod Radhoštěm.
V minulosti v kumulaci funkcí rovněž vynikala bývalá hejtmanka Středočeského kraje Jaroslava Pokorná Jermanová, která v jeden okamžik kromě toho, že byla v čele kraje, byla také poslankyní, 1. místopředsedkyní dolní komory, a navíc ještě radní města Benešova. Rovněž bývalá hejtmanka Karlovarského kraje Jana Mračková Vildumetzová byla současně i poslankyní.
Podvod na lidech
V kritice ústavy jde však premiér Babiš ještě dál. Ve své knížce píše: „Věřím, že vítěz voleb by měl vládnout, převzít na sebe všechnu zodpovědnost za vládu a její program a po 4 letech by měli voliči rozhodnout, zda vláda uspěla a měla by pokračovat, nebo neuspěla a má uvolnit místo někomu jinému. Nelíbí se mi současný systém, který strany nutí ke koaličnímu vládnutí. Přijde mi neefektivní, a co horšího, nepravdivý. Je to podvod na lidech.“
V čem přesně podle Babiše ten podvod na lidech spočívá? „Strany jdou do voleb, všechny mají nějaký program, volič si vybere tu, která se mu na základě kandidátů, odvedené práce a programu líbí. Jenže náš systém téměř neumožňuje, aby mohl vítěz voleb vládnout sám. Musí si hledat koaličního partnera, většinou dva. Z programů pak udělají maglajz, který nazvou programovým prohlášením. To znamená, že volič nikdy nedostane to, co si při volbách vybral. Nikdy nedostane program, který volil. Je to vyloučeno,“ uvádí Andrej Babiš.
Napadat volební systém, který máme zakotvený v ústavě a jehož součástí je i zásada poměrného zastoupení, jako podvod na lidech, protože vede ke koalicím, je trochu silná káva. Přitom Babiš nechce nic jiného, než aby výrazná menšina z celkového počtu občanů s volebním právem rozhodovala o všech ostatních. V tom je ostatně výhoda koaličních vlád, protože ty z principu reprezentují mnohem větší díl voličů.