Hlavními poraženými v senátních volbách jsou dvě nejsilnější vládní strany, favorizované hnutí ANO a ČSSD. Nepřilákaly dostatečný počet voličů a nepotvrdily tak slibovanou změnu politiky, kterou by veřejnost ocenila. Andrej Babiš se netajil svým zklamáním a předvedl další ze svých populistických kousků. Chce jednat o zrušení Senátu, protože ve volbách zcela propadl.

[ctete]80189[/ctete]

Babiš chce zrušit Senát

Sebevědomě rozmáchlé hnutí ANO, předčasně předvádějící svůj triumfalismus po krajských volbách, které ovšem zase tak zázračný výsledek nepřinesly (což podtrhuje i vyjednávání o krajských vládách), v senátních volbách narazilo na svoje limity.

Když Andrej Babiš zjistil, že volby do jedné třetiny Senátu nepřinesly kýžený výsledek, rozhodl se přejít do populistické ofenzívy. Aby zakryl vlastní neúspěch, oznámil, že chce otevřít debatu o zrušení Senátu. To je historicky obvyklá figura vůdců, kteří neuspěli v senátních volbách a problém nehledají u sebe, ale všude kolem.

„Senát je de facto zbytečný, zpomaluje legislativní proces, stojí 600 miliónů korun ročně, a navíc ztratil kompetenci volit prezidenta. Na Slovensku například horní komora není,“ řekl Babiš s tím, že on by se zrušení Senátu nebránil. „Určitě se debata může otevřít, ale za hnutí ANO není horda politických papalášů, kteří ty fleky potřebují. Ostatní strany mají obrovskou databázi lidí, které potřebují uplacírovat, to my nemáme.“

Je příznačné, že Babiš s programem zrušení Senátu nevyrukoval před volbami. Neozval se v tomto směru ani po prvním kole, kdy jeho „papaláši“ postoupili v největším počtu do kola druhého. Proto lze jeho prohlášení považovat jen za prázdné plácnutí do vody, špatně maskující rozmrzelost z volebního propadáku. Pokud by stejně neuspěl v krajských volbách, žádal by okamžitě zrušení krajů?

Pokračující dehonestace politiky

Letošní senátní volby přinesly nemálo překvapení. Úvahy o vlivu volební účasti jsou sice legitimní, nicméně na legalitě výsledků to nic nemění. Ostatně rekordně nízká volební účast je účtem zejména oběma nejsilnějším vládním stranám, předhánějícím se v kampani svými „úspěchy“ a „splněnými sliby“.

Na účasti se nepochybně podepsala pokračující dehonestace politiky, kterou šíří především protestní hnutí ANO. Andrej Babiš tradiční politiky považuje za neschopné a zkorumpované zloděje, kteří „v životě nepostavili ani psí boudu“. Před svým vstupem do politiky s nimi přitom čile uzavíral spojenectví z byznysových důvodů. Ostatně politika začala Babiše více zajímat až tehdy, kdy ve státní správě ztrácel spojence, což mohlo ohrožovat budoucnost jeho předluženého holdingu Agrofert.

Parlamentní sněmovnu Babiš pejorativně označuje za „žvanírnu“, kterou by nejraději svázal firemními pravidly. Výsledkem této antipolitické kampaně a v poslední době stále častějších koaličních střetů je ještě větší odklon zájmu veřejnosti o politiku, a na druhé straně příklon k nezávislým kandidátům, což je trend, který budou muset aspoň částečně reflektovat i tradiční politické strany.

Jak se současně ukazuje, šéf hnutí ANO na svém negativismu nic nevydělal. Jeho obhroublý styl prezentace vedl ke spojování voličů ve druhém kole proti jeho kandidátům, kteří většinou vyhořeli. Pokud zafungoval systém „antibabiš“, nemá se jeho hlavní aktér na co vymlouvat. Ukazuje se, že hnutí ANO přes mohutnou kampaň a výhodný mediální bonus nedokáže nabídnout přesvědčivé osobnosti. Neuspěly ani marketingové figury typu Vlastimila Harapese, který nedotančil ani do druhého kola, a žokeje Josefa Váni, který spadl z koně na poslední překážce.

