Drtivá většina parlamentní scény se až nečekaně hladce shodla na podstatném omezení střetu zájmů členů vlády. Hnutí ANO zůstalo v obhajobě svého oligarchy osamoceno. Je to významný politický signál, který nelze přehlédnout, a to i s mezinárodním přesahem. Zároveň se nabízí srovnání, co mají společného firmy Agrofert, ABL a Viamont?

[ctete]75617[/ctete]

Zúžený manévrovací prostor

Nakonec prošly ty návrhy změn zákona, které přímo cílí na potenciální střet zájmů ministrů, a vysoce pravděpodobně obstojí v případném testu ústavnosti. Podle nich nebudou moci členové vlády vlastnit média s výjimkou internetových serverů. Stejně tak nebudou moci ovládat firmy, čerpající nenárokové dotace, investiční pobídky a veřejné zakázky.

135 sněmovních hlasů znamená, že Senát nebude mít sílu rozhodnutí Poslanecké sněmovny zvrátit, stejně jako případné prezidentovo veto. Miloš Zeman by se dostal do prekérní situace, pokud by vetoval zákon, pro který nehlasovaly pouze „potrefené husy“ z klubu ANO. Tím se mu zmenšuje manévrovací prostor, jelikož by jeho strategické souznění s oligarchou vyniklo ještě zřetelněji, než doposud.

K tomuto vývoji určitě napomohly události posledních měsíců. Po počátečním jarním váhání a odkladech byly změny zákona zřejmě urychleny poté, kdy Andrej Babiš zpolitizoval boj o policejní reorganizaci. Tisk vlastněný Agrofertem rozpoutal propagandistickou kampaň na obranu Babišova chráněnce Roberta Šlachty, která překonala všechny myslitelné dimenze.

Odehrála se však i jiná dějství. Například Babišovy firmy Preol a Primagra dodávají od letošního roku 87 procent bionafty státní společnosti Čepro spadající pod Ministerstvo financí. Podíl Agrofertu na dodávkách se za dobu ministrování jeho majitele zvýšil dvojnásobně, což se podařilo i díky kriminalizaci konkurentů. Bez širšího zájmu médií.

Už jen tento stav není normální a nikdo z Babišem a jeho stoupenci zatracovaných politiků tradičních stran by si něco podobného nedovolil. Námitky, že je přijímána norma šitá na míru proti jednomu politikovi by byly legitimní, pokud by sám pochopil, že je jeho status i podle zvykového práva neudržitelný. Nepochopil a do omrzení opakuje, že se chová „transparentně“.

Důležitý signál do zahraničí

Nutno dodat, že se do této doby choval tak, jak mu jeho koaliční partneři umožňovali. A je už koloritem doby, že na jeho obranu nejempatičtěji vystupují komentátoři z vydavatelství Economia (Petr Honzejk, Martin Fendrych). Jako by ji už Agrofert vlastnil.

Český parlament tímto hlasováním vysílá důležitý signál i do zahraničí. Nehodlá už jen přihlížet stavu, kdy má historicky nevídaný konflikt zájmů ministra financí čerpajícího dotace, a zároveň kontrolujícího efektivitu jejich využití, evropský přesah.

Předsedkyně rozpočtového výboru Evropského parlamentu Ingeborg Grässleová k tomu v reportáži německé televize ARD koncem srpna říká, že šéf hnutí ANO má „dobrý důvod ukázat, že nevyužívá svého postavení ministra financí ke svému vlastnímu zájmu, aby získal pro své firmy více peněz, než je předepsáno v evropských normách“.

Agrofert, ABL a Viamont

Předseda klubu ANO Jaroslav Faltýnek se při projednávání zákona ve sněmovně tázal, proč minulé vlády neřešily ministry podnikatele, kteří prý na oko své firmy převedli na rodinné příslušníky, kamarády a přátele, v čele s Vítem Bártou a Alešem Řebíčkem.

Faltýnek nemá nejlepší paměť. Předseda Věcí Veřejných Bárta byl donucen vzdát se ovládání firmy ABL, svým rozměrem nesrovnatelné s Babišovým miliardovým impériem. I tak zůstávala ABL pod neustálým mediálním tlakem, zejména kvůli její personální expanzi do státní správy a fízlovacím praktikám.

