Změna přijít musela. Přesvědčovat přesvědčené nemá až takový význam, a proto se Andrej Babiš „nenápadně“ obrací na voliče, které doteď opomíjel. Majitel hnutí ANO se rozhodl, že se na chvíli stane havlistou, sluníčkářem a bojovníkem proti anexi Krymu. Kdo mu však jeho další převlečení kabátu ještě může věřit? Určitě se najdou i tací, kteří se nechají zmámit.
Babiš odmítl vyslyšet požadavky Milionu chvilek a zaplněné Letné. Hned ovšem, jak je u něj zvykem, přešel do protiútoku. Kdo však čekal dehonestaci Mikuláše Mináře, nebo osobností, které vystoupily na demonstraci před 300 tisíci lidí, musel se divit. Urážky a nadávky si vzal na starost jeden z nižších státních úředníků na Hradě. Premiér použil silnější, a hlavně nečekaný kalibr.
Na Národní třídu nedorazil krátce po půlnoci jako loni, ale brzy ráno. Marketingový tým zřejmě uznal za vhodné, že si Babiš musí „užít“ trochu těch nadávek, aby svým příznivcům ukázal, že se nebojí nějakých „křiklounů“. Majstrštyk však měl přijít až v Národním muzeu. Tam totiž bývalý komunista a spolupracovník Státní bezpečnosti prezentoval něco neskutečného.
Babišovo alter ego Marek Prchal vymyslel pravdoláskařský projev, v němž premiér děkoval Václavu Havlovi a obdivoval ho. Toho samého Havla, kterého již roky pomlouvá a nazývá různými sprostými výrazy. V moment, kdy plná Letná vybízí Babiše k odstoupení, přišel s tím nejlepším, s čím mohl. Podle reakcí na sociálních sítích se totiž ukázalo, že mnozí mu jeho cestu do vlastního svědomí uvěřili.
Přitom šlo jen o další vyprávění pohádek, kterými Babiš už několik let úspěšně krmí třetinu voličů. Teď jde ovšem o to, získat ještě dalších pár procent. Cílem je totiž mít u dalších voleb tolik hlasů, aby se již majitel ANO nemusel zdržovat s tvorbou koalice. Ta by se mu totiž zřejmě při možné absenci ČSSD ve sněmovně sestavovala složitě.
Po projevu v Muzeu však Babišův frontální útok na ty, kterým záleží na demokracii v naší zemi, neskončil. Dalším trumfem, kterým chce muž, jenž vrátil komunistům moc, měla být cesta na Ukrajinu. V kontrastu k věčnému preferování Ruska prezidentem republiky tak ministerský předseda naoko vystoupil jako zastánce země, kterou Putinova velmoc utiskuje.
To potvrdil i na území Ukrajiny, kde odsoudil anexi Krymu a promluvil o vzájemné spolupráci obou zemí. Tím jasně zacílil na ty voliče, kterým se nelíbí Zemanův příklon na Východ a dokázali by ocenit, že Babiš je striktně prozápadním politikem. Kdo nechce moc přemýšlet nad tím, z jakého důvodu najednou premiér zvolil tak smířlivý tón, může podlehnout.
Na to ovšem Babiš spoléhá. Proto je velmi důležité brát všechny jeho poslední činy a výroky s velkou rezervou a pokládat si otázky. Například, když ještě před časem vyprávěl že mají jít „pravda a láska do p*či“, proč je najednou jejich vyznavačem? Z jakého důvodu se Ukrajiny nezastal v momentě, kdy Zeman vyprávěl před Radou Evropy, že anexe Krymu je hotová věc? Dokáže Babiš kritizovat současného prezidenta, který Václava Havla veřejně uráží?
Odpovědi jsou jednoduché. Jde pouze o Babišovu hru, s jejíž pomocí chce obelhat další voliče. Havel pro něj neznamená nic, komunismus je stále v jeho srdci a jde mu pouze o vlastní prospěch. Tohle by si měli uvědomit všichni ti, kteří najednou na sociální sítě píšou vzkazy typu: „Babiše nemusím, ale o tom Havlovi to řekl hezky a měním na něj názor.“