Fiasko hnutí ANO a ČSSD

V senátních volbách se tak především projevila bezprecedentní roztříštěnost politického spektra, kdy v celkem 27 obvodech uspěli kandidáti šestnácti volebních seskupení. Významněji uspěli pouze lidovci, což je nesporným úspěchem předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka.

ODS a TOP 09 dokázaly získat celkem pět mandátů z osmi postupů do druhého kola, což svědčí o relativně slušné efektivitě, i když jako celek pravice oslabila. Pozitivní je, že se obě strany dokázaly dohodnout na vzájemné podpoře kandidátů před druhým kolem. Určitým vodítkem pro Senát je i úspěch nezávislého kandidáta v senátním obvodu Ostrava-město Zdeňka Nytry, podporovaného ODS i TOP 09.

Pro hnutí ANO a ČSSD volby skončily neplánovaným fiaskem. Pozoruhodným fenoménem těchto voleb je skutečnost, že obě strany nedokázaly zúročit mimořádně příznivé podmínky, kdy ekonomika roste a klesá nezaměstnanost, na což má ovšem vláda minimální vliv. V době, kdy Sobotkův kabinet populisticky rozhazuje ušetřené peníze, ruší reformní kroky předchozí vlády, zvyšuje platy, minimální mzdu, sociální dávky, důchody nad rámec zákona a další vládní výdaje. V době, kdy se ministr financí Andrej Babiš chlubí, že možná dosáhne vyrovnaného rozpočtu, přičemž zatajuje, že by byl dosažen vládě navzdory, protože není schopna proinvestovat desítky miliard korun plánovaných na výstavbu infrastruktury.

Hnutí ANO dokázalo proměnit čtrnáct postupů do druhého kola v pouhé tři mandáty. To je v daném kontextu propadák, který koliduje s optimistickými předpověďmi drtivého vítězství z volebního štábu ANO. Místopředseda hnutí Jan Volný ještě v sobotu před uzavřením volebních místností optimisticky věštil deset senátorských mandátů. Vzápětí se dostavila studená sprcha.

Sociální demokracie dopadla ještě hůře. Devět postupů proměnila jen ve dva senátorské posty, což je i vzhledem k výše uvedeným výhodným východiskům jednoznačný debakl. Dění v sociální demokracii lze nyní těžko předvídat. Na jedné straně v letošních volbách neuspěly Zemanovy figury Michal Hašek a Zdeněk Škromach, a Jiřího Zimolu, který má údajně za úkol rozkládat ČSSD, zachránil při vytváření jihočeské krajské vlády Zemanův spojenec Andrej Babiš.

Klíčové volby do Poslanecké sněmovny

Vnitřní problémy ČSSD jsou zřejmě hlubšího rázu a je příliš málo času je před klíčovými volbami do Poslanecké sněmovny napravit. Podstatné bude, jestli sociální demokracie zvládne vnitřní pnutí, už jen vzhledem k nedořešenému vztahu s prezidentem Milošem Zemanem, který chce zužitkovat každou šanci, jak torpédovat svého nástupce.

Důležité také bude, jak se sociální demokracie postaví k budoucí spolupráci s oligarchou, který o sobě tvrdí, že není oligarcha a žádnou moc nekumuluje. Aspoň to naposledy pronesl v rozhovoru pro deník Právo (15. 10. 2016). Jestli u ní převáží pud sebezáchovy, který ji vymaní z defenzívy vůči rozpínavé chobotnici Agrofertu, nebo jestli bude nadále trvat na tom, že hnutí ANO je pro ni vhodný koaliční partner, protože nemá žádný program.

Také se uvidí, zda se potvrdí předpověď ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, že se vztahy ve vládě mezi hnutím ANO a ČSSD budou vyostřovat. Vzhledem k tomu, že za rok Českou republiku čekají klíčové volby do Poslanecké sněmovny, je to více než pravděpodobné. Z tohoto souboje by aspoň částečně mohli těžit ostatní. Teprve následující volby ukážou, jestli Babišistán definitivně zapustí kořeny a mogulův politicko-bezpečnostně-ekonomický moloch ovládne celou zemi.

[ctete]80650[/ctete]