Trapnosti kolem poslankyně Heleny Válkové nemají konce. Poté, co byla kvůli spolupráci s komunistickým prokurátorem Urválkem donucena vzdát se nominace na ombudsmanku, ji hnutí ANO paradoxně podrželo ve funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva, přestože účelově lhala. Dnes je Babišovou vizitkou.

Dále čtěte

Válková stále hájí zákon zneužívaný proti disidentům. Její gesto nestačí. Měla by se omluvit a rezignovat

Helena Válková oznámila, že se vzdá nominace na ombudsmanku. Dostala se pod silný tlak kvůli zprávám, že v době normalizace…

Poté, co server Info zveřejnil informace z minulosti bývalé ministryně spravedlnosti Válkové, se daly události nezvykle rychle do pohybu. Dříve jedna z plakátových tváří hnutí ANO v době svého působení v normalizačním Výzkumném ústavu kriminologickém v 70. a 80. letech „odborně“ zkoumala a hájila sovětský model institutu ochranného dohledu.

Tehdy byl ochranný dohled zneužíván proti odpůrcům komunistického režimu, které šikanoval, omezoval jejich lidská práva a osobní svobodu. Válková na jednom z textů spolupracovala s nechvalně proslulým prokurátorem Josefem Urválkem, symbolem komunistické zvůle v 50. letech, který má svědomí desítky lidských životů.

Urválek nebyl nikdy za svoje zločiny potrestán. Pouze byl v rámci „přehodnocování“ éry stalinismu sesazen z funkce předsedy Nejvyššího soudu a uklizen do stejného prominentního ústavu, kam později nastoupila Válková. Nikdy nepřipustil osobní selhání.

Babišovský reflex 

Neméně skandální než zveřejněné informace je způsob obhajoby Heleny Válkové. První její reakcí byl „babišovský“ reflex, že jde o poškozující útok na její osobu před volbou veřejného ochránce práv, kam ji nominoval prezident Zeman. Stala se hlavní favoritkou poté, co ji podpořili Babiš i Hamáček.

Válková odmítla veškerá pochybení, nadále si za obhajobou sporného institutu zrušeného po pádu komunismu stojí, navíc s mimořádnou arogancí. Nahrává jí doba. Nikdy v polistopadové historii nestály akcie bývalých nomenklaturních kádrů tak vysoko jako v éře Andreje Babiše, rovněž zatíženého minulostí. Brání se podobně jako Válková. O ničem nevěděl, všechno jsou jen podlé útoky a lži.

Trapná fraška 

Válková, která v klubu ANO patří mezi nejhlasitější stoupence spolupráce s KSČM, sehrála trapnou frašku. Nevěděla prý, že ochranný dohled byl zneužíván proti disidentům, a údajně netušila, kdo byl Urválek. Předvedla přitom několik teatrálních veletočů.

Nejprve razantně odmítla stáhnout kandidaturu na ombudsmanku, aby o několik hodin později sama oznámila, že nominaci nepřijme. Nadále však trvá na tom, že tak neučiní kvůli spolupráci s Urválkem, ale kvůli svému někdejšímu členství v KSČ. V situaci, kdy nereformovaní komunisté podporují vládu, v jejímž čele stojí bývalý normalizační aparátčík a evidovaný agent Státní bezpečnosti, to je spíš nejapný žert.

Válková má ovšem hroší kůži a přechází do protiútoku, chce se kvůli článku soudit. Nikdy by neodstoupila dobrovolně, kdyby ji k tomu nevyzval její šéf. Premiér se přitom vyjádřil velmi expresívně, protože mu zřejmě někdo poradil, že chování poslankyně ANO je neudržitelné.

Komunistický esesák a zrůda

„Urválek byl komunistický esesák, to je zrůda a bohužel ona (Válková) má smůlu, že měli ten společný článek. To se nedá obhájit,“ řekl Babiš v nedělní Partii poté, co se na jejím stažení dohodl se Zemanem.

Dále čtěte

Sladkost nevědomí Válkové aneb Kdo byl prokurátor Urválek, symbol komunistické zvůle 50. let

Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková prý netušila, kdo byl prokurátor Josef Urválek, se kterým spolupracovala na několika textech. Společně…

Prezident s notnou dávkou pokrytectví Válkovou chápe, ale její nominaci nestáhl. Může tak dojít k absurdní k situaci, kdy v tajné volbě v Poslanecké sněmovně zůstane mezi kandidáty a bude o ní hlasováno.