V tom má s Agrofertem mnoho společného. S tím rozdílem, že Babišův gigant se chová mnohem důsledněji a profesionálněji. Dokonce si dokázal „zprivatizovat“ protimafiánský útvar v čele s jeho ředitelem Šlachtou tak, že si toho nemalá část veřejnosti nevšimla ani poté, co společně v předvolební kampani válčí s policejním prezidiem a ČSSD.

Pokud už Faltýnek Bártu jmenoval, opomněl dodat, že superguru byl z vlády odvolán poté, co Mladá fronta DNES zveřejnila jeho interní dokument pojednávající o tom, jak vstoupit do politiky s cílem expanze vlastní firmy a získání státních zakázek.

„Musíme směřovat k posilování ekonomické a sekundárně politické moci,“ prohlašoval tehdy generální ředitel ABL Bárta při objasňování svých záměrů úzkému okruhu spolupracovníků. A vysvětloval jim, že velké zakázky získávají vždy ti „nejlepší“, tedy firmy s největším obratem a počtem zaměstnanců. Nepřipomíná to něco?

ABL je přitom vedle Agrofertu ekonomicky bezvýznamný trpaslík. Agrofert získává ročně miliardy z veřejných zakázek, dotací a investičních pobídek a jeho zisk jen loni stoupl o 40 procent. O tom se Bártovi mohlo jen snít. Ve vládě však přesto nepřežil.

S bývalým ministrem dopravy Alešem Řebíčkem to bylo podobné. Řebíček před vstupem do vlády prodal svůj podíl ve firmě Viamont za 700 milionů korun. Přesto byl pod nepřetržitým mediálním tlakem, jelikož jeho bývalá stavební firma zvýšila příjmy z veřejných peněz. Ministr se ocitl v podezření, že ji nadále skrytě kontroluje. Nakonec byl z těchto důvodů rovněž donucen z vlády předčasně odejít, ačkoli mu nebylo prokázáno nic nezákonného.

Jak obejít zákon?

Ani Babišem připomínaný příklad bývalého trojnásobného starosty New Yorku a miliardáře Michaela Bloomberga nesedí. Jak zaznělo i ve sněmovně, Bloomberg musel po vyhraných volbách rozkrýt celý svůj majetek, prodat jeho část s konfliktem zájmů a omezit nakládání s částí svého majetku. Dále byl pod neustálou kontrolou dozorčích orgánů a musel splnit přísné podmínky práva o konfliktu zájmu státu New York.

„Jsou to zoufalci, kteří nevědí, jak funguje svět,” glosoval Babiš přijetí zákona. Jaký svět měl na mysli? Svět, kde je možné, aby místopředseda vlády vlastnil útočná média soustavně napadající jeho konkurenty. Svět, kde je možné, aby jeho resort kontroloval evropské dotace, které sám dostává, a kde jeho Agrofert vyhrává miliardové veřejné zakázky. Svět, kde jsou vyšetřovány jeho firmy z porušení zákona, aniž by přitom hnul brvou.

Co udělá, pokud zákon vstoupí platnost? Napodobí Bártu nebo Řebíčka? Nebo jeho kreativní právníci, kteří vymysleli kličku jak obejít zákon kvůli dotaci pro Čapí hnízdo, vyčarují něco podobně „geniálního“? Bude nadále tak „transparentní“, jak pořád opakuje? Zatím není schopen dodržet zákon ani v tak marginální věci, jako je účast v čele dozorčí rady jeho německé firmy. Naopak je schopen osočit své oponenty, že si jeho nezákonného chování všimli až po třech letech.

Jedno je jisté. V Bártových a Řebíčkových šlépějích Babiš nepůjde. Naopak bude vyhrávat ublíženeckou notu, že je „chybou v systému“. Určitě ano, v tradiční parlamentní demokracii by takový rozsah konfliktu zájmů nikdo nikomu netrpěl.

[ctete]56105[/ctete]