Neméně absurdní je následující vývoj. Spolupráce Válkové s komunistickým esesákem vadí při nominaci na veřejného ochránce práv, ale zároveň nevadí hnutí ANO v její současné pozici vládní zmocněnkyně pro lidská práva.

Předseda ČSSD Jan Hamáček téma jejího setrvání v této funkci nadnesl před posledním jednáním vlády, ale evidentně nebyl vyslyšen. Babišova zmocněnkyně dostala na vládě prostor se obhájit, rezignaci odmítla a nakonec se o jejím odvolání ani nehlasovalo.

Vykonala velký kus práce

Směr nastavil premiér, který rezignaci Válkové nepožaduje. To se projevilo už před jednáním vlády, kdy se za kolegyni postavili nejloajálnější ministři ANO Karel Havlíček a Klára Dostálová. „Domnívám se, že na pozici vládní zmocněnkyně doposud nikomu nevadila a já si opravdu netroufám být ten, kdo by měl určovat, co má dělat,“ sdělil pouze tradičně beznázorový ministr průmyslu a obchodu Havlíček.

Na tiskové konferenci po jednání vlády, které se premiér Babiš neúčastnil, ministryně financí Alena Schillerová dokonce Válkovou pochválila. Prý ve funkci zmocněnkyně pro lidská práva „vykonala velký kus práce“.

Ostrou opoziční kritiku vyvolalo její jmenování už loni v květnu, kdy ještě nebyly známy aktuální skandální skutečnosti. Problematické je nejen její dlouhodobé členství v komunistické straně, ale právě její působení ve Výzkumném ústavu kriminologickém, kde pracovaly důkladně prověřené osoby. Právo bylo v éře komunismu nehorázně pošlapáváno, což vyžadovalo bezpodmínečnou loajalitu režimu.

Archívy SNB znají jméno Válková

Problematickou minulost zmocněnkyně signalizovaly paradoxně i Babišovy Lidové noviny už v lednu 2014. Válková byla podle jejich zjištění rozpracována jako adeptka na zaměstnání ve Sboru národní bezpečnosti. Místem jejího zařazení měla být správa pro politickovýchovnou, vzdělávací a kulturní a propagační činnost federálního ministerstva vnitra. Ta měla za cíl šířit komunistickou propagandu uvnitř SNB a sepisovat učební materiály.

Válková nakonec nebyla přijata a jakoukoli spolupráci s SNB popírá. Nic tedy nebránilo tomu, aby ji šéf ANO nominoval do funkce ministryně spravedlnosti, odkud ji nedlouho poté potupně odvolal.

Existují však další vážné důvody, proč Helena Válková nemá v pozici vládní zmocněnkyně pro lidská práva co pohledávat. Způsob obhajoby její minulosti vede k závěru, že prokazatelně a účelově lhala.

Účelová lež je normou ANO

Po Pražském jaru byly informace o prokurátorovi Urválkovi, včetně historického zhodnocení nejen ze strany propuštěných vězňů (včetně pozdějšího prezidenta Gustáva Husáka), veřejně dostupné. Každý student práv, pokud chtěl mít kompetenci ke studiu, se musel vývojem (ne)právního státu v socialistickém Československu zabývat.

To se týkalo i Válkové, která absolvovala Právnickou fakultu UK v Praze a už v průběhu studia počátkem 70. let vstoupila do KSČ. Kolaborovala nejen s režimem, což zaměstnání v instituci určené k „právnímu přikrytí“ porušování tehdy platné socialistické ústavy bylo nutnou podmínkou (to bylo ovšem její osobní rozhodnutí), ale i s tehdy prokázaným zločincem. Lež je dnes sice běžnou součástí komunikačního arzenálu hnutí ANO, ale za normálních okolností vede ke ztrátě legitimity kohokoli zastupovat.

Samotný Babiš přitom uplatňuje dvojí metr. Další právní „expertka“ ANO Taťána Malá musela rezignovat z postu ministryně spravedlnosti kvůli směšné plagiátorské aférce, ale spolupráce Válkové s „komunistickým esesákem a zrůdou“ mu vadí jen někde.

Válková už prokázala, že by dokázala kvůli kariéře oportunisticky dobře proplouvat v jakémkoli režimu. O tom nakonec svědčí i její starší vyjádření, že se u nás v době protektorátu „zas tolik nedělo“. Dnes je dokonalou vizitkou Andreje Babiše a jeho bezhodnotového hnutí ANO.